Soubor Ballot Quintet ukázal na Smetanovských dnech v Plzni dvě tváře

Rémy Ballot je mnohými považován za nejlepšího brucknerovského dirigenta své generace, jeho živé nahrávky všech Brucknerových symfonií z festivalu v St. Florian slouží jako referenční nahrávky a získaly řadu ocenění. S Bruknerovými slavnostmi spolupracuje již od roku 2011. Soubor Ballot Quintet, jež je tvořen hudebníky, s nimiž pravidelně spolupracuje jako dirigent, se poprvé s úspěchem uvedl na Brucknerově festivalu v roce 2020. Kromě funkce prvního houslisty v tomto souboru je Ballot též dirigentem orchestru Klangkollektiv Wien. Většinu jeho členů tvoří hudebníci nejvýznamnějších vídeňských těles. Plzeňské publikum bude mít možnost vidět Rémyho Ballota i jako dirigenta – 6. června 2024 se s Plzeňskou filharmonií představí v Měšťanské besedě s díly Richarda Strausse a Heinricha Gottlieba Norena. Společně pak vystoupí ještě na festivalu Richard Strauss Tage v Garmisch-Partenkirchenu.

Kritika oceňuje na Ballotově ansámblu především individualitu jednotlivých hráčů a odlišnost od souborů, které nabízejí pouze unifikovaný zvuk nebo jdou výhradně za vybroušeným projevem. Možná právě skutečnost, že netvoří ucelené, uzavřené a stálé těleso, se jim však vymstila při provedení Smetanova kvartetu. Pravidelní návštěvníci komorních koncertů mají zažitou určitou představu, jak by asi Smetanův kvartet „Z mého života“ měl vypadat. Zahraniční komorní soubory mají oproti těm českým při interpretaci těžší situaci, protože nemají v krvi český folklór. Přesto není nemožné se přiblížit hudebně zajímavému pojetí. Toho se však posluchači tento večer nedočkali. Již první akord, tak dramatický, nebyl proveden patřičně zvučně. Motiv „volání osudu“ ve viole byl dosti sevřený a ani „běh času v houslích“ nevytvářel violové melodii dostatečný protipól. Souhra členů byla přesná, ale celkový dojem jaksi sterilní.

Kdo se těšil na polku ve druhé větě, byl také zklamán. Nebylo zde ani památky po lehkosti, navození doby Smetanova mládí, bezstarostných studií a prvních lásek. Hráči se snažili vystihnout požadovaný taneční ráz, ale snaha byla příliš křečovitá. Zvláštně působily přiznávky houslí pod cellovým sólem, které byly vedeny (pro mě nepochopitelně) důsledně od špičky. Jisté rozechvění přišlo až ve třetí větě s romantickým tématem ve violoncellu, navozujícím něhu ke Smetanově první lásce a budoucí manželce a následně stesk po její smrti. Na klenuté fráze violoncella už bohužel nenavázaly violy ani smyčce.

S úskalími tempa a náročností souhry ve čtvrté větě se hráči vypořádali uspokojivě, pořád ale provedení chybělo hlubší zaujetí. Dramatické vyvrcholení věty narušil nečistý flažolet v prvních houslích. Ten má symbolizovat nepříjemný vysoký tón znějící Smetanovi v uších v době ztráty sluchu. Je jistě chvályhodné, že Ballot Quintet zařadil Smetanovu skladbu do svého koncertu, ale nelze se ubránit dojmu, že nebyla dostatečně zvládnutá. Zvláště máme-li ještě v živé paměti provedení Wihanova kvarteta před dvěma lety či máme-li naposlouchanou brilantní nahrávku v podání Pavel Haas Quartet.

