V Plzni se usadil před devíti lety, s českou manželkou vychovává dceru Magdalénu a syna Jonáška. „Jsem už Plzeňák. Osmiletý synek hraje fotbal v Chrástu, kousek za městem. I já si jdu ještě občas kopnout, ale maximálně na deset minut, než mi dojde dech,“ směje se, zatímco do sklenky rozlévá skvělé chardonnay z oblasti Abruzzo.
Plzeň – Fiorentinave čtvrtek od 18:45 ONLINE |
Letos mu bude pětapadesát a za sebou má zajímavou životní pouť. Od dětství propojenou s vínem a fotbalem.
„Tam, kde jsem vyrůstal, má každý svůj olivový olej a víno. Vinohrad nemáme, tatínek nakupuje hrozny a zpracovává je. Pak se víno pije celý rok. Dělá i silné, klidně šestnáct procent alkoholu,“ vypráví Guido obstojnou češtinou, do které se občas vloudí italská a anglická slovíčka.
Kapitán Hejda: Zápasem s Fiorentinou žije celá Plzeň, lidi mě zastavují |
Vlastně moc netuší, jak si kluk z úplného jihu Itálie oblíbil Juventus. „Prostě ho miluji, nevím proč. Možná proto, že i můj kamarád mu fandil. Přitom Turín je úplně na severu,“ pokrčí rameny a hned vyjmenovává zástupce generace, na které vyrůstal. „Brankář Dino Zoff, to byl můj největší idol. Michel Platini, skvělý Polák Boniek, obránce Claudio Gentile, Roberto Bettega, úžasný kanonýr!“
Dobře, ale co Pavel Nedvěd, rodák z Chebu, který to z Plzně dotáhl až ke Zlatému míči a na viceprezidenta Juventusu?
„Jistě, Grande Paolo. Mám kamaráda, přinesl mi sem do vinotéky fotku ze střední školy. Říkám: Jasně, tady sedíš ty, poznávám tě. On na to: A víš, kdo sedí vedle? Pavel Nedvěd! Byli jsme spolužáci.“
Ať je na co vzpomínat. Plzeň je nositelkou výjimečné šance pro český fotbal |
Když Guido vystudoval dentální hygienistiku, začalo jeho putování po Itálii. Bari, Turín, Milán, Řím... Místo zubů se ale vrhl na obchodování s vínem. V roce 1998 pak Itálii opustil a odstěhoval se do Anglie.
„Zakotvil jsem v Chelsea. Měl jsem restauraci. Nevařil jsem, moje místo je mezi lidmi, já jsem ten showman. Tam jsem se také poprvé oženil, ale nevyšlo to,“ vzpomíná. Na jihozápadě Londýna zůstal dlouhých osmnáct let. A Chelsea, to jsme zase u fotbalu. „Hlavně Gianlucca Vialli. Ohromný gentleman, na hřišti i jako trenér, obdivoval jsem ho. Je hrozné, že loni odešel, tak brzy...,“ zalesknou se mu oči a vzhlédne směrem k nebi.
Co ho pak z Anglie nasměrovalo zrovna do Plzně? „Nová manželka,“ rozzáří se znovu Guido.
„Jsem tu spokojený, děti také. Máme velkoobchod, zásobujeme patnáct restaurací v Plzni, dalších patnáct v Praze. K tomu maloobchod s vinotékou a posezením. Jde to dobře,“ zaťuká na pult. Na dotaz, jestli na sklenku občas zajde i někdo z viktoriánů, šibalsky zamrká. „Jednou za měsíc pořádáme degustaci. A když může, s manželkou přijde ochutnat pan Kopic. Dobrý kluk, úplně normální. Kolik mu vlastně je, není už na fotbal moc starý?“
Plzeňští Václav Jemelka (vlevo), Jan Kopic a Lukáš Kalvach po úvodním osmifinále Konferenční ligy na stadionu Servette Ženeva.
Na jednu sezonu si Guido pořídil i celoroční permanentku, na zápasy Plzně chodil pravidelně. Občas na stadion zavítá i teď, jenže dnešní čtvrtfinále Konferenční ligy proti Fiorentině musí oželet.
„Nemůžu se bohužel dívat ani v televizi. Letím zrovna do Verony, začíná tam významný veletrh vína. Obchod je obchod...,“ vysvětluje.
Viktorii ale přeje. „Myslím, že je to fifty fifty. Navíc je Viktorka doma, a když fanoušci spustí červená – modrá (zvýší hlas), je to síla. Nemá velkou šanci, ale šanci rozhodně ano. Fiorentina není momentálně v Itálii úplný top tým. Fotbal je u nás o penězích. Máte? Dobrý. Nemáte? Tak ciao.“
Když se loučíme i my, Guido ještě nadhodí. „Kdyby někdy přišel na sklenku Nedvěd, to by tedy bylo...“
