Jedenácté setkání Středoevropské pětky (C5) se neslo v přátelském duchu. Ministři zahraničí podpořili rozšíření EU směrem na západní Balkán, zároveň se ale vymezili vůči nelegálním migrantům přicházejícím přes tzv. balkánskou trasu. Rozdílné pohledy mají šéfové diplomacie C5 na podporu Ukrajině a konflikt na Blízkém východě.
Šéfové diplomacie Středoevropské pětky (Česko, Slovensko, Slovinsko, Rakousko, Maďarsko) se sjeli do Lublaně, aby se, již po jedenácté, setkali a pobavili o nejpalčivějších problémech regionu. Hlavním tématem byla tentokrát bezesporu podpora států západního Balkánu na jejich cestě do Evropské unie.
„To je asi to hlavní téma, které těchto pět zemí spojuje,” uvedl před jednáním ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.
„Diskutovali jsme o tom, jak zajistit odbornou pomoc (…) tak, abychom našim přátelům ze západního Balkánu poskytli skutečně nejlepší možnou podporu,” prohlásila po jednání Tanja Fajon, slovinská ministryně zahraničí, jejíž země setkání hostila.
Po jednání ministři usedli ke společnému obědu i s Rankem Krivokapićem, ministrem zahraničí Černé Hory. Politici jednali o podpoře zemí západního Balkánu na jejich cestě do EU. Černá Hora je kandidátskou zemí EU už od roku 2010, podle poslední zprávy EK se však její pokrok z velké části zastavil, „neboť Černá Hora ve sledovaném období trpěla hlubokou polarizací a politickou nestabilitou”.
Rozšiřování jako ústřední téma maďarského předsednictví
Jak během tiskové konference uvedl Peter Szijjártó, maďarský ministr zahraničí, téma rozšiřování bude jedním z hlavních během předsednictví v Radě EU, které Maďarsko přebere v druhé polovině letošního roku. Szijjártó uvedl, že Maďarsko se chce zaměřit na dvě věci – zajištění bezpečnosti a také chce dodat EU „nové podněty”.
„Věřím, že pocit svěžesti a nových podnětů (do EU) může přijít pouze ze západního Balkánu prostřednictvím rozšíření. A zde věřím, že země střední Evropy mají smysl pro odpovědnost. Proč? Protože jsme to my, kdo rozšíření nejen otevřeně, ale skutečně podporujeme,” prohlásil maďarský ministr po jednání.
Szijjártó zároveň dodal, že pokud by v EU existovala skutečná podpora rozšiřování, nenastala by situace, kdy západobalkánské země čekají na vstup do EU v průměru 14 let a 10 měsíců.
„Maďarsko v jeho snaze o rozšíření podpoříme,” zavázal se i Alexander Schallenberg, rakouský ministr zahraničí.
I Slovensko podporuje rozšiřování EU o země západního Balkánu. Při zmínce o východním rozšíření však upozornilo na riziko války. „Ukrajina je něco jiného. Ukrajina je ve válce a to musíme brát v potaz. Ale myslíme si, že perspektiva pro Ukrajinu, že se stane (v budoucnu) členem EU, je lepší než nic,” uvedl během tiskové konference šéf slovenské diplomacie Juraj Blanár.
Problémem je balkánská migrační trasa
Ani západní Balkán není bez problému. Vrásky na čele středoevropských států dělá tzv. balkánská migrační trasa. Podle slovinské ministryně Fajon je to jednou ze současných výzev, které středoevropské státy musí čelit. „Chceme plně obnovit volné cestování po Schengenu, ale v současné době máme na vnitřních hranicích kontroly,” připomněla.
„Vládne shoda v zemích středoevropského regionu, že nelegální migrace je vážný fenomén a že ho musíme řešit společně, že Schengen je pod velkým tlakem,” uvedl na dotaz Euractiv.cz Lipavský. Podle něj je migrace téma, kde středoevropské státy vždy naleznou shodu i navzdory trvajícím hraničním kontrolám, například mezi Rakouskem a Slovenskem.
„Migrační pakt má mnoho nedostatků, ale věřím, že je lepší mít něco než nic,“ kritizoval do jisté míry současnou podobu migračního paktu Schallenberg. Ani podle maďarského ministra systém není dobře nastavený.
Dusno na jednání nakonec nepanovalo
Kromě západního Balkánu a migrace řešili ministři zahraničí také válku na Ukrajině a na Blízkém východě, hospodářskou politiku či zemědělství. Ačkoli původně formát vznikl v červnu roku 2020 v reakci na pandemii covidu-19, postupně se rozšířil o další společná témata.
Ukázalo se, že výměna názorů v takto neformálním uskupení šéfům diplomacie evidentně vyhovuje. „Střední Evropa je geopoliticky důležitá. (…) Stojíme tu vedle sebe, ovlivňujeme se navzájem a chceme více spolupráce,“ pochvaloval si formát během tiskové konference rakouský ministr Schallenberg.
Státy se přitom v řadě zahraničně-politických otázek rozcházejí. Na unijní úrovni je to zřejmé zejména v souvislosti s podporou Ukrajiny, kdy Maďarsko, Slovensko ale i Rakousko odmítly na Ukrajinu poslat munici.
Na nižší úrovni lze rozkol pozorovat i v jiných regionálních uskupeních, jako je například Visegrádská čtyřka (V4). Po minulém jednání V4 v Praze minulý týden sám Lipavský prohlásil, že „místo V4 existují dvě ‚vé dvojky‘“. Narážel na třenice v česko-slovenských vztazích. I proto se čekalo, že by jednání mohlo doprovázet jisté „dusno“.
„Je to o úrovni očekávání, která od jednání máme. Zatímco u V4 je nastavená laťka očekávání relativně vysoko (…), tak u tohoto středoevropského formátu, který je vlastně od počátku orientován na řešení vztahů mezi těmi zeměmi, nejsou takto vysoká očekávání,” uvedl na toto téma Lipavský před dnešním jednáním.
A opravdu, vyhrocená atmosféra nakonec jednání neprovázela. „Jednání bylo standardním jednáním ministrů zahraničních věcí. Rozhodně zde nevládla žádná napjatá atmosféra. Ostatně ani ta v Praze (během jednání V4 pozn. red.) nebyla vypjatá,” uvedl po konci jednání Lipavský.
Příště se ministři zahraniční C5 setkají v Bratislavě, kam je pozval Juraj Blanár. Kdy přesně se ale schůzka uskuteční, ještě není jasné.