Proti proudu. Jeďte na jih Švédska, je to blíž než Jadran

Jde o bleskurychlý manévr. Od okamžiku, kdy se velký červený katamaran objeví na rejdě ystadského přístavu, do momentu, kdy z něj začnou vyjíždět první auta, uběhne sotva sedm minut. Mezitím posádka loď otočí, kapitán zkušeně plavidlem zacouvá k molu, loď svážou se zemí mohutná lana a muži ve žlutých vestách spustí masivní nájezdovou rampou. Jako první se z útrob vynoří velký obytňák, pak následuje šňůra aut. Jsme v Ystadu.

Jihošvédský přístav má přímé lodní spojení s německým městem Sassnitz na Rujáně. Červený aerodynamicky tvarovaný katamaran uhání po Baltu rychlostí až padesát kilometrů v hodině, za dvě hodiny od vyplutí už posádka alarmuje cestující, že se mají připravit na přistání.

Samý jih Švédska je z Česka blíž, než by se mohlo zdát. Podle navigace dělí Prahu od Sassnitz přesně 663,6 kilometru, do Ystadu je to zhruba 100 kilometrů přes moře. Pro srovnání vzdálenost Praha–Novigrad na chorvatské Istrii je 790,5 kilometru.

Ystadský přístav střeží řada rezavých dělových hlavní. Pocházejí ze 17. století a připomínají, že i když teď nad městem vlaje švédská vlajka, původně patřilo Dánsku. Potýkání dvou severských zemí, které se až v roce 2024 sešly jako spojenci v NATO, trvalo celá staletí. O osudu Ystadu rozhodl Karel X. Gustav. Tento švédský král se ani ne deset let od konce třicetileté války vrhl do válečného dobrodružství. Švédové rozpoutali první severní válku, do které se postupně zapojili všichni velcí hráči kolem Baltského moře. Ostatně jejím cílem, ač nevyřčeným, bylo vytvoření říše ovládající celé baltské pobřeží, která by jako hlavní město měla Stockholm. V roce 1657 se Karlova armáda bleskově přesunula po zemi z Polska do Dánska. Kodaň se díky ostrovní poloze cítila bezpečně. A následoval krok, na který se dá pohlížet jako na odvážný tah, nebo jako na čirý hazard. Záleží na úhlu pohledu.

28 fotografií

Karel se pustil se svými vojáky na čerstvě zamrzlé moře. „Přeskakovali“ z ostrova na ostrov, pochodovali za nocí. Cílem byla Kodaň. Operace vyžadovala celé muže. „Stále bylo nad nulou, na lesklém ledě už leželo pár decimetrů vody a ta koním šplíchala a stříkala kolem kopyt. Tma zveličovala strach a zvětšovala nebezpečí. Někteří muži v noci zabloudili a probořili se. Led neunesl váhu několika těžkých saní, a ty zmizely v hlubinách i s cestujícími,“ píše historik Peter Englund ve famózní knize Nepřemožitelný. Jeden z účastníků pochodu řekl, „bylo strašlivé cestovat v noci po zamrzlém moři… pořád jsme se báli, že každou chvíli někde narazíme na otevřenou vodu,“ uvádí se v knize.

Nicméně švédské pochodové kolony se dostaly na dohled k dánskému hlavnímu městu. A Dánové hodili ručník do ringu. Výsledkem byl mír v Roskilde, který švédskou pozemní hranici posunul až k průlivům mezi Severním a Baltským mořem. Nově získaná území, včetně Ystadu, bylo potřeba opevnit a vyzbrojit. Dánové na „své“ provincie Skåne, Blekinge a Halland nikdy nezapomněli a chystali odplatu. A Švédové dobře znali přísloví: „Chceš-li mír, chystej válku.“ Obě skandinávské země tak spolu bojovaly ještě několikrát, ale nad Ystadem zůstala vlát žluto-modrá vlajka. Ostatně vstup Švédska do Severoatlantické aliance naznačuje, že na pravdivé přísloví nezapomněli dodnes.

Samotný Ystad má malé, ale malebné historické centrum. Najdete tu roztomilé dřevěné domky i masivní areál bývalého kláštera. Historicky nejvýznamnější stavbou je Latinskolan – půvabná renesanční budova, která neskrývá inspiraci cihlovou architekturou hanzovních měst.

Jak už to ve Švédsku bývá, nechybí ani vyladěné dětské hřiště. To v areálu ystadského přístavu pro malé lodě je inspirováno plachtovím starých plavidel.

Kamenná loď

Pokud vyjedete z Ystadu po silnici číslo 9 východním směrem, narazíte na Nybrostrand. Za touto obcí odbočte z hlavní silnice na okresku značenou M 1022. Po pár kilometrech snadno poznáte, že jste na místě. Na velké louce stojí jedno obytné auto vedle druhého. Prostor u fotbalového hřiště vesnice Kåseberga slouží jako stellplatz (souřadnice: 55.3892114N, 14.0616919E). Důvod, proč jsem zamířit, najdete na kopci Ales Stenar nad vesnicí.

Na louce, ze které je výhled na moře, se nachází megalitická památka prvořadé důležitosti. Říká se jí švédské Stonehenge. Z travin vystupuje kamenná loď, jejíž tvar do krajiny někdo vyskládal z obřích balvanů. Obrys plavidla tvoří celkem sedmapadesát kamenů. Nejtěžší z nich váží bezmála dvě tuny. Stejně jako Stonehenge ve vzdálené Velké Británii i tato stavba je astronomicky orientována. Nejsou tu žádné ploty a tak je možné se mezi balvany volně procházet a popustit uzdu fantazii. O megalitických stavbách v jižním Švédsku si můžete přečíst tento zajímavý článek.

Losí safari

Vynoří se nečekaně, je fakt obrovský a řidiči z něj mají oprávněný respekt. Řeč je o losovi evropském. Podle statistik se ročně ve Švédsku stane pět tisíc dopravních nehod, při kterých největší zvíře žijící na severu zahyne. A nehody jsou to často fatální. Dospělý samec váží až 450 kilogramů, hmotnost samic se pohybuje mez 275 až 375 kilogramy. Vedle samce na vysokých nohou vypadá i dodávka drobně. Není divu, že takzvaný losí test, tedy zkouška chování vozu při prudkém vyhýbacím manévru před nečekanou překážkou, vznikl tady na severu. Existuje však naprosto bezpečný způsob, jak si prohlédnout losy, a to dokonce z paluby obytného vozu. Stačí se vypravit do Losího safari v Markarydu.

Základem atrakce je zemědělská farma, odkud se vyráží po asfaltové silnici do oploceného areálu. Vybrat si můžete ze dvou způsobů. Buď budete cestovat turistickým vláčkem, nebo vlastním vozem. My jsme zvolili druhou možnost a naše vestavba neměla na klikaté cestě žádný problém. Losi jsou na přítomnost lidí v motorových vozidlech zvyklí. K turistickému vláčku se dokonce chodí podívat, protože obsluha je přikrmuje čerstvými větvemi. Kromě losů jsou v oboře k vidění také bizoni, ti se však při naší návštěvě o turisty zajímali pramálo.

Na farmě můžete klidně strávit celý den. Pro děti je tady velké hřiště a také minizoo, kde chovají malé kozy, slepice a další zemědělská zvířata. Zvláště kozí partička je mimořádně hravá a zábavná, navíc děti mohou přímo za zvířaty do výběhu. Pro dospělé nechybí restaurace s posezením pod širým nebem na dvoře a také obchůdek se suvenýry. Prostě ideální místo pro rodinu s dětmi.

Dodávkou s dětmi S „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se obytnou vestavbou do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterii. Vozidlo je servisováno v Karavan Centru Morava. Weinsberg CaraBus 630 ME se zvedací střechou, kterou instalovala firma Karavan Centrum Morava.