Většinou je to tak, že při prozrazení jednoho názvu, anebo jména je hned identita významné postavy jasná. V případě tohoto muže by bylo takových slov skutečně nespočet. Pokusíme se ale jeho identitu zastřít co nejvíce.
Muž mnoha tváří a rolí
Vystudoval český jazyk a literaturu a svou kariéru zahájil psaním povídek a spoluprací s ochotnickými soubory. Jeho učitelské působení v Žatci v letech 1958–1961 bylo jen začátkem jeho celoživotního pedagogického poslání, které pokračovalo jeho rolí v každoročním Diktátu z českého jazyka v České televizi.
Tento herec, textař, ale především scenárista, zůstal vždy srdcem pedagog. A není to jen jeho moudrost, ale i vtip a humor, co skrývá jako poselství do všech jeho scénářů, postav i textů oblíbených písniček. Ty si ostatně broukají nejen děti, ale stejně známé jsou i mezi dospělými. Navíc stojí i za jednou smyšlenou figurou, kolem níž se vybudoval celý mýtus. Asi je vám to už jasné, ale zkusíme vás ještě trochu napínat.
Raný život a kariéra
Tento muž se narodil v Praze, i když se o něm píše, že kdyby byl Brit, jistě by byl titulován Sir. On i trochu vypadá jako Sean Connery a jeho král Artuš…
Charakterizuje jej neskutečná láska k českému jazyku, se kterým si hraje i v každém svém díle. Není proto divu, že češtinu dříve i učil, pak mluvil do rádia, než jej zcela pohltila scenáristika.
Ačkoli se nikdy neodvážil k režii, aby ji vystudoval, jeho velmi osobité herectví mu umožnilo ztvárnit postavy, které vlastně hodně odpovídají i jemu samotnému ve skutečnosti. Střípky ze svého života i života kolem něj mistrně ztvárnil například ve scénářích filmů Vesničko má středisková, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni, Marečku, podejte mi pero! nebo Jáchyme, hoď ho do stroje.
Mnohé jeho scénáře získaly mezinárodní uznání a filmy Vesničko má středisková a Obecná škola byly nominovány na Oscara a posílily tak jméno české kinematografie ve světě.
Má i svůj humor
Obecně byl jeho vliv tehdy ještě na československou kulturní scénu velmi silný. A to tak, že má dokonce i svou „značku humoru“.
Ve svém životě spolupracoval a spolupracuje s mnoha dalšími významnými osobnostmi, jako byli Ladislav Smoljak, Jaroslav Uhlíř, režiséři Jiří Menzel, Oldřich Lipský, Vít Olmer, Zdeněk Podskalský a jeho syn Jan. Zejména s ním pracoval na několika posledních filmech. Většina z nich se stala divácky velmi oblíbenými.
Jeho scénáře jsou známé svým humorem a velmi citlivými a leckdy i vtipnými momenty. Mnohé hlášky z jeho filmů zlidověly a zapsaly se do národního povědomí.
Právě v některých rolích tento muž často vzpomíná na své učitelské zážitky a mnohé postavy v jeho filmech jsou autentické. O tom, jak snadné to s ním má jeho žena, lze vést diskuse. Jak sám řekl: „Ano, a obzvlášť složité to se mnou bývá ve chvíli, kdy se mi s psaním zrovna daří. To mám pak při jakémkoli vyrušení strach, že se mi přetrhla nit a já už nenavážu tam, kde jsem skončil. Ženským do hlavy samozřejmě nevidím, ale řekl bych, že manželkám spisovatelů trochu vadí, když jejich muži pořád myslí jen na svoje rozdělané texty a nevnímají, co jim jejich partnerky povídají.“
Postava, která odkryje jeho identitu
Pokud zmíníme génia Járu Cimrmana, není pochyb, že oním mužem s vlčákem na staré fotce není nikdo jiný než Zdeněk Svěrák. Právě toto ztvárnění fiktivního českého génia Járy Cimrmana, na němž spolupracoval s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem, se stalo pomalu známější než Zdeněk Svěrák sám. Mnozí z nás jsme na jeho hrách vyrostli.
Divadlo Járy Cimrmana, které Svěrák v roce 1967 spoluzaložil, bylo v době komunismu velmi neoblíbené režimem, ale o to více milované lidmi. Přitom se psalo, že byl veden jako spolupracovník StB, později se ale ukázalo, že nevědomý. To znamená, že s režimem nespolupracoval, jen na něj byla vedena složka.
Svěrákova vlastní umělecká svoboda byla po jeho odchodu z komunistické strany v roce 1969 omezena, ale divadlo nebylo nikdy oficiálně zakázáno. Možná právě proto bylo ve své době takovým fenoménem.
Nestárnoucí písničky nejen z filmů
Kromě scenáristické práce vzniklo v rámci Svěrákova partnerství s Jaroslavem Uhlířem množství písní, které se staly nedílnou součástí české kultury a které dále dokládají jeho mistrovství v českém jazyce a všestrannost tvůrce.
Podívejte se na povídání s ním v této známé talkshow před dvěma lety:
Nezapomenutelná dílka
Některé filmy, na nichž se Zdeněk Svěrák podílel, jsme zmínili už na začátku. Byl by ale téměř hřích nevzpomenout ještě další.
Nejprve ty, ve kterých hrál, kam patří Kolja, Lotrando a Zubejda, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Po strništi bos nebo Betlémské světlo.
Divadelní role jsou spjaty zejména se zmíněným Divadlem Járy Cimrmana, kam sehnat lístky je naprosto nadlidský výkon.
Zdeněk Svěrák byl k vidění i ve dvou hudebních videoklipech a v několika pořadech, z nichž nejznámější byla Hodina zpěvu.
Jako scenárista se kromě filmů zmíněných na začátku podílel dále na filmech Ať žijí duchové, Trhák, Tři veteráni, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezóna nebo Tři bratři.
Už při tomto výčtu filmů máme jistě všichni úsměv na tváři. Jméno mladíka s vlčákem, alias Zdeňka Svěráka, je jedním z největších jmen české (nejen) filmové historie. Sám Svěrák ale neví, po kom má herecké sklony: „Po kom mám herecké sklony, to nevím. U nás v rodině to nikdo nepěstoval. Humor mám ale po tátovi, který rád vyprávěl anekdoty. Vždycky když k nám přišla nějaká hezká sousedka, vybral schválně nějakou sprostou, aby zčervenala. To se mu hodně líbilo.“
Poznali jste ho na fotce?
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, www.csfd.cz, www.denik.cz, magazin.aktualne.cz, www.novinky.cz
