Kdepak, slečna Novaková totiž řeší stravování, resp. uvědomělé stravování, což znamená, že se jí pouze svědomím. Jestli to nechápete, je to tak správně. Nic nenasvědčuje tomu, že by tímto způsobem činila naprosto vědomě s jasným záměrem manipulovat zranitelnými dětmi, které se nachází ve věku, kdy ještě na spoustu věcí nemají svůj vlastní názor a upínají se k autoritám, což, znovu, vzhledem k už de facto teenagerovskému věku nebývají rodiče. Slečna Novaková, mimochodem vyrábějící svůj vlastní čaj na trávení, prostě jenom šíří to, čemu sama věří, tj. nechce žáky a žákyně coby bezdětná snad z nějaké závisti poštvávat proti rodičům, kteří mají o své potomky pochopitelně strach. Ač se tady nevyskytuje de facto žádná vpravdě nadpřirozená figura, můžeme Club Zero v jistém ohledu označit za horor.
Pracuje totiž s tématem, které představuje pro většinu rodičů noční můru, a proto počátečním titulkem v podstatě varuje citlivější jedince před zhlédnutím. Navíc pracuje s tématem, které je v době internetových influencerů hodně aktuální, ačkoli ti bývají v podobném věku s těmi, kdož je poslouchají. Tématu Clubu Zero zároveň v současnosti pšenka kvete i z důvodu prapodivných konspiračních teorií typu chemtrails. Nepřekvapí tedy, že se může stát, že se ve filmu možná stanou popletenými i někteří dospělí. Zkrátka si potvrdíme, že na světě existují dva druhy lidí. Pomineme-li teď rozdělení na ty s nabitou zbraní a ty, co kopají, jsou to ovečky a vlci, přičemž v první sortě nemusí být výhradně slabší jedinci, ale rozhodně tam jsou ti línější a pohodlnější. Zatímco v té druhé se nacházejí nejen silnější, nýbrž hlavně vzdělanější a cílevědomější.
Club Zero samozřejmě nerovná se Sub Zero, a to nejen proto, že se neodehrává v zimě. Také má naštěstí daleko k Breakfast Clubu, neboť ten z velké části nenaplnil svůj velký potenciál. Jedná se o satirickou černou komedii (navíc s hororovými prvky), tedy spadá do specifického subžánru, kde se smělý záměr může snadno zvrtnout v katastrofu. Pakliže u někoho dojde během sledování k nějaké formě znechucení (s fyzickým prožitkem se tady vzhledem k tématu pracuje de facto automaticky působivě), nepochybně brzy odezní, protože vzhledem ke konceptu je velice pravděpodobné, že během sledování filmu dostaneme hlad. Tahle provokativní záležitost zkrátka trefně udeřila hřebíček na hlavičku a co je důležité, ty se stupidními nápady téměř jistě probere od tropení takových a podobných hloupostí.
FOTO: Aerofilms