Článek
Vždycky si dokázala život užívat, patřili k tomu i muži. Nebála se nahoty ve filmech, což možná muže přitahovalo ještě víc. Uměla to s nimi, mohla mít prakticky kohokoli. Nedá se však říct, že by byla ve vztazích stálá. „Já s ní chodil pět let, ona se mnou tři,“ vzpomínal před časem Michal Pavlata, kterému sympatická blondýnka zamotala hlavu. Ona nikdy „divoké časy“ nepopírala, spíš naopak. Každý rozumný mladý člověk přeci vyzkouší víc partnerů. To by se dalo tesat do kamene.
Nedal mi ani korunu, musela jsem ho živit
Osud si s ní ale nepěkně zahrál, když jí do cesty přivedl taxikáře Richarda Čecha. Zamilovala se do něj, později se vzali. Jenže věci se měly jinak, než si vysnila. Údajně ji měl manžel bít, když se napil alkoholu, také ji týral psychicky. „Týden před narozením Jarouška mi umřela maminka. Tatínka jsem neměla už od mých deseti let. A Richard mi nedal ani korunu, ještě jsem ho musela živit. Tak si umíte představit, jak jsem na tom asi tehdy byla psychicky,“ řekla herečka.
Narození syna pro ni bylo požehnáním, zároveň ale také další ranou. Jaroušek se totiž narodil s psychickými problémy, navíc odmalička trpí problémy s dýcháním. Obermaierová se o něj dodnes stará, i když se snaží být samostatný, na mamince je částečně závislý. Peripetie s Čechem byla každopádně natolik hrozným zážitkem, že už se herečka nikdy nevzdala. Vždyť od něj utíkala uprostřed noci s dítětem v náručí!
I když po něm ještě měla známosti, nic z toho nebylo. „Měla jsem pak ještě sem tam přítele, ale nic vážného z toho nevzniklo. Chlapa už domů nikdy nechci,“ měla naprosto jasno. Dnes se na tom nic nemění.
Mohlo být všechno jinak
Přitom nechybělo mnoho a její život se mohl ubírat zcela jiným směrem. Jednou z jejích prvních velkých lásek byl totiž známý zpěvák Petr Rezek. Hovořilo se o tom, že se měli brát. Jenomže v srpnu roku 1968 se hodně lidských osudů změnilo a ty jejich nebyly výjimkou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se jejich cesty rozdělily natolik, že už se nikdy zcela nedaly dohromady.
Možná by dnes bylo spousta věcí jinak, kdyby měla po svém boku někoho, o koho se může opřít a podělit se svým o své starosti. Vždyť to není tak dávno, co Obermaierová dokonce mluvila o sebevraždě kvůli všeobecnému zdražování. „Když si člověk uvědomí, kolik měsíčně stojí léky, je to smutné,“ nechala se slyšet. Naštěstí se může „schovat“ na svou milovanou chalupu nedaleko Zruče nad Sázavou.
Třeba se jednou dočkáme filmového zpracování jejího života, byla by to docela zajímavá podívaná. Ať to ale měla s muži jakkoli, nikdo už jí nikdy „neodpáře“, že svého času patřila k nejlepším herečkám u nás. A kdo se dívá na seriál Ulice tak ví, že Obermaierová stále umí.
