Nadměrná konzumace cukru úzce souvisí s chronickým zánětem nízkého stupně a se vznikem autoimunitních onemocnění.
Toto je 12. část seriálu „Dokonalý průvodce, jak se zbavit cukru“.
V této sérii se budeme zabývat správnými a špatnými sladidly, odhalíme nečekané výsledky vyřazení cukru a objevíme nejlepší způsob, jak toho dosáhnout.
Imunitní systém je jako armáda, která se brání proti domácím i cizím hrozbám. Když se však imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu, může způsobit značné škody, což se stává u jedinců s autoimunitními chorobami. Mnoho lidí si možná neuvědomuje, že tato onemocnění mohou souviset s přidanými cukry v jejich stravě.
Rozmanitost autoimunitních onemocnění
Autoimunitní onemocnění je jeden termín, ale označuje mnoho různých potíží. „Nyní se pod tímto názvem nachází asi 100 různých druhů autoimunitních onemocnění,“ řekl Aristo Vojdani, klinický profesor na katedře preventivní medicíny na Loma Linda University v Kalifornii a zakladatel laboratoře Immunosciences Lab, deníku The Epoch Times.
Některá onemocnění, včetně cukrovky 1. typu, revmatoidní artritidy, lupusu, roztroušené sklerózy a zánětlivých střevních onemocnění, spadají do kategorie autoimunitních onemocnění. Například při revmatoidní artritidě imunitní systém napadá klouby a způsobuje jejich otoky, bolest a dokonce i invaliditu. U cukrovky 1. typu se imunitní systém zaměřuje na beta buňky produkující inzulín, což vede k jeho nedostatku.
Stále však existuje mnoho vzácných autoimunitních onemocnění, jejichž diagnostika je obtížná, a pacienti tak musí trpět roky, než se jim stanoví správná diagnóza. Mnohá z těchto onemocnění jsou navíc nevyléčitelná a některá vyžadují celoživotní léčbu, která přináší pouze úlevu od příznaků.
Když armáda obrací zbraně proti sobě
„Imunitní systém je jako vojenský útvar vašeho těla,“ řekl Nicholas Norwitz, který získal doktorát z fyziologie, anatomie a genetiky na Oxfordské univerzitě a je kandidátem na doktorát medicíny na Harvard Medical School. Je vybavena „mocnými zbraněmi proti zánětům všeho druhu“, které nás chrání před vnitřními i vnějšími hrozbami, uvedl v e-mailu pro The Epoch Times.
Dlouhodobé faktory spouštějící imunitní systém však mohou způsobit i škody. „Představte si, že nějaký spouštěč (řekněme cukr) neustále provokuje vaši imunitní armádu, aby byla aktivní, a hází granáty nalevo i napravo,“ řekl Norwitz a popsal škody, které může nadměrně aktivní imunitní systém tělu způsobit.
U autoimunitních onemocnění imunitní systém buď nerozlišuje mezi vlastními tkáněmi a cizími buňkami, což vede k vlastnímu útoku, nebo nedokáže regulovat intenzitu imunitní reakce.
Datis Kharrazian, klinický výzkumník s harvardským vzděláním, praktický lékař funkční medicíny a docent klinické medicíny na Loma Linda University School of Medicine, řekl Epoch Times, že existuje mnoho faktorů ovlivňujících rozvoj autoimunitních onemocnění. Mezi tyto faktory podle něj patří záněty vyvolané stravou, toxiny, plísně, viry, parazité, chronický stres a metabolické poruchy. Souhra těchto vnějších a genetických faktorů přispívá k rozvoji autoimunitních onemocnění.
Podle studie publikované v časopise International Immunology v roce 2020 však studie dvojčat z různých zemí ukázaly, že samotná genetika dokáže předpovědět pouze 22 % případů běžných autoimunitních onemocnění, což vedlo k rostoucímu uznání významu vnějších faktorů.
Epidemiologické studie navíc zjistily, že v západních zemích odklon od tradičních stravovacích návyků koresponduje s vyšší mírou výskytu autoimunitních onemocnění, která se neustále stupňuje.
„Většina lidí v naší kultuře konzumuje více cukru, než je pro tělo stravitelné,“ řekl Kharrazian. Nadměrný příjem cukru může různými způsoby vyvolat zánět a zvýšená imunitní aktivita, která je důsledkem chronického zánětu, vytváří „v mozku a těle prostředí, které zvyšuje riziko vzniku autoimunitních poruch“.
„U téměř stovky autoimunitních onemocnění se běžně setkáváme s tím, že člověk je v chronickém stavu zvýšeného zánětu.“
Souvislost mezi cukrem a autoimunitními chorobami
V posledních letech, kdy se stále více vědců zabývá vztahem mezi stravou s vysokým obsahem cukru a zánětem, je zřejmé, že nadměrná konzumace cukru úzce souvisí s chronickým zánětem nízkého stupně a vznikem autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida.
