Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jó, to ještě byli spisovatelé svědomím národa…

Básníci Jaroslav Seifert (vlevo) a František Halas. První na konci 20. let minulého století podepsal protest proti Gottwaldově bolševizaci KSČ, druhý naopak jeho stalinistickou politiku podporoval. Foto: ČTK
Básníci Jaroslav Seifert (vlevo) a František Halas. První na konci 20. let minulého století podepsal protest proti Gottwaldově bolševizaci KSČ, druhý naopak jeho stalinistickou politiku podporoval. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: „Východní Evropa je ta část světa, kde byli vážná literatura a ti, kteří ji tvoří, tradičně nadhodnoceni,“ napsal ve studii o roli spisovatelů ve východní Evropě americký překladatel a badatel Andrew Baruch Wachtel. Ve dvacátém století bychom jen v českých zemích a Československu našli hned několik případů, kdy spisovatelé ve své roli „svědomí společnosti“, či dokonce „národa“ vstupovali do veřejného prostoru nejen svým dílem a pomáhali jej formovat.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

V těchto dnech uplynulo 95 let od chvíle, kdy 25. března 1929 sedm komunistických spisovatelů zveřejnilo manifest (známý jako Manifest sedmi), kterým protestovali proti bolševizaci KSČ. Iniciátorem textu byl Ivan Olbracht a kromě jeho partnerky Heleny Malířové se připojili také S. K. Neumann, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Marie Majerová a Vladislav Vančura. Tedy žádná bezvýznamná jména. Snad i proto byla reakce Gottwaldova vedení strany ustaveného měsíc před vznikem manifestu radikální – spisovatelé museli ze strany odejít.

Není ani divu, ve svém provolání volali po mimořádném sjezdu, který by vedení vyměnil. Volali po jednotě strany a její „davovosti“, gottwaldovce označovali za „frakční teroristy“. Ostrá slova měla svůj důvod – KSČ po nástupu nového promoskevského vedení opouštěli členové (řady tehdejších komunistů nakonec prořídly o rovné tři čtvrtiny). Odešlo také dvanáct komunistických poslanců a čtrnáct senátorů.

Proti sedmi revoltujícím spisovatelům se logicky ozvali ti ke Gottwaldovi loajální – Karel Teige, Vítězslav Nezval, František Halas, Jiří Weil, Julius Fučík, Vladimír Clementis, Laco Novomeský a další. Proč ale tolik rozruchu? Když o desítky let později Manifest sedmi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější