Prošlapaná cestička?
Otec i syn mají stejná jména a „idolu dívčích“ srdcí ke krátké pěvecké kariéře možná tatínek pomohl. Spíš ale v tom smyslu, že na rozdíl od otce, on to měl přinejmenším jednodušší v tom, že získával hudební vzdělání už od útlého věku.
Od sedmi let se učil na klavír, zpíval ve sboru a po základní škole zamířil na konzervatoř, kde studoval koncertní hru na klavír, kytaru, a také zpěv. Otec měl cestu k hudební slávě poněkud delší. Jako kluk z hornické rodiny začínal zpívat v šestnácti v kavárničkách jako úplně neznámý a své jméno si musel vydobýt.
Náš „junior“ už na konzervatoři začal zhudebňovat poezii a vystupovat v klubech. Po škole získal práci jako hudební redaktor v tehdejší rozhlasové stanici Hvězda. A tam neuniknul pozornosti „lovce talentů“ (tehdy také též redaktora Čs. rozhlasu) Petra Hanniga, který, kromě jiných, přivedl na hudební scénu zpívajícího bubeníka Vítězslava Vávru, Petru Černockou, Jakuba Smolíka…
V 80. letech začínal zářit a rozpínat svá křídla
Nejdříve pod křídly
Hannig si ho také vzal pod svá ochranná křídla a s jeho kapelou Maximum začal zpívat na počátku 80. let. Účastnil se soutěží, sice nevítězil, ale získával si sympatie posluchačů nejen příjemným hlasem, ale také milým chlapeckým vzhledem.
Na Děčínské kotvě v roce 1983 obdržel Cenu publika pro nejsympatičtějšího interpreta, zatímco jeho Maturitní léto ocenila porota třetí příčkou. Když Hannig objevil Hanu Zaňákou, kterou přejmenoval na Lucii Bílou, a svou pozornost upnul především na ni, založil si syn zpěváka, který proslul svými dechovkami Bílé konvalinky, Andulička či Nikdy se nevrátí svou vlastní kapelu Magnet.
Od roku 1983 vystupoval sám, ne úplně sám, ale se svou kytarou. Většinu písniček si složil i otextoval, v repertoáru měl skladby jiných autorů, kteří je pro něho složili. Vydal řadu singlů a tři LP, a jeho Abeceda lásky, Celá škola už to ví, Rádio a já nebo Déšť je jen namátková zmínka z těch, které se staly hity. Zněly v rozhlase, v estrádních televizních pořadech, vyprodaných sálech.
Když struny přestávaly znít…
V 90. letech s nástupem „zahraniční konkurence“, kterou umožnila politická změna, začali naši posluchači o naše hvězdy i hvězdičky ztrácet zájem. Některé vydržely, jiné pohasly a musely si najít jiný způsob obživy, i když jsou i takové, které se opět vrátily na podia.
Také „náš“ zpěvák, kterému táhlo na čtyřicet, byl ženatý a měl tříletou dcerku si uvědomil, že se na výsluní neudrží, a pouze zpěvem rodinu neuživí. Založil si agenturu M.P., velmi úspěšnou, jak se později ukázalo, zaměřenou na pořady pro děti a seniory.
Připomeňte si zpěváků hlas na následujícím videu:
Přesto dál zpíval, hrál, skládal a snil o velkém návratu. Někdy na počátku 90. zjistil, že se mu nějak podivně chvějí ruce, je stále častěji a víc unavený. Následovala lékařská vyšetření, podezření na nádor, který byl vyloučen, až mu nakonec diagnostikovali Parkinsonovu chorobu.
Za podpory rodiny a přátel se s tím vyrovnával dlouhých pět let – ale stále věřil… Přes všechny snahy lékařů se jeho stav nejen nezlepšoval, ale ani se ho nedařilo stabilizovat, stále se zhoršoval. Odborníci dokonce vyjádřili pochybnosti, zda se jedná o Parkinsona. Podstoupil další vyšetření, ale zvláštní komplikace v jeho stavu ztěžovaly bližší upřesnění nemoci.
… a dozněly
Naposledy vystoupil v roce 1998, a pak už nebyl schopný ovládat struny. Musel se vzdát své lásky – zpěvu a kytary, a dle vzpomínek jeho dcery to pro něho muselo být hodně těžké. Přesto se dál statečně pral, psal básničky, maloval obrázky, které se dokonce objevily na výstavě. Posledních pár týdnu svého života byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče s vysokými horečkami, ke kterým se přidal zápal plic.
Svůj boj o život Stanislav Procházka ml. jako osmačtyřicetiletý prohrál 29. srpna 2003.
Možná nebyl tou nejzářivější hvězdou, ale měl své publikum, které ho milovalo
Do posledních chvil mu stála věrně po boku jeho půvabná manželka Miroslava, do které se jako student konzervatoře zamiloval na první pohled v jedné kavárně. Přestože po něm „šílely“ náctileté fanynky, měly šanci tak akorát na podpis. „Standa“ se ve své rodině vzhlížel a dcera Karolína i manželka pro něho byly vším.
Trávil s nimi veškerý volný čas. Přestože zemřel, když dceři bylo necelých šestnáct, naučil ji hodně. Prý měl vždy úsměv na tváři, měl rád společnost, byl laskavý, milý a spravedlivý, vážil si života, lidí, všeho dobrého a byl skvělý táta. Jak uvedla v rozhovoru pro zeny.iprima měl sice mít Parkinsona, ale jak se zjistilo později, byla to údajně klíšťová encefalitida a zemřel na zápal plic.
Stanislav Procházka zemřel „mladý“, když se chtěl opět rozlétnout...
Supraphon po jeho smrti vydal CD s názvem Krásných žen je nejmíň milión, výběr jeho nejúspěšnějších písní. Jeho otec ho přežil o třináct let. Zemřel v devadesáti šesti letech, a své poslední album vydal šest let před svou smrtí.
Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.idnes.cz, zeny.iprima.cz, zeny.iprima.cz/hvezda, www.blesk.cz