„Lidé, kteří konzumují hodně cukru nebo sladkých nealkoholických nápojů, mají vyšší riziko revmatoidní artritidy,“ uvedla pro The Epoch Times Ranjeny Thomasová, profesorka revmatologie ve Frazer Institute na The University of Queensland. Potvrdila to řada studií.
Rozsáhlá výhledová kohortová studie analyzovala více než 20 let trvající pozorování téměř 200 000 mladých žen a žen středního věku. Studie zjistila, že ženy, které konzumovaly jednu nebo více porcí limonád slazených cukrem denně, měly o 63 % vyšší riziko revmatoidní artritidy ve srovnání s těmi, které konzumovaly méně než jednu porci měsíčně. Tato souvislost byla ještě výraznější u těch, u nichž se toto onemocnění rozvinulo v pozdějším věku (po 55. roku života), přičemž riziko se zvýšilo až o 164 %. Pozoruhodné je, že tento účinek byl nezávislý na dalších faktorech stravování a životního stylu.
Během 17leté studie, která sledovala více než 200 pacientů s revmatoidní artritidou, bylo zjištěno, že přibližně čtvrtina z nich uvedla, že jídlo může mít vliv na jejich příznaky. Mezi uvedenými potravinami zhoršujícími příznaky byly nejčastěji uváděny limonády slazené cukrem a dezerty.
V roce 2020 byla v časopise Nutrients publikována výzkumná studie, která zkoumala stravu 193 pacientů se systémovým lupus erythematodes. Vědci zjistili, že vyšší konzumace volných cukrů má nepříznivý vliv na aktivitu a komplikace tohoto onemocnění.
Studie zahrnující téměř 2 000 dětí s vysokým genetickým rizikem vzniku diabetu 1. typu odhalila, že mezi dětmi s autoprotilátkami proti inzulínu mají děti s vyšším příjmem cukru výrazně vyšší riziko vzniku diabetu 1. typu, a to o 75 % ve srovnání s dětmi s nízkým příjmem cukru. Mezi dětmi s rizikovými geny bylo riziko zvýšené o 84 %.
Neuromyelitis optica spectrum disorder je vzácné zánětlivé autoimunitní onemocnění, které postihuje centrální nervový systém. Studie případů a kontrol zveřejněná v roce 2019 srovnávala 70 pacientů s tímto onemocněním se 164 kontrolními osobami. Bylo zjištěno, že s každým zvýšením celkového příjmu cukru o 10 gramů se pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění výrazně zvyšuje až o 72 %.
Norwitz uvedl, že v rámci výzkumu získal „omezené množství závažných poznatků o lidech“, které do jisté míry podporují tvrzení, že cukr může způsobovat nebo zhoršovat autoimunitní onemocnění. Kromě toho existuje platné biologické zdůvodnění pro omezení sacharidů při léčbě autoimunitních onemocnění. Zároveň však upozornil, že kvalitních studií v této oblasti je stále poměrně málo, mimo jiné i proto, že financování výzkumu dietních intervencí je výrazně nižší než financování testování léků.
Autoimunitní onemocnění úzce souvisí s trávicím traktem
„Mnoho autoimunitních onemocnění začíná ve střevech,“ řekl Vojdani.
Mnohé škodlivé bakterie, například Escherichia coli (E. coli) a salmonely, mají cukr obzvlášť rády. „Rostou jako o závod, když hodují na cukru,“ řekl. Konzumace přidaného cukru narušuje rovnováhu střevního mikrobiomu, což způsobuje úbytek prospěšných bakterií a nárůst těch škodlivých. Tato nerovnováha může vést ke střevním zánětům a nakonec k „rozpadu střevní bariéry“, uvedl Vojdani.
Škodlivé bakterie se také mohou přímo živit hlenovým obalem, který slouží jako bariéra mezi bakteriemi a střevem. Vrstva hlenu je obvykle silná a zdravá, takže je pro bakterie obtížné ji překonat. Pokud však dojde k nerovnováze v našem střevním mikrobiomu – což vědci nazývají dysbióza – vrstva hlenu se ztenčí.
Toxin produkovaný škodlivými bakteriemi, které se živí cukrem, narušuje kromě samotného cukru také distribuci proteinů těsného spojení v epitelových buňkách střeva. Toto narušení vede ke zvýšené střevní propustnosti, často označované jako „děravé střevo“. Tyto změny ve střevech jsou spojovány s rozvojem autoimunitních onemocnění.
„Nyní, když jsou dveře otevřené,“ jak říká Vojdani, mohou nestrávené zbytky potravy, toxické chemikálie a další látky pronikat do krevního oběhu a šířit se v těle. Když se tyto látky dostanou do kloubů, mohou tam vyvolat zánět, uvedl jako příklad. Časem může tento zánět kloubů přejít v autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida.
„Zánět (ve střevech) se může dostat až do mozku,“ což přispívá k rozvoji rozsáhlých imunitních onemocnění, jako je roztroušená skleróza. Vojdani uvedl, že toxiny, které se dostávají do krevního oběhu, narušují také hematoencefalickou bariéru, podobně jako ovlivňují střevní bariéru.
