Psal se rok 1338, kdy se staroměstští měšťané dočkali výsadního práva, které v českých zemích nemělo obdoby. Král Jan Lucemburský jim udělil privilegium zřídit si vlastní radnici, kde by se konaly soudy a veškerá obecní jednání.
Obyvatelé města se shodli, že k tomuto účelu by se hodil dům uprostřed tržiště, kde bydlel patricij Wolflin od Kamene. Z východní strany budovy pak byla na starších základech zahájena stavba věže, na níž byly v roce 1402 umístěny hodiny.
Dlouho se myslelo, že orloj vytvořil hodinář Jan Růže, zvaný mistr Hanuš, který byl podle pověsti oslepen, aby již nikdy nemohl podobný stroj vytvořit. Historici se však shodli, že autorem je Mikuláš z Kadaně. Mistr Hanuš pouze dohlížel na jeho přestavbu, jež se uskutečnila v letech 1470 až 1473.
Pražský orloj
V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl několikrát opravován. Největší ujmu ale zažil v posledních dnech druhé světové války, kdy byla staroměstská radnice zasažena dělostřeleckým granátem, a shořela jeho dřevěná konstrukce, na níž stál i mechanismus s apoštoly.
Škoda byla tak velká, že úředníci uvažovali o tom, že orloj dají sešrotovat. Naštěstí se tak nestalo a rozhodlo se, že bude zachráněn. O jeho rekonstrukci se zasloužil také sochař Vojtěch Sucharda, jenž měl na starosti vytvoření kopií plastik Ježíšových věrných.
Jak ukázal vzkaz, který objevili restaurátoři v roce 2018, umělec se svým úkolem spokojený nebyl. Svou stížnost vložil do útrob svatého Tomáše.
„Při manipulaci se sochou jsme zaslechli podivné cinkání, zároveň byla trochu těžší než ostatní plastiky. Proto jsme ji zrentgenovali,” popsal nález restaurátor Jiří Matějíček. Prosvícení odhalilo válcový předmět, jenž se podařilo vyjmout skrz skrytou zátku.
Uvnitř něj byly noviny z roku 1948 a osmnácti stránkový dopis Vojtěcha Suchardy napsaný na průklepovém papíru. Obsahoval sochařovy vize, jak by rád apoštoly upravil. Nelíbilo se mu, že se na orloji nachází postavy, které prý s Prahou nesouvisejí.
Stížnost pro další generace
Se svými představami ale nepochodil u památkáře Václava Vojtíška. Ten navíc sochaři vytýkal, že Jidáš připomíná Spejbla. Tyto poznámky se ale umělci nelíbili. O historikovi proto napsal pohádku, v níž ho označil za „malého lysého mužíčka” a spolu se svou stížností ji uložil jako vzkaz pro příští generace.
Dnešní restaurátoři se nad jeho počinem upřímně zasmáli. Nahradili ho jeho kopií a aktuální zprávou o poměrech v Česku.
Tím ale překvapení pro odborníky neskončila. Pod římsou za kalendáriem orloje se podařilo odhalit dutinu, v níž byly zazděny plastiky zvířat.
Jednalo se o sovu, holubici a pravděpodobně lasici nebo psa, vyhotovené v patnáctém století. Proč byly sochy zazděny ale restaurátoři netuší.
„Nevíme, zda to bylo kvůli ptactvu nebo z vyššího principu. Ve světě středověkých symbolů totiž opeřenci mohly představovat protiklad světla a tmy. Dnes už ale neodhalíme, komu a zda to někomu vadilo,” říká restaurátor René Tikal.
Zdroje: www.ct24.ceskatelevize.cz, www.prazsky.denik.cz, www.pressreader.com, www.cs.wikipedia.org
