Kreslila jsem osvětimské krematorium, sázeli jsme Hössovy květiny, vzpomíná scénografka na vznik oscarové Zóny zájmu
Před čtrnácti dny na Oscarech bodoval strhující holokaustový horor Zóna zájmu, získal Oscary pro nejlepší zvuk a nejlepší cizojazyčný film. Na jeho tvorbě se podílela i slovenská scénografka a kostýmní výtvarnice Ľudmila Bubánová, která vypráví o tom, jak film, dostupný od půlky února i v českých kinech, vznikal.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Režisér Jonathan Glazer zvolil pro svůj film nevšední optiku: holokaust v Zóně zájmu sleduje z pohledu Rudolfa Hösse, velitele koncentračního tábora v Osvětimi. Se svou manželkou Hedwigou a dětmi si budují svůj vysněný domov hned za zdmi tábora, ve kterém zemřelo více než milion lidí.
Film se natáčel v Polsku, dokonce jen pár metrů od původního domu Hössových. Pro scénografický tým to znamenalo, že několik měsíců žil v areálu tábora, který dnes funguje jako muzeum.
„Byla to skvělá, ale zároveň mimořádně fyzicky i psychicky náročná zkušenost,“ říká o natáčení slovenská scénografka Ľudmila Bubánová, která v Polsku působí deset let.
V rozhovoru mluvíme také o tom,
- jak probíhala příprava zahrady a domu, ve kterých se natáčelo;
- na čem nejvíce záleželo režisérovi Jonathanu Glazerovi;
- co pro scénografku byla největší výzva při tvorbě grafických materiálů do filmu;
- v čem spočívá úspěch polské filmové scény;
- a proč mezi Polskem a Slovenskem stále panují předsudky.
Jaký je to pocit podílet se na tvorbě filmu, který získal dva Oscary, a dokonce byl nominován na nejlepší film roku?
V první řadě jsem vděčná, že jsem mohla dělat na něčem, co má smysl a co nevnímám jen jako film pro zábavu nebo jako způsob živobytí. Nestává se úplně často, že se vám dostane do rukou projekt jako tento, který může tak intenzivně rezonovat ve společnosti svým tématem i zpracováním. Velmi se z této spolupráce těším.
Čekala jste při prvním promítání na moment, kdy se v titulcích objeví vaše jméno?
Ano. (Smích.) Ale to bylo už dříve – většina týmu viděla film už loni v listopadu, kvůli Oscarům musel mít předpremiéru, takže tehdy jsem prožila i největší emoce. Viděla jsem ho dvakrát za sebou během dvou dnů s různými skupinami přátel a byla to docela nálož.
Byl výsledek v něčem jiný, překvapivý ve srovnání s tím, co jste sledovala na place?
Co jsem si nedovedla představit, byl
