Domovskou scénou Bořka Čermáka je Divadlo Mír, kde hostoval už během studií na konzervatoři. Tu vystudoval v Ostravě, i když se dostal i na pražskou. „Když to řeknu otevřeně, tak u ostravských pedagogů jsem cítil větší zájem o práci se studenty. Pamatuji se, jak jsem dělal zkoušky na pražskou konzervatoř, začal před komisí odříkávat monology a její předseda u toho jedl párky s chlebem. V půlce mě stopli a poslali pryč. Nechci nikoho urazit, ale přišlo mi to zvláštní,“ prozradil.
Bořivoj Čermák a Hynek Čermák ve hře Koza aneb Kdo je Sylvie?
„A pak jsem jel do Ostravy a tam po mně chtěli ty monology třikrát jinak. Měnili mi témata, prostředí... Tak jsem se rozhodl pro Ostravu. I tátova manželka (herečka Veronika Čermák Macková - pozn.red.), která tam taky studovala, mi ji doporučovala,“ říká s odzbrojující upřímností Bořek Čermák.
Původně měl ale zájem o režii, takže zpočátku nebral studia moc vážně. „Říká se, že nejlepší režiséři jsou herci, proto jsem se hlásil na herectví. Ale až ve třeťáku, když jsme zkoušeli adaptaci Trainspottingu, mě to začalo bavit. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit a začal koukat po divadlech. V Ostravě je jich pět, což je nic a já už od druhého ročníku spolupracoval s Divadlem Mír,“ prozradil s tím, že začínal v jejich skečích jako křoví.
„A pak jsem se nabídl, že kdyby potřebovali třeba mazat chleby pomazánkou, tak s tím nemám problém. Prostě jsem se k nim snažil nějak vetřít, protože Mír pro mě byl a pořád je jediným ostravským divadlem, ve kterém chci hrát. Takže považuji za obrovské štěstí, že mi dali takovou příležitost,“ říká.
Jenomže, když přišla nabídka z Divadla Bez zábradlí, nastaly pro něj bezesné noci. Nejen dojíždění z Ostravy ale i samotné zkoušení bylo vyčerpávající. „Když jsem přišel na první čtenou zkoušku, tak jsem si říkal, že to neumyslím, protože mám málo životních zkušeností a ta postava je strašně složitá,“ vzpomíná.
„Režisér Ondra Zajíc dává hercům obrovskou volnost, ale já tím, jak jsem nezkušený, nevím vždycky, jak s ní konkrétně pracovat. Takže byly situace, kdy jsem žadonil o pomoc. A Ondřej mě navedl,“ řekl a dodal, že za tátou by nešel. „Myslím, že by si nedovolil radit mi nebo mě režírovat. Má dost svojí práce, táhne celé představení od začátku až do konce. Ale je pravda, že když už mi nějakou připomínku dá, tak to stojí za to.“
Vztah mají skvělý. I když Hynek Čermák působí jako vznětlivá povaha, jeho syn to popírá. „Když nemůže najít místo na parkování, tak se na vteřinu na dvě naštve, ale jinak je velice klidný člověk. Nezažil jsem situaci, že bychom se pohádali. Když mám pravdu, je schopný ji přijmout, což dokáže málokterý rodič, a stejně tak já dokážu uznat, když má pravdu on. Nikdy jsme na sebe nekřičeli,“ prozradil.
Hynek Čermák a Bořivoj Čermák ve hře Koza aneb Kdo je Sylvie?
Táta ho prý naučil empatii a schopnosti dívat se na věci z různých úhlů. „Taky mi vždycky říkal, že nejdůležitější je pokora a úcta k lidem. Nevím, jestli jsem se ji už naučil, ale snažím se,“ říká Bořivoj Čermák.
Po mámě, herečce Daniele Choděrové, má logické myšlení, entuziasmus a dobrý orientační smysl. „Místo, které neznám, jsem schopný jednou obejít a bez problémů najít cestu zpátky. Což táta moc neumí. Máma je v tom ale skvělá,“ dodal.
Spolupráce se synem není pro Hynka Čermáka jednoduchá: „Spousta lidí mu bude tvrdit, že šplhá tatínkovi po zádech, ale jsme na to připraveni.“
Nemám problém zahrát parchanta. Potkal jsem jich dost, říká Hynek Čermák |
A syn ho doplňuje: „Když jsem se rozhodl, že budu studovat herectví, bylo to těžké. Konzervatoř je strašně malý rybníček, panuje tam obrovská závist. A od nás, dětí herců, se hrozně moc očekává. Časem jsem ale dospěl do fáze, že je mi to fuk. Spíš je to pro mě motivace vyšlapat si vlastní cestičku a dokázat si obhájit místo vedle tak skvělého herce jako je můj táta na jedněch divadelních prknech.“
Zkoušení hry, která se týká sexuálního tabu stejně jako krize středního věku, potrápilo i Hynka Čermáka. „I když mám hodně zkušenosti, s každou novou hrou začínám jakoby od začátku. A tohle je tak složitý text, když ho srovnám s filmovými scénáři, které mi chodí na stůl... To jsou často příběhy bez hlavy a paty. Ale tenhle má šanci lidem něco sdělit, donutit je myslet,“ míní herec.
Zatím chce Bořivoj zůstat v Ostravě. Žije tam s přítelkyni Marií Annou Kupcovou. Poznali se na konzervatoři, jsou spolu už čtyři roky a hrají ve stejném divadle.
