Jak cukr podporuje rakovinu v těle

Možná jste už slyšeli, že cukr může vyživovat rakovinné buňky. Je tomu skutečně tak?

Toto je 11. část seriálu „Dokonalý průvodce, jak se zbavit cukru“.

V této sérii se budeme zabývat správnými a špatnými sladidly, odhalíme nečekané výsledky vyřazení cukru a objevíme nejlepší způsob, jak toho dosáhnout.

Cukry „vyživují“ rakovinové buňky

U pacientů s rakovinou „může příjem cukru skutečně vyživovat rakovinné buňky“, říká pro deník The Epoch Times Mingyang Song, docent klinické epidemiologie a výživy na Zdravotnické fakultě T. H. Chana při Harvardově univerzitě. Je to podpořeno silnými epidemiologickými důkazy, míní Song.

Studie publikovaná v PLoS One, zahrnující 1 011 pacientů s rakovinou tlustého střeva s obdobím sledování delším než sedm let, zjistila, že ve srovnání s pacienty, kteří konzumovali méně než dvě porce slazených nápojů za měsíc, ti, kteří konzumovali dvě nebo více porcí denně, zaznamenali zvýšené riziko recidivy rakoviny tlustého střeva nebo úmrtnosti o 67 procent.

Další španělská studie publikovaná v Clinical Nutrition v roce 2021 zahrnující více než 7 000 účastníků zjistila, že na každých 5 gramů cukru denně navíc zkonzumovaných v tekuté formě se výskyt rakoviny zvýšil o 8 procent. Lidé s nejvyšším příjmem slazených nápojů zaznamenali nárůst o 46 procent. Plechovka slazeného perlivého nápoje obvykle obsahuje 30 až 45 gramů cukru.

Změna ve spotřebě cukru může významně ovlivnit výskyt rakoviny. Lewis Cantley, známý biolog a profesor buněčné biologie na Harvardově lékařské fakultě, použil Tchaj-wan jako příklad v e-mailu pro The Epoch Times. Napsal, že před druhou světovou válkou měl Tchaj-wan relativně nízkou míru rakoviny, včetně rakoviny tlustého střeva, endometria a prsu. To bylo v době, kdy byly nápoje slazené cukrem vzácné. Poté, v 60. a 70. letech dvacátého století, se zavedením západní stravy, zejména slazených nápojů, zde výskyt rakoviny začal neustále stoupat. Nyní dosahuje úrovně srovnatelné se Spojenými státy.

Rakovinné buňky potřebují k přežití značné množství glukózy. Ve 30. letech minulého století německý biochemik Otto Warburg objevil, že jak rakovinné buňky, tak normální buňky vyžadují cukr, ale jejich metabolické cesty se liší: normální buňky primárně přeměňují glukózu na energii aerobním dýcháním, zatímco rakovinné buňky získávají energii glykolýzou namísto použití kyslíku.

Rakovinové buňky produkují velmi málo energie, která je neefektivní vzhledem k jejich jedinečné metodě metabolizace cukru, což je důvod, proč tak nenasytně konzumují cukr – rychlostí 200-krát větší než normální buňky. Tento apetit může mít dalekosáhlé účinky.

„Rakovinové buňky se v určitém smyslu zmocní metabolických procesů v těle,“ vysvětluje pro The Epoch Times Lorenzo Cohen, profesor integrativní medicíny na MD Anderson Cancer Center a autor knihy „Anticancer Living“ (Protirakovinný život).

Převládající teorie: cukr – obezita – rakovina

„Vztah mezi cukrem a rakovinou je komplikovaný,“ říká Jeremy Kortmansky, docent lékařské onkologie na Yaleově lékařské fakultě a klinický ředitel oddělení gastrointestinální lékařské onkologie v Yale Cancer Center.

Převládající teorie je, že cukr rakovinu přímo nezpůsobuje, ale nepřímo k ní přispívá prostřednictvím obezity.

Vysoký energetický příjem nebo příliš mnoho kalorií v kombinaci s nízkým energetickým výdejem jsou primárními rizikovými faktory pro mnoho typů rakoviny, podotýká pro The Epoch Times Ellen Kampmanová, nutriční epidemioložka a vedoucí katedry výživy a nemocí na Wageningen University v Nizozemsku. Vysoký příjem cukrů ve stravě zvyšuje příjem energie.

„Udržet si zdravou váhu je ta nejdůležitější věc, kterou můžete pro prevenci rakoviny udělat,“ říká Kampmanová.

Prospektivní studie s více než 35 000 účastníky ukázala, že lidé, kteří konzumovali nealkoholické, cukrem slazené nápoje více než jednou denně, vykazovali o 18 procent vyšší riziko vzniku rakoviny související s obezitou než ti, kteří takové nápoje konzumovali jen zřídka.

Komplexní přehled dosavadního výzkumu publikovaný v roce 2023 v odborném časopise Cancers ukázal, že asi 48 procent případů rakoviny je připisováno obezitě. Obezita je spojena s 13 typy rakoviny, včetně rakoviny prsu, tlustého střeva a konečníku, endometria, jater, žaludku a štítné žlázy.

