Nyní je ideální čas sázení mečíků, jiřinek a "choulostivek"

Mezi cibulovinami a hlíznatými květinami je řada těch, které otevírají novou sezonu. Mnohé vykvétají již v předjaří, proto se často nazývají „poslové jara“. Který z nich se objeví jako první, záleží na tom, jaké květiny jste vysadili. Navíc je čas nejen obdivovat a pečovat o rostliny již kvetoucí, ale i sázet další.

U mne doma jako jeden z prvních kvete talovín (Eranthis hiemalis). Jeho žluté květy probleskují ve zbytku tajícího sněhu. Možná jste na horách v tuto dobu potkali podobně časně vykvétající, bledě modrofialové koberce šafránu karpatského, resp. heuffelova (Crocus heuffelianus).

Ten ale na zahradě spatříte málokde. Skalničkáři však často pěstují mnoho jiných botanických druhů. Známější jsou přesto spíše barevné hybridní zahradní krokusy, které většinou kvetou později.

Na jaře ovšem kvete nepřeberné množství cibulovin, drobných i vyšších. Některé z nich, jako sněženky, bledule nebo medvědí česnek, najdete i volně rostoucí v naší přírodě. Dále to jsou třeba modřence, puškinie, ladoňky, ladoničky, bramboříky, sasanky, kandíky, řebčíky a další.

Koncem března a v dubnu pak vykvétají cibulkové kosatce, rozhodně nelze přehlédnout nakvetlé trsy narcisů, impozantní hrozny hyacintů a na přelomu dubna a v květnu barevnou záplavu kvetoucích tulipánů.

Choulostivky

Dosud uvedené jarní květiny přežívaly zimu venku. Je však mnoho dalších, které nejsou dostatečně mrazuvzdorné, a před velkými mrazy je nutno je chránit například v nevytápěném skleníku nebo v prostoru, kde se mrazy drží jen lehce pod nulou.

A to i když nás na to obchodníci mnohdy zapomenou upozornit. Některým druhům postačí zimní krytí listím, chvojím nebo slámou. Případně lze nad spícími rostlinami (např. sibiřskými nebo japonskými kosatci) nechat ležet odumřelé listy až do jara.

Na přelomu března a dubna je však třeba všechny druhy zimních krytů odstranit a záhony vyplít a okopat. Ven vyneste i v zimě chráněné rostliny pěstované v nádobách (např. orientální lilie nebo alstromerie). Samozřejmě sledujte předpověď počasí, abyste nejednali zbytečně ukvapeně.

Trubkové lilie a orienpety zimu snášejí bez větších problémů. Mají však problém s pozdními jarními mrazíky v době, kdy začínají rašit. Mladé výhonky proto chraňte před namrzáním vhodným krytem, třeba otočeným květináčem, truhlíkem, chvojím apod.

Mráz by sice cibulky nezahubil, ale lodyhy by mohl poškodit. Podobně je třeba chránit i ostatní mezisekční hybridy lilií. Asijské hybridy a martagony jsou k pozdním mrazíkům tolerantní.

Jarní výsadba a množení mečíků

Na jaře se sázejí květiny, které nesnášejí mráz, a byly proto uskladněny v bezmrazých místnostech. Nejvíce práce vyžadují mečíky. Během zimy potřebují kontrolu a odstranění zahnívajících nebo bakteriózních hlíz, aby nenakazily zdravé sousedy.

Nyní je zkontrolujte naposled. Pokud si přejete, aby mečíky kvetly co nejdéle, měli byste je vysazovat postupně. Nejdříve, asi kolem 15. dubna, vysaďte velmi pozdní odrůdy. Ty nejranější pak až kolem 1. května. Průběžné nakvétání mečíků lze zajistit výsadbou po dvou týdnech. Po 20. červnu však již nesázejte.

Nejlépe pokvetou hlízy, které mají menší kořenový věneček a jsou spíše vyšší. Příliš ploché hlízy je vhodné omladit: Rozřízněte je tak, aby na každé odřezané části byl vrcholový pupen a část kořenového věnečku. Abyste pupeny našli, musíte hlízy oloupat. Řezné plochy je vhodné ošetřit popraškem z drceného dřevěného uhlí a před další manipulaci je nechat zaschnout.

Všechny hlízy před výsadbou zbavte starých šupin – oloupejte je přibližně týden před výsadbou. Během uskladnění mohly také hlízy zaschnout. Proto je namočte na cca 24 hodin ve vodě – do ní můžete přidat insekticid proti třásněnce a fungicid proti houbovým chorobám. Po krátkém proschnutí můžete sázet.

Mečíky jsou květiny k řezu, proto se hodí spíše do produkční nežli okrasné části zahrady, kde postupně nakvétající květy nepůsobí příliš vzhledně. Navíc, odkvetlé květy jsou semeništěm největšího nepřítele mečíků – třásněnky. Proto se opravdu vyplatí lodyhy s odkvétajícími květy co nejrychleji odstraňovat.

Záhon pro výsadbu mečíku dobře připravte, aby byla půda kyprá a bez plevelů – a takovou udržujte i během vegetace. Mečíky se sázejí obvykle do řádků vzdálených od sebe asi 30 cm. Hloubka řádku závisí na velikosti hlíz – měly by být zakryty vrstvou zeminy, která odpovídá asi dvou a půl až trojnásobku průměru hlízy.

