Spisovatel musí žít na dně a pohlížet vzhůru – a nikdy ne naopak. Před 110 lety se narodil Bohumil Hrabal
Ve čtvrtek si připomínáme 110. výročí narození Bohumila Hrabala. Od jeho smrti letos uplynulo 27 let. U té příležitosti publikujeme esej polského bohemisty a překladatele Aleksandera Kaczorowského. „Hrabal byl občanem imaginární střední Evropy a jedním z nejgeniálnějším pěvců její apokalypsy ve 20. století,“ píše Kaczorowski.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Tvorba českého spisovatele, který je navzdory své sentimentální auře ve své podstatě autorem hořkým, sám k sobě nemilosrdným, dravým a zbaveným iluzí, je zároveň chválou stvoření.
Před deseti lety vzbudila v České republice rozruch protihrabalovská vzpoura žáků gymnázia v Nymburce, který je s Bohumilem Hrabalem (1914–1997) – vedle Jaroslava Haška nejvýznamnějším českým literátem 20. století – nedílně spjatý.
Nymburští gymnazisté protestovali proti záměrům vedení školy, které se chystalo v souvislosti se 100. výročím Hrabalova narození (a 111. výročím vzniku školy) nazvat instituci jeho jménem.
Předseda studentského parlamentu v této souvislosti uvedl: „Studuji na této škole šest let a dosud jsem o Bohumilu Hrabalovi nic neslyšel.“ Jiný žák zase prohlásil, že jelikož Hrabal dvakrát propadl, nezaslouží si, aby po něm byla pojmenována jedna z nejlepších škol v kraji. Protestní petici podepsalo několik set žáků.
Hrabal samotný by možná nad takovým vývojem událostí jen pokýval hlavou a se stoickým klidem by si objednal další pivo. Ještě za svého života si koneckonců přál, aby jeho pamětní desku umístili ve výšce takové, kam