Strava s vysokým obsahem cukru může vést k hromadění tělesného tuku, zejména viscerálního tuku. Vědci uznávají, že role tuku přesahuje ukládání energie. Působí jako vysoce aktivní endokrinní orgán schopný vylučovat různé látky včetně hormonů. Nadměrný tuk může vést k nerovnováze těchto látek, což přispívá k rozvoji rakoviny.

Podle odborníků a různých studií však existuje mnoho dalších způsobů, jak by cukr mohl přispívat k rozvoji rakoviny.

Náročný problém

Prokázat přímou souvislost mezi konzumací cukru a rakovinou je náročné kvůli etickým obavám i praktickým komplikacím při provádění takovýchto experimentů. „Rozhodně bych nechtěl, aby moje děti byly v takové studii,“ míní profesor Cantley, jehož práce významně ovlivnila oblast biologie rakovinných buněk.

Nicméně prospektivní kohortové studie (typ pozorovacích studií zaměřených na sledování určité skupiny lidí po určitou dobu, aniž by zasahovalo do jejich stravovacích návyků) mohou poskytnout cenné poznatky o vztahu mezi příjmem cukru a rizikem rakoviny.

Jedna taková studie, publikovaná v roce 2020 v The American Journal of Clinical Nutrition, sledovala více než 100 000 dospělých Francouzů po několik let. Ti, kteří konzumovali nejvíce cukru, měli o 17 procent vyšší riziko rakoviny ve srovnání s těmi s nejnižším příjmem cukru. Toto zvýšené riziko bylo zvláště pozoruhodné u rakoviny prsu, kde šlo o 51-procentní nárůst.

Tato spojitost zůstala významná i po úpravě o faktory, jako je přírůstek hmotnosti a index tělesné hmotnosti. Studie naznačila, že cukr může zvýšit riziko rakoviny prostřednictvím jiných mechanismů, než je pouhé přibírání na váze.

Různé cesty, jakými může cukr přispívat k rakovině

Zpracovaný cukr je mocným zdrojem energie. Kromě přibírání na váze způsobuje v těle řadu změn, které zvyšují riziko rakoviny.

Mění metabolismus

„Dalším mechanismem, kterým cukr zvyšuje riziko rakoviny, je jeho dopad na metabolismus,“ vysvětluje docent Song. Vysoký příjem cukru může změnit metabolický profil, spustit zánět a inzulínovou rezistenci, což jsou rizikové faktory pro rozvoj nádoru.

To je hlavní mechanismus, který způsobuje rakovinu, nezávisle na obezitě, říká vědec. Obézní lidé jsou sice náchylnější k zánětům a inzulínové rezistenci, ale ty se mohou objevit rovněž u štíhlých jedinců.

Sacharóza, fruktóza a rafinované sacharidy způsobují výrazné zvýšení hladiny cukru v krvi. K udržení rovnováhy cukru musí tělo odpovídajícím způsobem zvýšit inzulín a „nadměrné množství zvýšeného inzulínu je zánětlivé,“ upozorňuje profesor Cohen.

Thomas Seyfried, profesor biologie na Boston College, řekl The Epoch Times, že vysoká hladina cukru v krvi souvisí se systémovým zánětem, který může vést k poškození mitochondrií a nakonec k rakovině.

Spouští mutaci DNA

Zánět a inzulinová rezistence mohou také přímo podporovat mutace v buněčných genech, což vede ke změně chování buněk. Docent Song vysvětluje, že normální životní cyklus buňky je v takových případech narušen. Buňky nepodléhají normální včasné buněčné smrti, místo toho rostou a množí se bez omezení, což podporuje vývoj nádoru.

Mnoho experimentů tyto mechanismy potvrdilo. Například mutace genů souvisejících s inzulinovou signalizací mohou přispívat k rozvoji nádorů v různých tkáních, čímž se zvyšuje riziko některých typů rakoviny, včetně rakoviny prsu, endometria a štítné žlázy.

Studie publikovaná v Cell Metabolism zjistila, že pravděpodobnost genových mutací vedoucích k rakovině slinivky se v prostředí s vysokým obsahem glukózy ve srovnání s normálním zvyšuje pětinásobně.

Ovlivňuje střevní mikroflóru

„Teprve v posledních letech si lidé začali uvědomovat význam střevní mikroflóry [ve vztahu k riziku rakoviny],“ poukazuje docent Song. Cukr může narušit strukturu a funkci střevní mikroflóry a nahradit prospěšné bakterie škodlivými, což v konečném důsledku vede k rozvoji nádorů ve střevech a dokonce i jinde.

Vědec vysvětluje několik mechanismů, kterými střevní mikrobiom ovlivňuje vývoj nádoru. Ty byly také předmětem nedávného výzkumu. Cukr může zvýšit výskyt některých škodlivých bakterií, které na svém povrchu produkují karcinogenní proteiny, což vede ke genovým mutacím a přímo podporuje rozvoj nádorů. Některé škodlivé střevní bakterie mohou také ovlivnit metabolismus a způsobit nekontrolovaný růst buněk.

Kromě toho mohou některé střevní bakterie poškodit imunitní systém a ohrozit jeho kontrolní funkci. Mohou také produkovat specifické metabolity, které po vstupu ze střeva do krevního řečiště vyvolávají zánět a nesprávnou regulaci imunity na vzdálených místech, což nakonec přispívá k rozvoji nádorů v těchto oblastech.

Podkopává imunitu

Za normálních okolností je imunitní systém zodpovědný za zbavení se problematických buněk a udržení rovnovážného stavu. Dlouhodobé přejídání cukrem může narušit tuto rovnováhu a způsobit, že imunitní systém nebude schopen odolat mutovaným buňkám nebo jiným cestám, které podporují rozvoj rakoviny.

Obecně se odborníci domnívají, že cukr ovlivňuje procesy související s rakovinou, jako je zánět, metabolismus glukózy, metabolismus lipidů a imunitní regulace. „Myslím, že obezita je jen vedlejším produktem [těchto procesů],“ podotýká profesor Cohen.

Podle dr. Kortmanského je potřeba rozsáhlejšího výzkumu, aby vědci lépe pochopili různé cesty, jakými může konzumace cukru ovlivňovat rakovinu.

Fruktóza: Nejnebezpečnější cukr

Mezi teoriemi zkoumajícími potenciální souvislost mezi cukrem a rakovinou vědci zdůrazňují zejména účinky fruktózy na tělo. Když mluvíme o „cukru“ obecně, často hovoříme o sacharóze, říká pro The Epoch Times dr. Jason Fung, nefrolog s dlouhodobým zaměřením na diabetes 2. typu a přerušovaný půst.

Molekula sacharózy se skládá z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Každá buňka v těle může absorbovat glukózu a využít ji jako zdroj energie. Molekuly fruktózy však nevyužívají žádné buňky v těle. Místo toho se dostávají přímo do jater, kde se některé v podstatě přeměňují na tuk, což vede ke zvýšené inzulinové rezistenci.

Vědci z MD Anderson Cancer Center provedli pokus na zvířatech, ve kterém injekčně podávali buňky rakoviny prsu myším, které krmili různou stravou. U myší na stravě založené na škrobu byla míra rozvoje nádorů 30 procent, zatímco u myší na dietě založené na sacharóze byla míra rozvoje rakoviny vyšší než 50 procent. U těchto myší se vyskytovaly větší nádorové hmoty a plicní metastázy byly častější.

Výzkumníci dále zjistili, že mezi několika dietami založenými na sacharóze, glukóze, fruktóze a kombinaci glukózy a fruktózy vykazovaly myši stravující se potravou založenou na fruktóze nejtěžší stavy s nejvyšší hmotností nádoru rakoviny prsu a nejagresivnějším růstem nádoru. Častější byly také metastáze rakoviny.

„Fruktóza a glukóza se v těle zpracovávají velmi odlišně,“ objasňuje profesor Cohen, který se na studii podílel. Tento experiment prokázal, že fruktóza přímo podporuje růst rakoviny prsu.

Jiná studie ukázala, že kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy, další běžně používaný přidaný cukr ve zpracovaných potravinách a nápojích, přímo podporuje růst a progresi nádorů kolorektálního karcinomu.

Fruktózo-glukózový sirup s vysokým obsahem fruktózy, který se skládá ze 45 procent glukózy a 55 procent fruktózy, se často používá v nealkoholických nápojích a jiných slazených potravinách. Glukózo-fruktózový sirup je prakticky to samé sladidlo, jen s mírně odlišným poměrem obou monosacharidů.

Profesor Cantley, který vedl tuto studii, uvedl, že v posledních letech došlo k „dramatickému nárůstu“ rakoviny tlustého střeva a konečníku mezi mladší populací, což souvisí s prudkým zvýšením množství fruktózo-glukózového sirupu, které lidé začali v uplynulém půlstoletí konzumovat.

Již dříve zmíněná studie ze Španělska zjistila, že konzumace tekutých cukrů je spojena s výraznějším zvýšením rizika rakoviny než konzumace pevných cukrů, zejména tekuté fruktózy a fruktózy v ovocných šťávách. Vysoký příjem tekuté fruktózy byl spojen s nejvyšším nárůstem úmrtnosti na rakovinu.

Fruktóza ve zpracovaných potravinách a nápojích se liší od fruktózy ve skutečném ovoci. Když jíte jablko, konzumujete malé množství fruktózy s vlákninou, což zpomaluje trávení.

Ale vypít láhev jablečného džusu o objemu 237 ml je jako spotřebovat cukr ze tří až čtyř jablek najednou, řekl Cohen.

„Doporučuji, aby se lidé, kteří jsou ohroženi, zaměřili na dietu s nízkým obsahem přidaného cukru a poté na životní styl s vysokou fyzickou aktivitou,“ řekl dr. Kortmansky pro The Epoch Times. „To je nejlepší způsob, jak kontrolovat cukr, který je v našem systému.“

Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.