Prvním ředitelem Zlaté kapličky byl František Adolf Šubert

František Adolf Šubert se narodil v Dobrušce a už jako studenta gymnázia v Hradci Králové jej to táhlo k divadlu. Začal hrát s ochotníky a v roce 1868 vstoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po roce studií zanechal a věnoval se literární činnosti a žurnalistice. Pracoval v redakci katolického týdeníku Čech, staročeských listů Politik, Brousek a Pokrok, od roku 1908 redigoval Osvětu a od roku 1909 až do své smrti byl členem redakce Národní politiky. Jako redaktor i autor se podílel na vzniku cyklu Čechy, který napsal Jan Otto a redigoval Ottův Malý slovník naučný.

František Adolf Šubert prokázal i nemalý organizační talent a osvědčil se v mnoha veřejných funkcích: byl tajemníkem Českého klubu, jednatelem Spolku českých žurnalistů, jednatelem Ústřední matice školské, ředitelem České grafické společnosti Unie; z jeho iniciativy byla v roce 1891 na Jubilejní výstavě v Praze vybudována divadelní expozice a v roce 1895 uspořádána Národopisná výstava. V roce 1877 se stal členem tzv. Spojeného družstva Národního divadla, v novém staročeském Družstvu ND působil už jako člen výboru.

• Národní divadlo (©Wikipedie)

V roce 1883 byl Šubert - poté, co se v této funkci neosvědčil Jan Nepomuk Maýr - zvolen druhým ředitelem Národního divadla a tuto funkci zastával až do 30. června 1900, kdy správu vedení divadla převzala mladočeská Společnost Národního divadla. Zůstal ovšem členem i dále trvajícího staročeského Družstva Národního divadla, které usilovalo o vybudování druhého českého divadla v Praze, a po smrti Františka Ladislava Riegra v roce 1904 se stal dokonce jeho předsedou. Když pak byla tato myšlenka v roce 1907 realizována, stal se Šubert prvním ředitelem nově vzniklého Divadla na Vinohradech. Brzy se ovšem dostal do sporu s divadelními podnikateli, z divadla po roce odešel a věnoval se především činnosti žurnalistické, literární a divadelně historické.

• Divadlo na Vinohradech (©theatre-architecture.eu)

Národnímu divadlu věnoval celou řadu publikací, v nichž podrobně popsal historii stavby Národního divadla, budovu samotnou i uměleckou činnost Národního divadla do roku 1900. Věnoval pozornost i dramatikům s divadlem spojeným, především Klicperovi a Stroupežnickému, ale i čelným hercům Zlaté kapličky: Mošnovi, Kolárovi, Šimanovskému.

• František Adolf Šubert: Národní divadlo v Praze - dějiny jeho i stavba dokončená

Podle jeho představ mělo být Národní divadlo ústavem, který má sloužit všem vrstvám národa; má vzdělávat i bavit, podporovat domácí umění a zároveň seznamovat se světovou klasikou. Tento rozsáhlý program také po celých sedmnáct let svého ředitelování uskutečňoval. Za jeho éry měla v Národním premiéru všechna klíčová dramata českého realismu, operní dramaturgie objevila italský verismus, stabilizoval se baletní soubor, který byl schopen nejenom vypomáhat v opeře, ale připravoval i samostatné baletní večery.

Jako ředitel prosadil Šubert v Národním i několik pozoruhodných opatření: od roku 1883 byly zavedeny tzv. divadelní vlaky, přivážející za výhodných podmínek obecenstvo nejen z venkova, ale i příslušníky českých menšin ze zahraničí; už v roce 1886 navrhl zavedení odpoledních lidových představení za snížené ceny, ale projekt byl realizován až v roce 1893. Měl také značný podíl na zřízení Dramatické školy Národního divadla a byl i úspěšným dramatikem. V povědomí národa tak zůstal jako první skutečný ředitel Národního divadla.

František Adolf Šubert zemřel 8. září 1915 v Praze je pohřben na Olšanských hřbitovech. Na domě na smíchovském nábřeží, kde bydlel a zemřel, mu byla 8. září 1935 odhalena pamětní deska.

• Šubertův hrob na Olšanských hřbitovech (©Wikipedie)

Úvodní foto: František Adolf Šubert (©Wikipedie)