Do lehké půdy sázejte o něco hlouběji, aby vítr rostliny za vlhka nevyvracel. Řádky jsou od sebe cca 30 cm. Aby byly rostliny přístupné po celou vegetaci, je lepší řádky vést napříč záhonem nežli podélně.

Mezery mezi hlízami by měly odpovídat přibližně polovině průměru hlíz. Každou skupinu vysazené odrůdy označíte. Hlízy je dobré lehce zasypat říčním pískem, který zaručí lepší čistotu hlíz při sklizni.

Pokud si přejete mečíky namnožit z rozmnožovacích hlízek, kterým se říká korálky (nebo brut), vysazujte je již koncem března. Hlízky zbavte tvrdého obalu, který by jim mohl bránit v klíčení. Jednoduchý postup je takový, že je vysypete na tvrdou podložku a „převálcujete“ lahví tak, abyste je nerozmačkali, ale aby jejich obal pukl. Sázejte je pak do řádků a kryjte cca třemi centimetry zeminy.

Během vegetace mečíky přihnojujte. Poprvé na „třetí list“, který na patě lodyhy mečíku vyraší. Dále je třeba zajistit dostatečný přísun vody. Záhon můžete nechat proschnout, pak však vydatně zalijte tak, aby se voda dostala až ke kořenům rostlin.

Po celou dobu kontrolujte výskyt třásněnky. Bohužel se neobejdete bez chemického postřiku vhodným insekticidem. Pokud mečíky neošetříte včas, třásněnka se může namnožit tak, že se pupeny ani neotevřou. Zůstanou slepené šťávou, která se při sání třásněnek na jejich povrchu usadí.

Sázení jiřinek

Dalšími květinami, které lze sázet po 20. dubnu, jsou jiřinky, – ale jen pokud vysazujete hlízy. Dříve se doporučovalo počkat s výsadbou až po „zmrzlých“. Pokud sázíte jiřinky namnožené z řízků, skutečně byste měli tento termín respektovat.

Rašící výhonky jiřinek vysazené z hlíz však zůstávají po výsadbě nějaký čas pod zemí, a nad povrchem půdy se objevují až počátkem května. V té době je před pozdními mrazíky chraňte podobně, jak bylo uvedeno u ochrany rašících lilií.

Hlízy jiřinek na výsadbu si připravte již koncem března. Odřežte zaschlé zbytky kořenů a všechny poškozené nebo odumírající části hlíz. Rány ošetřete práškem z dřevného uhlí. Množení jiřinek řízky je práce spíše pro profesionály.

My, běžní zahrádkáři, jiřinky nejčastěji množíme dělením hlíz, a to právě v této době. Oddělené hlízy musejí mít kořenový krček, na kterém je patrný nebo už rašící nový pupen. Hlíza bez takového krčku neporoste.

Na stejné stanoviště můžete jiřinky vysazovat i opakovaně po několik let. Pokud však zpozorujete zdravotní problémy rostlin, je třeba jejich stanoviště na čas vyměnit. Půdu je vhodné obohatit kompostem a hluboce prokypřit.

Ideální stanoviště se nachází u plotu, kde můžete lodyhy jiřinek snadno vyvazovat, aby se nelámaly pod tíhou květů nebo náporem větru. Nebo před výsadbou do jamky vykopané pro vysazení hlízy zapusťte oporu – tyčku, ke které později lodyhy vyvážete. Zatloukat tyčku, až když jsou hlízy v zemi, může vést k jejich poranění.

Hlízy jiřinek sázejte tak, aby se kořenový krček s pupeny nacházel přibližně 5 cm pod povrchem půdy. Rašící výhony jsou lahůdkou pro slimáky, proto rostliny chraňte.

Způsobů je celá řada, záleží na prioritách každého pěstitele, které zvolí. Za suchého počasí jiřinky zalévejte, během kvetení odstraňujte odkvetlá květenství. Tím podpoříte nakvétání dalších pupenů.

Co dalšího vysadit?

Počátkem května vysaďte zbývající cibuloviny a hlíznaté květiny, které byly během zimy uložené doma. Například hlízy begonií. Ty, které zakoupíte, jsou většinou přirychlované již od konce února, v teple a ve vlhké rašelině. Nejčastěji se pěstují v truhlících.

Kany pěstujte jako solitérní rostliny. Vyhovuje jim spíše sušší stanoviště na plném slunci. Při jejich výsadbě berte zřetel na jejich výšku a barevnost. Kaly naproti tomu vyžadují hodně vody. Můžete je pěstovat jako mobilní zeleň v nádobách.

Jejich dekorativní efekt je nejvyšší v době kvetení, ale okrasné jsou rovněž listy některých kultivarů. Pokud je hodláte využít jako řezané květiny, je vhodné je pěstovat v produkční části zahrady podobně jako mečíky.

O autorovi

Autor Zdeněk Seidl se již přes 40 let věnuje pěstování a šlechtění květin. Za své úspěchy při šlechtění kosatců sklidil již mnoho cen včetně prvenství v prestižních mezinárodních soutěžích.

Dále lze sázet například „habešský mečík“ (Acidantheru), exoticky vypadající „jakubskou lilií“ (Sprekelii), a montbrécie, které jsou částečně mrazuvzdorné.

Jaro je vhodná doba také pro výsadbu několika vytrvalých mrazuvzdorných cibulovin. Jsou to například některé skupiny lilií nebo třeba sněženky, které se přesazují krátce po odkvětu.

Jaro na zahradě patří cibulovinám. Měli bychom si je užít!