Článek
Vzpomínáte na devadesátky? Kdy se dalo v hospodě v pohodě hrát na kytaru, dostat od hospodského pivo zdarma, smažák se dal jíst a holky se na nás lepily jak vosy na med? Dneska? Hospodský, pokud nechce mít malér, nedovoluje hrát bez povolení OSA, pivo je předražené a na holku se nemůže kluk ani usmát, aby ho někdo neobvinil ze sexuálního harašení. Ach jo.
Písnička na holky fungovala lépe než básnička. Pamatujete na ty večery u táboráku? Kytara zněla trochu falešně, oheň praskal a my řvali do noci písničky od Nedvědů, Nohavici, Kryla a Kabátů. Holky se tulily a my věděli, že tohle je ten pravý život. Dneska? U táboráku se pouští Spotify, holky sedí s mobilem v ruce a dřevo si musíte koupit u pumpy. Romantika je mrtvá.
S kytarou k Berounce? Spíš s mobilem do Starbucks. Svět se mění a my s ním. Možná je to škoda, ale co se dá dělat? Zbývá nám jen vzpomínat na staré dobré časy a doufat, že se někdy vrátí. Zbyly jen vzpomínky na Višňovou, Zbečno a Nižbor. Na táboráky pod hvězdnou oblohou, na kytary znějící nocí a na dívčí smích. Dneska už je to jen nostalgická vzpomínka na svět, který se nenávratně ztratil. Je tohle nová realita? Musíme najít nový způsob, jak si užívat život a jak zaujmout holky. Možná s kytarou v ruce, ale s mobilem v kapse. Možná s písničkou na rtech, ale s hashtagem na Instagramu.
Neztrácím naději! I v dnešní sterilní době se najdou hospody, kde duch vandrování stále žije. A i když je pivo drahé a holky obezřetné, kytara má stále moc sbližovat lidi a otevírat srdce. Takže vzhůru k Berounce, kamarádi! S kytarou v ruce a písní na rtech!
Smutný kytarista
Před bufetem u Berounky,
seděl chlapík oči smutné.
Pivo teplé, chladné holky,
kvůli OSE ticho nutné.
-
Avšak náhle rozhodl se,
vzal kytaru a zazpíval.
Holky vstaly, ušklíbly se,
kdo by jim to zazlíval.
-
Kytaru dal do futrálu,
jen chtěl zahnat nudu.
Nastoupil do bavoráku,
radši držel hubu.
Smutný kytarista
