Ludmilu Pelikánovou, provdanou Vlasákovou, nepotkat zrovna šťastný osud. Byla přesvědčenou komunistkou a pořadatelkou kulturně-politických sborníků, což ani ve své době příliš populární nebylo. Jedno její vystoupení ale zůstalo obzvláště v paměti.
Život s rudou hvězdou
Ludmila Pelikánová se narodila 8. září roku 1915, za první světové války. Jejím nejšťastnějším obdobím bylo období komunismu, ale herečka se dožila 78 let, musela se tedy vyrovnat i s pádem režimu. Její život nebyl z nejveselejších.
Za války byla členkou divadla Uranie v pražských Holešovicích a poté hrála na Vinohradech, a to až do penze, kam odešla v roce 1981. I přesto ale neznáme žádné její velké role, protože její doménou byla poezie. A byla to poezie poplatná době. Oblibu si tedy herečka příliš nezískala.
Je však jasné, že nějaké role míst musela, její herečtí kolegové však říkali, že nebyla talentovanou a dobrou herečkou. Mezi herci v divadle však měla velmi silnou pozici, ale to právě díky svému přesvědčení. Byla i členkou Svazu českých dramatických umělců.
Její doménou byl umělecký přednes. Vystupovala v Nedělní chvilce poezie, kterou si někteří z nás ještě pamatují, anebo recitovala v divadle Lyra Pragensis.
Samozřejmě recitovala díla povolená a poplatná době, zejména tedy sovětské básníky a povolené české autory, jako byli Wolker, Pujmanová nebo S. K. Neumann.
V rámci své angažovanost i své práci, tedy politické recitaci, i psala. Napsala knihy O přednesu, Pár slov k recitátorům nebo Recitace, nástroj a zbraň, kde vyzdvihovala dosah a sílu socialistické poezie.
Byla velmi činnou členkou KSČ, takže není divu, že si vyrecitovala i titul zasloužilé umělkyně.
Se svým agitačním pásmem jezdila po celé republice a recitovala vojáků, politické agitky.
Křeslo pro hosta
Nezapomenutelné je její velmi agitační vystoupení v pořadu Křeslo pro hosta, kde se objevovala i velká jména dobrých herců, ale zejména těch „pohodlných“.
Na její přednes se podívejte zde:
Přesvědčení Pelikánové o síle komunistické strany a ideje samotné, bylo patrné z každého verše. Šlo ale také o její jedině vystoupení před televizní kamerou.
„Byla zvláštní. Obdivovala jsem její píli, rozsah repertoáru a co všechno tomu věnovala. Poezie byla její celoživotní dílo. Nešťastné ale bylo, když ji Zelenka (normalizační ředitel Čs. televize – pozn. red.) pozval do pořadu Křeslo pro hosta, to skutečně nešlo,“ říkala její současnice Jiřina Švorcová, k níž se ještě vrátíme.
A textařka Gábina Osvaldová se nechala na adresu Pelikánové slyšet, že „často recitovala básně o Leninovi, hlavně báseň Lenin žije. Vystupovala takovým způsobem, že jsem se po celou dobu skutečně ohýbala smíchy,“ glosovala ono vystoupení v Křesle pro hosta.
Kromě titulu zasloužilé umělkyně, jejž získala k padesátinám, byla Pelikánová oceněna i Řádem práce, Státní cenou a cenou za poezii Křišťálová růže. Dokonce jí byl propůjčen i Řád Vítězného února.
Zvláštní je, že o jejích divadelních nebo filmových rolích nic nevíme.
Pád komunismu přežila. Doslova
Populární komunistickou herečkou, která má však za sebou hojnou filmografii, byla i Jiřina Švorcová, také velká komunistka. Tu obsazovali v době socialismu velmi často a objevila se v mnoha seriálech. Švorcová o Pelikánové řekla, že před rokem 1989, kdy byl pád režimu na spadnutí, se u ní projevila velmi výrazně duševní choroba.
„Svým způsobem byla nešťastná, protože asi chtěla hrát, ale to dost dobře nešlo. Nebyla to dobrá herečka,“ vzpomněla na Pelikánovou ve svých pamětech právě Jiřina Švorcová. Podle ní nebyla sice herečkou, ale byla obětavá a přátelská a její manželství nebylo šťastné.
Byla převezena na psychiatrii v Bohnicích, kde nakonec i ve věku 78 let zemřela na uzavřeném oddělení psychiatrie. Trpěla údajně psychózami a přeludy i dříve, ale pád komunismu byla její životní prohra.
Zdroje: www.ahaonline.cz, www.csfd.cz, cs.wikipedia.org, plus.rozhlas.cz
