Tmavá forma levharta se v populaci této nádherné kočky vyskytuje zhruba v 11 % celosvětového výskytu. Přestože to není úplně málo, pozorování jsou velice řídká a náhodná. Černou barvu způsobuje přebytek tmavého barviva melaninu, proto se této variantně také říká melanistická. Melanismus se vyskytuje téměř u všech druhů levharta, ale i u jihoamerických jaguárů. Tato barevná odchylka ale nebyla nikdy pozorována u pum.
Nejčastějším místem výskytu černých levhartů jsou tropické lesy. Levhart je jedním z nejlepších predátorů planety. A že je lev král džungle? Není, alespoň podle většiny afrických domorodých kmenů. Je jím levhart. Obávaný, obdivovaný, dokonalý stroj na zabíjení. Navíc lev obývá spíše otevřená prostranství afrických plání než husté rovníkové pralesy. Z obdivu k levhartům se domorodí panovníci oblékali do jejich kožešin, aby vyzdvihli svou odvahu, divokost a inteligenci, kterou u těchto koček obdivovali.
Černá levhartice vyráží na lov i za tmy, skoro neviditelnou šelmu prozrazují žluté oči
LIDOŽROUT Z RUDRAPRAYAGU
To, že krása levharta dokáže být opravdu smrtelná, dokazuje obávaný lidožrout z Rudraprayagu. Člověka prvně zabil v roce 1918 a po dalších osm let terorizoval obyvatele celé oblasti. Napadal vesničany i v jejich domech, kam se dostával okny, střechou nebo vyrazil chatrné dveře. Když byl v roce 1925 zastřelen plukovníkem Jimem Corbettem, měl na svém účtu více než 125 oficiálně zdokumentovaných obětí. Corbett sám tvrdí, že jich muselo být o hodně víc. Přitom se jednalo a zdravého, silného samce, schopného lovit i normální kořist.
ČERNÝ UNIKÁT PO STO LETECH
V roce 2019 potvrdil tým biologů pozorování melanistického levharta v Laikipii, v severní části Keni. Krátce poté obletěly svět úžasné snímky fotografa Willa Burrarda-Lucase zachycující černého levharta fotopastí. Noční snímky během úplňku měsíce způsobily senzaci. Nádherná temná kočka proti nočnímu nebi. Média celého světa se mohla strhat, protože černý levhart se objevil v Africe po více jak sto letech. Levhartice z Willových snímku ale zmizela...V roce 2023 přišly další snímky černé levhartice z okolí Laikipia Wilderness Campu. Asi dvouletou samici spatřili prvně osmnáct měsíců před tím kolem řeky Ewaso Narok. Je ze dvou mláďat a narodila se normálně zbarvené levhartí samici. Velice si oblíbila skalnaté okolí kempu, které jí poskytovalo dokonalé útočiště i bohaté loviště zároveň. O pobyt v kempu začal být enormní zájem. A tehdy jsem si uvědomil, že je čas vyrazit za svým snem.
NÁDHERA MÁ JMÉNO GIZA
Jsem v Keni, v Nairobi, a přede mnou je ještě dalších pět hodin cesty do Ol Donyo Lomboro, kde je na kopci nad řekou Ewaso na rok umístěn Laikipia Wilderness Camp. Okolní krajina je opravdu úchvatná. Pláně podél řeky se střídají s kamenitými srázy kopců, ze kterých za dobrého počasí dohlédnete až k Mount Kenya. Toto místo je často označováno jako ,,One of Kenya´s Best Safari Areas”. Sedmdesát tisíc akrů soukromé rezervace nabízí tradiční autentické africké safari v místech, které lze bez nadsázky nazvat skrytým pokladem této země. Masovým turismem dosud nezasažená divočina na hraně Velké africké příkopové propadliny nabízí rozmanitou krajinu od říčních zákrutů, rozsáhlých plání až po náhorní plošiny s neuvěřitelnými výhledy na tuto část černého kontinentu. Celá oblast je stále divoká a z velké části bez plotů, což umožňuje zvířatům migrovat při cestě za potravou. Já ale přijel kvůli Gize, tak totiž domorodci pojmenovali černou královnu rudých skal. Její jméno v překladu znamená temnota.
„Ještě stíháme odpolední game-drive (tak se v Africe říká safari v autě)!“ přichází se skvělou zprávou stopař. Naštěstí až sem deště ještě nedorazily. Jako by se království Temnoty vyhýbaly. Džíp drncá po skalnatých kopcích hustě porostlých keři. Slunce se blíží k západu. Na horizontu se kupí mraky. Je jasné, že dnes přijdu o podvečerní světlo. Kolem je neuvěřitelné množství drobných antilop dikdik. Za každou zatáčkou, za každým keřem, jako by byla nová rodinka. Pohyblivý čumáček a šošolka mezi rohy. Výška jen pár desítek centimetrů. Jsou doslova roztomilost sama. „Giza!“ sykne řidič a ukazuje na souvislý pás keřů. Nic nevidím. A najednou je tu. Ladně se proplete keři a jde přímo proti nám. Hrdě vztyčený ocas, srst lesklá jako samet a jasné žhnoucí oči. Bože, to snad ani není zvíře! Je si snad vědomá své krásy a výjimečnosti? Může se šelma předvádět jako nádherná žena na módní přehlídce? Jakoby celý její postoj, výraz i pohyb křičely: „To jsem já, Temnota! Královna!“ Náhle se uprostřed chůze zastaví, ztuhne, změní směr a zmizí.
Zdroje: Petr Slavík, camp, nzip.cz, Petr Pavliska