Toxiny produkované škodlivými bakteriemi se navíc mohou šířit krevním řečištěm a potenciálně vyvolat autoimunitní onemocnění v různých částech těla. To může zahrnovat stavy, jako je lupénka, autoimunitní kožní onemocnění.
Toxiny z úst putují do mozku
Zubní lékaři často připomínají, aby lidé konzumovali méně cukru a předcházeli tak zubnímu kazu a onemocnění dásní. Většina lidí si však neuvědomuje, že příjem cukru, který se dostane do ústní dutiny, může také poškodit mozek a nervový systém, protože cukr může narušit ústní mikrobiom.
Jinými slovy, riziko autoimunitních onemocnění vzniká, jakmile se cukr dostane do úst.
V ústech máme dobré i špatné bakterie. Nadměrná konzumace cukru může zvýšit počet škodlivých bakterií v ústech a toxiny uvolňované těmito škodlivými bakteriemi se mohou dostat přímo přes mandle do mozku, řekl Vojdani. Pokusy na zvířatech potvrdily, že škodlivé bakterie v ústní dutině se mohou dostat do krevního oběhu, řekla Thomasová.
Kromě toho se některé toxiny produkované bakteriemi v ústech mohou dostat do střeva spolu s přijatou potravou, což vede ke střevním zánětům, uvedl Vojdani.
Cukr narušuje imunitní systém
Je všeobecně známo, že T-buňky mají vliv na autoimunitní proces. Existují různé typy těchto T-buněk a jejich nadměrná i nedostatečná aktivace může vést k vzniku autoimunitních onemocnění.
Některé T-buňky mohou regulovat imunitní systém a udržovat rovnováhu mezi jeho různými prvky, zatímco jiné mohou vyvolávat zánět.
Toxiny produkované škodlivými bakteriemi v těle mohou polarizovat imunitní funkci. T-buňky, které jsou zodpovědné za udržování stability imunitního systému, jsou oslabeny, zatímco T-buňky spojené se zánětem jsou posíleny, což narušuje imunitní rovnováhu.
Imunitní systém můžeme regulovat úpravou stravy. Zdravá strava pomáhá nejen kontrolovat množství škodlivých bakterií a snižovat jejich produkci toxinů, ale také zachovává prospěšné bakterie ve střevech. Tyto prospěšné bakterie mohou produkovat řadu mastných kyselin s krátkým řetězcem, které naopak posilují funkci regulátorů T-buněk.
Kharrazian a Norwitz zdůraznili, že kromě těchto mechanismů T-buněk nadměrná konzumace cukru může vést k inzulínové rezistenci, která dále přispívá k autoimunitním onemocněním. U osob s inzulinovou rezistencí se často vyskytuje chronický zánět. Kromě toho může vysoký příjem cukru vést k obezitě, která je ze své podstaty prozánětlivá.
Snížení konzumace cukru prospívá zdraví
„Myslím, že strava je jednou z nejúčtinějších věcí, které můžete ovlivnit,“ řekla Thomasová. Když lidé hledají pomoc pro nově vzniklé nemoci, ona a její kolegové s pacienty vždy diskutují o stravě, protože „s léky toho můžeme udělat jen opravdu málo“. Zdůraznila však také preventivní roli zdravé stravy: „Mnohem lepší bude [upravit stravu] lidí předtím, než onemocní.“
Na otázku, zda by svým pacientům doporučil snížit příjem cukru, aby zmírnili autoimunitní onemocnění, odpověděl Kharrazian: „Ano, samozřejmě vždy.“
„Bez ohledu na to, kolik sacharidů je pro člověka vhodné, není důvod jíst více než maximálně 25 gramů cukru denně,“ řekl.
Norwitz tuto radu podpořil.
„Pokud odstraníte spouštěcí faktor (v tomto případě cukr), imunitní armáda má šanci se uklidnit a příznaky mohou ustoupit,“ řekl Norwitz. V klinické praxi pozoroval těžká autoimunitní onemocnění a zánětlivé stavy (včetně ulcerózní kolitidy, Crohnovy choroby, lupusu, revmatoidní artritidy a dalších), které se dostaly do remise, když pacient dodržovat dietu bez cukru a/nebo keto dietu.
„Pro pacienty trpící zánětlivými nebo autoimunitními onemocněními je důležité, čeho se vzdají, když zkusí osm týdnů bez cukru nebo zpracovaných potravin,“ řekl Norwitz.
„V nejhorším případě to bude bez přínosu. V nejlepším případě změníte svůj život. To se stalo i mně.“
I když doporučujeme jíst méně cukru, neznamená to však, že by se přírodní cukr měl nahrazovat umělými sladidly, zdůraznil. Umělá sladidla nejsou zdravá. Mohou poškodit střevní a ústní mikrobiom a výzkumy naznačují, že mají karcinogenní vlastnosti, řekl Norwitz.
„Umělá sladidla tedy rozhodně nedoporučuji,“ dodal.
Jak můžeme omezit chuť na sladké a zvládnout příjem cukru bez umělých sladidel? Těšte se na závěrečný článek této série „Dokonalý průvodce, jak se zbavit cukru“.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
