Psal se rok 129 př. n. l., kdy se astronom Hipparchos z Níkaie opíral o kamenný sloup a s hlavou zakloněnou studoval noční oblohu. „To bude ono,” zamumlal si pod vousy a výsledek svého přemýšlení zakreslil do pergamenu, na který dopadalo slabé světlo olejové lampy.
Netušil, že za několik století později jeho poznámky mniši odstraní, aby měli kam zapsat biblické příběhy.
Pro jeho nástupce tak byly navždy ztraceny. Naštěstí byl starodávný pergamen s názvem Climaci Rescriptus, objevený v klášteře sv. Kateřiny na egyptském Sinajském poloostrově, v roce 2017 analyzován nejmodernějším multispektrálním zobrazováním, během něhož výzkumníci pořídili 42 fotografií každé stránky v různých vlnových délkách světla a použili počítačové algoritmy k hledání kombinací frekvencí, které vylepšily skrytý text.
Na kopie pergamenu se následně zaměřil Peter Williams, jenž upozornil historika Victora Gysembergha z francouzského národního vědeckého výzkumného střediska CNRS v Paříži, který tajemnou pasáž rozluštil.
Starodávný pergamen
Hipparchos z Níkaie je odborníky označován za „otce vědecké astronomie”. Žil asi mezi lety 190 př. n. l. až 125 př. n. l. Většinu svého života strávil na ostrově Rhodos, kde vybudoval pozorovatelnu noční oblohy.
Hipparchos
Z jeho studií mnoho pramenů nezůstalo. Byly však tak průkopnické, že je zmiňuje řada jeho kolegů. Ti astronomovi připisovali desítky vědeckých objevů a inovací, jako přesné modelování pohybů Slunce a Měsíce, vynalezení stupnice jasu, rozvoj trigonometrie, zkonstruování astrolábu, který dokázal vypočítat přesné pohyby vesmírných těles, nebo sestavení katalogu hvězd.
Právě jeho část se skrývala na starodávném pergamenu. „Dochovaná pasáž udává délku a šířku ve stupních souhvězdí Corona Borealis a souřadnice pro hvězdy na jejím extrémním severu, jihu, východě a západě,” vysvětluje Gysembergh.
Zbývalo však potvrdit, že autorem zápisu je opravdu Hipparchos.
Poklad astronomů
„Vodítkem bylo zmíněné souhvězdí,” říká odborník. „Vypočítali jsme, v jaké době zářilo na místě, které text popisuje. Zjistili jsme, že to bylo v roce 129 př. n. l.”
S největší pravděpodobností byl v klášteře svaté Kateřiny opravdu objeven dávno ztracený poklad, o němž se více než dva tisíce let vedly pouze debaty.
Odborníci proto doufají, že v místní knihovně by se mohly skrývat další palimpsesty, tedy pergameny, jejichž texty byly několikrát seškrábány, aby se na nich mohly napsat jiné záznamy, na nichž by byly objeveny další stránky z katalogu hvězd.
„Kromě toho metoda multispektrálního zobrazování otevírá novou bohatou síť starověkých textů v archivech po celém světě. Jen v Evropě se vyskytuje tisíce podobných dokumentů, jež mohou odhalit dosud skryté tajemství naší civilizace,” říká Victor Gysembergh.
Zdroje: www.nature.com, www.livescience.com, www.cs.wikipedia.org, www.scientificamerican.com
