ČESKÉ TRADICE: Škaredá středa – 27. března 2024

V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k tomu stavíme.

Budeme naslouchat a pozorovat.

Název škaredá dostala od Jidáše, který se na Ježíše Krista škaredil, žaloval a zradil.

Lidové moudro praví: Kdo se na škaredou středu bude mračit a škaredit, ten se bude mračit každou další středu v roce.

Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná a to proto, že máme vysmýčit komíny. Kdo totiž na škaredou středu dobře komín vymete, vyžene i zlé duchy z domu.

Jedná se o první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů o tradici a zvycích objevuje ve svatém týdnu jako první až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.

V tento den bylo nutné, aby jídlo na talíři vypadalo ošklivě a na první pohled nepovedeně. Jestliže se hospodyně rozhodla usmažit bramboráky nebo placky, vždy je při obracení trochu potrhala nebo přeložila. Tak vznikly trhance.

JIDÁŠKY PAŠIJOVÉ

25 dkg hladké mouky, 25 dkg hrubé mouky, ¼ l mléka, 12 dkg cukru, 2 žloutky, 1 droždí (kvásek – 1 lžíce cukru, droždí, 5 lžic teplého mléka), citrónová kůra, 12 dkg másla, špetka soli

A ještě něco od našich předků:

V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali loučky, tedy tenké třísky na zátop. Louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a louček měla svá pravidla.

Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě českého lidu
Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