náhledy
Nad podobou českých bankovek se pozastaví málokdo, skrývají ale pozoruhodné příběhy i detaily. Česká národní banka proto v rámci výstavy, kterou věnovala jejich autorovi Oldřichu Kulhánkovi, představuje nejen osobnost autora, ale i samotné papírové peníze. Redakce iDNES.cz nafotila to nejzajímavější z právě probíhající výstavy.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Nikdy nerealizovaný návrh desetikorunové bankovky z roku 1972. Nakreslil jej Oldřich Kulhánek, autor aktuálně používaných bankovek. Soutěž s ním sice už tehdy vyhrál, ale krátce na to se vytratila ochota návrh realizovat. Důvodem byl v té době politicky nežádoucí náboženský motiv (na bankovce je dílo Mistra Pavla z Levoče, tvůrce nejvyššího dřevěného oltáře na světě, který se nachází v levočském kostele svatého Jakuba) a také v té době pro režim zcela nepřijatelný Kulhánek, který byl tehdy zatčen z politických důvodů.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Když padl komunistický režim, přišla poptávka po nových bankovkách. Ty staré totiž nevyhovovaly nejen z hlediska symboliky, ale ani ochrany před paděláním. Realizace nové podoby papírových peněz se v 90. letech již mohl chopit Oldřich Kulhánek, který se svým návrhem uspěl v soutěži vypsané v roce 1990. Původně měly vzniknout československé bankovky, proto bylo navržených devět osobností, pět českých a čtyři slovenské. Na fotce je návrh bankovky se slovenským národním buditelem Ľudovítem Štúrem z roku 1992. Kromě něj původní návrhy bankovek počítaly také s knížetem Pribinou, Cyrilem a Metodějem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Ostatní tehdy navržené osobnosti se dostaly i na finální podobu českých bankovek.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
V průběhu roku 1992 bylo jasné, že Česko a Slovensko směřují k rozdělení, proto se rychle změnilo i zadání bankovek, které nově žádalo už pouze bankovky české. Tři bankovky se slovenskými osobnostmi v nominální hodnotě 50, 500 a 2 000 Kčs, jež navrhoval Oldřich Kulhánek, se proto nikdy nerealizovaly. Místo nich se na ně dostaly tři slavné Češky.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Finální sestava porevolučních bankovek zpracovaných Oldřichem Kulhánkem. Původně plánované osobnosti navržené Slováky nahradila trojice významných Češek: sv. Anežka Česká, spisovatelka Božena Němcová a operní pěvkyně Ema Destinnová. Původně se přitom s žádnou ženou nepočítalo. Do té doby se ženy na bankovkách vyskytovaly pouze jako alegorické postavy, nikoli skutečné osobnosti. Bankovky se začaly tisknout v roce 1992 a postupně byly v roce 1993 uvedeny do oběhu všechny hodnoty s výjimkou dvacetikoruny (1994) a dvoutisícikoruny (1996). Původně se počítalo ještě s desetikorunou, na níž měl být kníže Svatopluk. Bankovka se ale na konec nikdy nevydala.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Takto vypadlo zadání bankovek v roce 1992. Kulhánek se netajil tím, že je při zpracovávání bankovek do jisté míry svázaný. Nejenže měl zadanou přesnou barevnost a osobnosti, které má na penězích ztvárnit, ale také se nesměl svou kresbou trefit do ochranných prvků bankovek, což bylo složité. Vše ostatní už ale bylo na něm.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Dnes už neplatné bankovky. Dvacetikoruna zachycuje českého krále Přemysla Otakara I. a Zlatou bulu sicilskou. Symbolicky tak uvozovala celou sérii bankovek. Její platnost skončila v srpnu roku 2008. Na padesátikoruně je zachycena sv. Anežka Česká. Planoucí srdce vedle jejího portrétu symbolizuje křesťanskou lásku a obětavost české světice. Pětilistá lilie je symbolem nevinnosti a čistoty. Na zadní straně je písmeno A, které Kulhánek zpracoval do podoby typické pro středověké rukopisy. Nad písmenem je koruna, která odkazuje na Anežčin královský původ.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Spisovatelka Božena Němcová se na bankovce poprvé objevila v roce 1993. O jejím umístění na papírové platidlo se uvažovalo ale již ve druhé polovině 80. let 20. století. Tehdy překvapivě ve spojitosti se Slovenskem. Navrhoval ji slovenský malíř Albín Brunovský, protože Němcová proslula také sbíráním slovenských pohádek.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Nejoblíbenější bankovkou Oldřicha Kulhánka byla údajně dvoutisícikoruna s Emou Destinnovou. Na fotce je její rubová strana, která zobrazuje kompozici písmene D, s múzou hudby Euterpé a smyčcovými nástroji. Housle odkazují na oblíbený nástroj Destinnové, na který se sama učila hrát. Na housle hrála při svém vůbec prvním veřejném hudebním vystoupení v osmi letech. Celou bankovku pak propojují secesní motivy.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Přední strana dvoutisícovky s Emou Destinnovou. Nachází se na ní také lyra, která náleží mezi vůbec nejstarší hudební nástroje světa.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Přední strana pětitisícové bankovky s portrétem Tomáše Garrigua Masaryka, který se již dříve objevil na několika československých bankovkách. Na bankovce se kromě podobizny prvního československého prezidenta nachází rovněž věnec lipových listů a plodů a bílo-červená zemská vlajka, která byla v roce 1918 československou vlajkou.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Zadní strana pětitisícové bankovky je kompozicí pražských staveb, domovních znamení, malého znaku hlavního města Prahy (vlevo) a znaku Českého království. Na obraze se také nachází šest ciferníků hodin, ne všechny ale ukazují stejný čas.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
V roce 1993, kdy už měl Kulhánek hotovou práci na oficiálních bankovkách, tak v rámci cyklu „Funny Money“ vytvořil celkem osm litografií, v nichž se žertovným způsobem s tematikou peněz vypořádal. Jedna z nich je koláží osobností a dalších motivů z nových českých bankovek. Zbylých sedm představuje „pseudobankovky“.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Pseudobankovka ilustruje fiktivní příhodu, kdy filozof a ekonom Karel Marx strhává náušnici z ucha pianistky a skladatelky Clary Schumannové. Výjev pozoruje oko, pod nímž je nápis STASI odkazující na nechvalně známou tajnou službu z doby Německé demokratické republiky.
Autor: Radek Vebr, MAFRA
Bankovka z Kulhánkovy série „Funny Money“ reprezentuje jeden rubl. Hlavní motiv představuje vepřová hlava, která má ale lidské oči a na pravé straně i vlasy. I zde se nachází oko, tentokrát patřící sovětské KGB.
Autor: Radek Vebr, MAFRA