Článek
Text vyšel v klubovém magazínu HALFTIME, který pravidelně představuje i další sporty působící pod hlavičkou Slavie.
Kuželky možná stojí trochu v pozadí divácky atraktivnějších sportů jako futsal, hokej nebo basketbal, jak ale prozradí nejdůležitější postava KK Slavia, předseda Luboš Zelenka, ve světě kuželek má Slavia opravdu velké jméno.
„Nejprve jsme měli kuželnu ve Stromovce. Pamatuji si, že rovnost drah tam záležela na tom, jaká byla hladina Vltavy,“ vzpomíná s úsměvem dlouholetý předseda klubu Luboš Zelenka. Do nového domova v Edenu se slávisté přesunuli v sedmdesátých letech, dnes kvůli špatnému technickému stavu haly soutěží hlavně na Žižkově. „Úžasná na tomhle sportu je hlavně atmosféra a vztahy mezi lidmi, o tom to celé je. Parta tu dělá opravdu hodně.“
V Česku se všeobecné oblibě těší především bowling, který patří ke stále populárnějším sportovním kratochvílím. Kuželky proto zůstávají trochu v pozadí, přestože u nás mají delší tradici, stejně jako na samotné Slavii. „Ženy v Česku mají dvě soutěže, první a druhou ligu, přičemž naše holky patří k naprosté špičce. Nedávno jsme vyhráli bronz a soupeři nám gratulovali, že ho konečně máme. Do té doby jsme totiž sbírali jen samá zlata a stříbra,“ vypráví Luboš Zelenka.
V posledních letech ženské tituly sbírají hlavně Rosice, slávistky se ale stále pravidelně umisťují na druhé příčce. „U mužů pak je těch soutěží více, na vrcholu je česko-slovenská Interliga, poté následují dvě celostátní soutěže, divize a okresní soutěže. V interlize nastupují muži za Slavoj Praha, se kterým máme takovou symbiózu. Pak máme tři týmy v pražských třídách, kde ale mohou hrát i smíšená družstva.“
Ani v kuželkách nechybí nejprestižnější z nejprestižnějších soutěží, a to evropská Liga mistrů, kam postupují vítězné celky lig jednotlivých zemí. „Když jsme tehdy s holkama jeli poprvé, odehrával se turnaj v Maďarsku. Napřed nás nikdo neznal, jak jsme ale odehráli první zápasy v kvalifikaci, hned se všichni začali ptát, kdo je to ta Slavia. No, a nakonec jsme skončili třetí,“ přibližuje zlatou éru sešívaných kuželkářek klubový předseda a trenér v jedné osobě.
„Samozřejmě jsou pak i soutěže jednotlivců a dvojic, tam se ale hráči a hráčky přihlašují samostatně.“
Desetiletí tvrdé práce
Tato otázky musí padnout. Jak se liší kuželky od bowlingu? „Je to úplně jiný sport. Jiná dráha, kuželek je jen devět, ne deset, staví se navíc ne do trojúhelníku, jako u bowlingu, ale do čtverce,“ vysvětluje Luboš Zelenka.
V kuželně byste také nenašli koule různých velikostí, jako je to u veřejnosti známějšímu bowlingu. „Koule má jednotnou váhu 2,8 kilo. Proto také chlapi hází jinak než holky, mají jinou techniku, protože mají větší ruce. No, a samozřejmě, v kouli nám chybí díry na prsty,“ dodává ostřílený funkcionář.
Přes odlišný styl hodu i kuželkářské koule dokáží chytit pořádnou faleš. „Je až neuvěřitelné, jak to někteří hráči umí, jsou za tím skutečně léta dřiny.“
Opravdu jsou to léta, možná i desetiletí tvrdé práce. „Kuželky se dají hrát v podstatě v jakémkoliv věku, to je jejich velká výhoda. Jasně, že ta výkonnost trochu klesá, není to ale nijak drastické,“ říká předseda KK Slavia. „Pamatuji si i na člověka, kterému bylo už přes osmdesát, ten doházel, sedl si a zemřel. Lepší smrt už asi ani být nemůže,“ vzpomíná s hořkým úsměvem Luboš Zelenka.
Jinak ale sešívaní kuželkáři neprožívají nejlepší časy. „Máme málo lidí, chybí i peníze. Kuželna na Slavii bohužel není v dobrém stavu, je potřeba udělat nové topení, je tam stará elektroinstalace, zima,“ mrzí hlavní postavu klubu. „Přes všechny problémy ale stále máme úspěchy, před pěti nebo šesti lety jsme dokonce byli vyhlášeni jako nejlepší sportovní klub Prahy 10.“
Slávistky z celé republiky
Špičkovou výkonnost se sešívaným daří držet i přes to, že se hráčky Slavie i hráči spřízněného Slavoje sjíždí na zápasy z celé republiky. „Ženy trénují doma. Jedna je z Třebíče, druhá z Hořic, další z Kolína, čtvrtá z Rokycan, a tak dále. Trénují ve svých mateřských klubech a každý týden se pak sejdeme na zápasy. Pražskou hráčku máme aktuálně vlastně jen jednu,“ přibližuje Luboš Zelenka.
„Já jsem vždycky trenér a zároveň vedoucí mužstva. Takže musím dát dohromady, kdo v kolik přijede autem, vlakem, autobusem, kde se sejdeme, kde někoho vyložím, naložím a tak dále.“
V chodu se i přes nepříznivý technický stav a nedostatek peněz daří držet i sešívanou kuželnu „Stále tam trénují ty tři týmy, které hrají pražské soutěže. Každý čtvrtek ji pak mají zamluvený nevidomí. Mají i své mistrovství republiky, ti, co vůbec nevidí, přijdou se slepeckým psem. Kleknou si, mají asistenta, který vidí, podá jim kouli a pak jim říká, co trefili. Mnohokrát jsem je viděl, trénují už celá léta, smekám před nimi,“ pokyvuje uznale zkušený funkcionář.
Klíčem ke zlepšení podmínek jsou stále chybějící finance. „Peníze od radnice na nějaké rekonstrukce bohužel nedostaneme, přispívají jen na turnaje, kterými si na provoz vydělávají i jiné kluby. Na jejich pořádání ale máme halu ve špatném stavu, takže je dělat nemůžeme. Je to trochu začarovaný kruh,“ uzavírá Luboš Zelenka.
Nezbývá než držet palce, aby úctyhodná tradice KK Slavia pokračovala i v příštích letech.
