Článek
Loni v létě jsem byl s manželkou a tříletou dcerou na dovolené v Jablonci nad Nisou. Naše oblíbené místo ke koupání je vodní nádrž Mšeno, konkrétně oblast, které se říká Tajvan. Snadný přístup k vodě, písečná pláž, blízko na toaletu a pro občerstvení. Máme malou dcerku, takže se podřizujeme jejím potřebám. Mně osobně stačí ke koupání Berounka, stará deka a řízek mezi dva chleby. Leč nemohu mít všechno.
Holka vstává kolem šesté, takže jsem už před devátou parkoval kousek od pláže. Nádhera. Ticho, průzračně čirá voda, ptáčkové zpívají a opodál hubuje naštvaný rybář, že mu plašíme ryby. Nu co. Je to veřejná pláž, ne? Čertice se vytrhla mamince a šup mezi udice. Je šikovná. Nezamotala se do vlasce.
Plážový stan, deky, tašky, hračky, další tašky. Nosit, vybalovat, stavět. To znají všichni tatínkové. Uf. Hotovo. Hurá do vody. To se pomalu začali trousit další lidé a pláž se postupně plnila. Kam se člověk podíval, tam byl táta tiráček ověšený zavazadly. Naštěstí.
Jak se tak naše rodinka ráchá ve vodě, slyším rozrušené hlasy, které do klidné atmosféry pláže nepatří. Vykouknu z vody na břeh a vidím dívku, asi 18, jak vylézá z našeho stanu, bere kyblíček s lopatičkou a míří k dalším stanu. Naštěstí ji jeden všímavý otec chytil a velmi slušně ji požádal o navrácení zcizených věcí. Smekám před jeho klidem a rozvahou. Já jsem vzteklý pořez (možná pařez) a pokud se mi někdo jen otře o rodinu, startuji jak čertík z krabičky. A taky to tak bylo. Vyskočím z vody, až mi vzadu plavky sjely na půl cesty, a pádím ke slečně. Zachránce se trochu vyděsil, ale zlodějka byla naprosto klidná. Totální flegmatik. Na mé hulákaní prostě řekla: „Nedám. Je to moje!“ Za ní se objevil mladík podobného věku s účesem à la Bartoš a horlivě přitakával kamarádce. S kolegou otcem jsme měli pocit, že se oba mladí lidé zbláznili.
Mrknu na levou ruku přitakávače a vidím zapomenutou gumovou hadičku, omotanou nad předloktím. Vzhlédnu k očím a jsou tam! Zornice jak kanadské borůvky. Odvádím pána opodál, sdělím mu své zjištění a voláme místní ochránce parkovacích míst. Kluci jsou tu za 5 minut s tím, že tam mají kamery, viděli rozruch a hned vyrazili. Dobrá práce.
„Ale Evičko. Vrať prosím ty hračky. Půjdeme domů,“ povídá jeden z policistů. To jsem se přeslechl? Ne. Jsou to známé firmy a oni už je znají. Oba pochází z běžné rodiny a jsou bez problémů. Jen si občas šlehnou a pak se chovají jak děti na písku. Jsem zblblý z filmů o agresivních feťácích a tohle jsem opravdu nečekal. Asi to bude jako s opicí. Každý ji má jinou. Pánové naložili oba provinilce a odjeli. Asi je odvezli domů.
Žádnou poučnou pointu to vlastně nemá. Jen na pláži zůstali stát dva tatínci tiráčkové s otevřenou pusou a nechápavým výrazem ve tváři.