S určitými rozpaky jsem očekávala druhou polovinu koncertu. Smyčcový kvintet F dur Antona Brucknera má skoro 45 minut a nepatří u nás mezi často uváděná díla. Tento opus si od Brucknera vyžádal vídeňský houslista a dirigent Joseph Hellmesberger. Se svým požadavkem přišel v době, kdy skladatel vyčerpán prací na páté symfonii plánoval spíše kompozici drobnějších skladeb. Na naléhaní svého příznivce se však nakonec do kvintetu pustil a v průběhu let 1878 a 1879 jej také dokončil.

Paradoxem je, že Hellmesbergerovo kvarteto s uvedením díla váhalo. Hellmesberger dokonce požadoval novou větu jako náhradu za Scherzo, které se mu nelíbilo. Bruckner tedy zkomponoval novou skladbu – Intermezzo d moll (dnes se někdy používá jako přídavná věta). I poté však průtahy přetrvávaly a premiéra 17. listopadu 1881 v sále vídeňského Musikverein proto proběhla v podání jiného tělesa – rozšířeného Winklerova kvarteta. Dobová kritika nepřijala kvintet právě s nadšením a Brucknerovi se zpočátku nedařilo ani najít pro své nové dílo nakladatele. Skladatelovi příznivci však o kvintetu mluvili s obdivem a neváhali jej přirovnat k posledním Beethovenovým opusům.

Ballot Quintet přizval ke spolupráci ještě druhou violistku – Natalii Kulebu. Zahráli dílo v původní podobě, tedy se Scherzem ve druhé větě. Hned od romantického rozvedení houslového tématu v první větě bylo jasné, že tady jsou hráči „doma“. Najednou se sálem nesl úplně jiný, plný zvuk, sólovou linku přebíral jeden nástroj od druhého s naprostou samozřejmostí a s plynulým tokem melodie. I kontakt mezi hráči byl nesrovnatelně lepší. Druhá věta staví proti sobě takzvané venkovské téma („lendler téma“) ve druhých houslích a hravé staccatové téma v prvních houslích, přičemž je předepsáno v notách, že sekund by měl vystupovat do popředí. V provedení obě finesy moc hezky vynikly, a to i v návratech nebo v pianissimu.

Zcela jiný charakter přináší pomalá a nejdelší třetí věta psaná v tónině Ges dur. Je považována za nejpropracovanější část kvintetu a dočkala se též četných úprav pro jiná nástrojová obsazení. V této větě je nejvíce patrné přidání druhé violy – je tím zvýrazněn a posílen zejména střední rozsah smyčcového spektra. A právě ve viole zaznívají sólové melodie doprovázené ostinátními doprovody. Violistce se podařilo dosáhnout hřejivého tónu, jenž je ostatně v úvodu věty předepsán. Soubor dokázal udržet celistvost věty, přesto posluchač neměl pocit monotónnosti, ale naopak neustálého směřování a plynutí. Nejen ve třetí větě hráči prokázali obdivuhodné zvládnutí práce s dynamikou. Bruckner předepsal ve skladbě často hraniční dynamické rozdíly od ppp až po fff. Těchto rozdílů bylo dosaženo i při zachování kvality tónu. Finale nemá úplně jasnou tóninu a z množství posuvek v notovém zápisu se skoro točí hlava. Při tom je třeba, aby hudebníci pamatovali na přesné přechody z osminových do čtvrťových triol. Všechny technické obtíže zvládl ansámbl s přehledem a vystihl i jásavý charakter této poslední věty, která vyvrcholila několik taktů trvajícími tremoly.

Publikum ne zcela zaplněného sálu Domu hudby odměnilo ansámbl vřelým potleskem a možná si kromě nevšedního zážitku odnášelo i nový poznatek – jak může výběr repertoáru ovlivnit pohled na kvalitu souboru.

Ballot Quintet
25. března 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program
Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“
Anton Bruckner: Smyčcový kvintet F dur, WAB 112

Účinkující
Rémy Ballot – 1. housle
Iris Ballot – 2. housle
Stefanie Kropfreiter – 1. viola
Natalia Kuleba – 2. viola
Mata Sudraba-Gürtler – violoncell