Rwanda si připomněla 30 let od genocidy Tutsiů. Podle Macrona chyběla Francii vůle zastavit ji

Události: Rwanda si připomněla 30. výročí genocidy (zdroj: ČT24)

Vzpomínková akce za účasti českého prezidenta Petra Pavla, izraelského prezidenta Jicchaka Herzoga, bývalého amerického prezidenta Billa Clintona či francouzského exprezidenta Nicolase Sarkozyho připomněla v neděli třicet let od začátku genocidy ve Rwandě. K masakrům, jimiž vyvrcholily spory mezi etniky Hutuů a Tutsiů, se vyjádřil také současný francouzský prezident Emmanuel Macron, který uvedl, že Paříž měla tehdy možnost vraždění Tutsiů a umírněných Hutuů hutuskými extremisty zastavit, ale nenalezla k tomu vůli.

Hutuské milice vyzbrojené mačetami začaly po smrti rwandského prezidenta Juvenala Habyarimany v dubnu 1994 vyvražďovat menšinové Tutsie i některé umírněné Hutuy. Za sto dní pozabíjely 800 tisíc až milion lidí. Asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout z domovů, přičemž přes milion a půl se uchýlilo do zahraničí. Vraždění definitivně ukončilo až v létě vítězné tažení Paula Kagameho, který sesadil hutuský režim.

Kagame, který je nyní rwandským prezidentem, řekl, že jeho země ušla od té doby dlouhou cestu, označil ji za stabilní a bezpečnou. Míní však, že svět se z hrůzných událostí nepoučil.  Podobné vraždění se může podle něj opakovat v jakékoli další africké zemi, pokud se tam prosadí extremismus a etnická nenávist.

Rwandský prezident zahájil v neděli vzpomínky na tragické období jeho země zapálením ohně u památníku Gisozi v hlavním městě Kigali. Na ceremoniál dorazili i zahraniční hosté včetně českého prezidenta Petra Pavla. Ten je přesvědčen, že alespoň dílčí poučení z rwandské genocidy si lidstvo vzalo.

„Zdá se, že lidstvo je velmi rezistentní proti poučení se z vlastních chyb. Zároveň ale vidím jako pokrok rostoucí porozumění mezi množstvím států světa, které jsou přes rozdílné názory jednotné v hlavních principech,“ řekl. Pozitivním posunem je podle něj i to, že genocida začala být po rwandském krveprolití vnímána jako jeden z nejhorších zločinů a v návaznosti na první mezinárodní tribunál, který byl věnován právě Rwandě, vznikly i další podobné instituce.

Na ceremonii byl i Karel Kovanda, který byl v roce 1994 českým velvyslancem při OSN. Kagame připomněl, že Česko bylo tehdy jednou z mála zemí, které v OSN prosazovaly aktivní přístup a označení vraždění za genocidu.

Spoluodpovědnost Francie a Spojených národů

Vzpomínka na dobu před třiceti lety není totiž ovšem jen vzpomínkou na vraždění mezi rwandskými etniky, ale také na přístup OSN a některých západních států. Kagame ostatně ve své nedělní řeči poznamenal, že jedním z poučení pro Rwandu je i to, že nesmí spoléhat na cizí pomoc, protože tehdy nepřišla. OSN měla v zemi mírovou misi, ale její velitel kanadský generál Roméo Dallaire neměl v nejkritičtější době k dispozici potřebnou sílu ani mandát k intervenci.

Kovanda řekl, že západní politici nechtěli do dění v zemi zasahovat hlavně proto, že neporozuměli tomu, co se děje. „Škála těch zvěrstev byla absolutně mimo chápání,“ zdůraznil. Dodal, že západní státy zároveň „měly jiné zájmy než sledovat, co je za tou katastrofou“.

Před třemi lety přiznal podíl své země na tom, že se vražedné plány hutuského režimu naplnily, také francouzský prezident Emmanuel Macron. Nyní šel u příležitosti výročí podle AFP ještě o krok dál, když prohlásil, že Paříž, „která mohla spolu se svými západními a africkými spojenci genocidu zastavit, k tomu neměla vůli“. Paříž v době začátku genocidy udržovala úzké vztahy s hutuským režimem. Kigali ji dlouho obviňovalo ze spoluviny.

Úsilí Rwandy o národní smíření vyzdvihl šéf diplomacie Evropská unie Josep Borrell. „To, čeho rwandský lid během tří desetiletí dosáhl na své národní cestě k jednotě, usmíření, spravedlnosti a zachování památky na genocidu Tutsiů, je poučením pro zbytek světa. Proměna Rwandy od té doby, pokud jde o správu věcí veřejných, hospodářskou obnovu, sociální soudržnost a rozvoj, je pozoruhodným úspěchem,“ uvedl.

Rwanda vzpomíná na události z doby před 30 lety, hroby obětí se objevují dodnes

Nicméně důsledky genocidy jsou ve Rwandě stále zřejmé. I nyní, s odstupem tří desítek let, jsou objevovány nové masové hroby. Letos v lednu se například našel hrob se 119 oběťmi a úřady pokračují v hledání dalších. Loni v říjnu zase byly objeveny ostatky desítek lidí pod rozestavěným domem v okresu Huye.

Zatajování informací o masových hrobech je v zemi považováno za trestný čin. Pachatelé genocidy z roku 1994, včetně těch, kteří si odpykali trest odnětí svobody a později byli propuštěni, jsou vyzýváni, aby řekli vše, co vědí. Obyvatelka okresu Huye a přeživší genocidy Louise Uwimanová uvedla, že ji zarmoutilo, když se dozvěděla, že její sousedé o masových hrobech věděli. „Pochybuji o té věci, které se říká usmíření,“ řekla Uwimanová.

Záminkou k rozpoutání vraždění bylo sestřelení letadla, v němž cestoval Habyarimana a také prezident Burundi Cyprien Ntaryamira, což se stalo 6. dubna 1994. Zabíjení začalo v noci na 7. dubna. Oficiální vzpomínkové akce proto začínají ve Rwandě v neděli. Na veřejných místech ani v rozhlase není povolena žádná hudba. V televizi jsou zakázány sportovní události a filmy, pokud nebudou souviset s připomínkou genocidy.