Grafik Vladimír Suchánek byl toho názoru, že Jana Brejchová a Marie Málková byly ozdobou československé filmové a televizní tvorby. Zatímco pro širokou veřejnost je známější Brejchová, Málková šla v jejím stínu. Ve stínu, ale s hlavou vztyčenou, protože co se týká hereckých výkonů, mohly si dámy smířlivě podat ruce. Nebyly totiž jen krásné, ale i nesmírně talentované. 

Nepřehlédnutelná krása a velký talent přinesly Málkové první důležitou roli, a to sice postavu židovské ženy statkáře Zášínka ve snímku režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Spousta lidí kroutilo a dodnes kroutí hlavou nad tím, jak to, že nedostala více hereckých příležitostí, proč nedostala příležitost projevit svůj talent? 

Odpovědi jsou dvě. Zaprvé dávala přednost divadlu, kam odešla ihned po skončení pražské DAMU a samozřejmě v tom měl prsty i tehdejší režim. Pro soudruhy totiž nebyla zřejmě dost dobrou komunistkou, a tak přednost zkrátka dostávaly herečky jiné nebo takzvaně “vyzobávala” co zbylo, což byly povětšinou jen menší televizní a filmové role. 

Přeci jenom se ale v této nepříznivé době našlo pro herečku něco pozitivního. V Divadle Na Zábradlí, kde působila, se potkala s Janem Grossmanem, kterého si pak vzala za manžela. Grossman v divadle od roku1962 vytvářel program, který se skládal převážně z her tehdy velmi nežádoucího autora dramatika Václava Havla. Úspěch sklízeli samozřejmě hlavně v zahraničí. 

Manžel ji musel přemlouvat

Grossman si ji jako herečku vyhlédl už dávno, stavěl nový soubor Divadla Na zábradlí, kde se právě stal šéfem činohry a Marie by se mu prý náramně hodila. “Na jednu z dalších generálek do DISKu přivedl takového menšího pána a představil ho: To je pan Havel, bude pro nás psát hry a vy v nich budete hrát. Já už jsem tehdy Zábradlí znala a představení se mi moc líbila. Ale bylo to divadlo tzv. malých forem. A to jsem dělat nechtěla,” vzpomíná legendární herečka v rozhovoru pro web divadelni-noviny.cz. 

Musel ji přemlouvat, aby na jeho nabídku kývla, což se nakonec podařilo a v dubnu roku 1962 se mu upsala. Pak ale přišel rok 1968 a sní sovětská okupace. Grossman i Málková se museli z divadla zdekovat a oba dva skončili takzvaně ve vyhnanství. “Co se týče práce, po srpnu 1968 se všechno zhroutilo, ale nikde není psáno, že člověk má nebo musí být šťastný,” odpovídá na otázku Málková, kdy se cítila v životě doopravdy šťastná. 

Život ve znamení návratů

Štěstí je samozřejmě v hereččině případě spojené hlavně s divadlem, což se v sedmdesátých letech vůbec nedařilo spojit. Herečka zůstala bez angažmá a musela se spokojit jen s občasným hostováním, než se Václavu Marešovi podařilo ji obsadit do divadla v pražské Libni. Po sametové revoluci v roce 1989 se zase mohla vrátit do svého milovaného Divadla Na Zábradlí, kde působila až do smrti svého muže v roce 1993. Pak se vrátila opět do Libně. 

“Víckrát jsem se vracela nejenom na Palmovku, ale také na Zábradlí. To byla dvě moje angažmá, z kterých jsem odcházela chtěně i nechtěně, a zase se tam vracela,” uvedla dnes již dvaaosmdesátiletá Málková.  

V Divadle pod Palmovkou nyní působí jako host. Za její návrat do Libně může především režisér Michal Lang, který ji v roce 2010 obsadil do hlavní role své dramatizace románu Radky Denemarkové Peníze od Hitlera. Lang se posléze ucházel o post ředitele a Málkové se zeptal, jestli by v případě jeho úspěchu pokračovala ve spolupráci. “Řekla jsem ano a loni na jaře mi nabídl roli matky Bovaryové a letos vědmu Irmu v Žítkovských bohyních a teď Frau Ebr v Roku na vsi,” prozradila v rozhovoru pro lidovky.cz v roce 2018. 

Zdroje: lidovky.cz, divadelni-noviny.cz, vlasta.cz