Polsko vejpůl je kniha rozhovorů o současném Polsku. Jako novinář (např. spoluzakladatel Respektu) jste si ale mohl vybrat i jiný žánr než rozhovor. Proč jste nezvolil třeba reportáž, ale právě rozhovory?

Polsko vejpůl je první a jediná kniha o současném Polsku, která u nás vyšla. Je určena všem, kdo se o tu pro nás důležitou zemi, ale i o vývoj demokracie v naší části světa zajímají. A taky ukazuje, kam bychom mohli i my v případě vítězství demagogických populistů klesnout a jak by mohlo vypadat oklešťování svobodomyslné demokracie, v niž zatím žijeme.

Pro formu rozhovorů jsem se rozhodl proto, aby čtenář dostal odpovědi na všechny podstatné otázky, jež si o polské situaci klade, od těch nejpovolanějších a z první ruky. Od veřejně činných Poláků, kteří na vlastní kůži zažili osm let vlády Kaczyńského a jeho strany a tu dobu reflektují. Kteří podají svědectví o tom, jak Kaczyński koncentroval veškerou moc do svých rukou, jak si podřídil soudy, veřejná média, kulturní instituce a instituce paměti, jak protežoval katolický klérus výměnou za podporu ve volbách.

Člověk by si myslel, že v případě Polska bude jeho patronem sám pánbůh. Proč ale Polsku seslal Jaroslawa Kaczyńského? Co se v Polsku kolem roku 2015 stalo?

Jaroslaw Kaczyński je zvláštní člověk, nemá rodinu ani děti, neví se, že by měl kdy nějakou partnerku nebo partnera. Do smrti své matky s ní žil ve varšavské vilce, bratr dvojče zemřel při letecké katastrofě. Je posedlý politikou a mocí, to je to jediné, co ho zajímá a nabíjí energií.

V roce 2015 se dostal k moci díky velké náhodě a kvůli volební aritmetice, s jakou se v Polsku přepočítávají hlasy na poslanecká křesla. Ve volbách získal 37,5 % hlasů, ale protože levice nepřekročila nutný práh (získala 7,5 % a jako koalice potřebovala 8 %), její hlasy propadly a po přepočtu získal Kaczyński těsnou většinu pěti křesel. A hned se začal chovat, jako by měl mandát většiny společnosti a opozici naprosto ignoroval.

Kaczyńskému a jeho straně PiS se podařilo Polsko velmi slušně odklonit z liberální demokracie k autoritářskému systému s demokratickou fasádou. Jak je možné, že na sobě demokracie – a nejen ta polská – dopouštějí takové plíživé převraty?

Kaczyński vyhrál dvakrát po sobě volby kvůli té zmíněné aritmetice, nikdy ale nedostal hlasy většiny Poláků. To, že loni na podzim volby prohrál, že tehdejší opozice dostala o čtyři miliony hlasů víc než on, naopak ukazuje, že demokracie může demagogické populisty porazit. Chce to ale pracovitého, energického lídra, jakým se ukázal být Donald Tusk, který neúnavně objížděl zemi, setkával se s lidmi a mobilizoval je. Ty volby rozhodly hlavně ženy, znechucené Kaczyńského absolutně protiinterrupční politikou, a mládež.

Ve vaší knize vypovídají Lech Walęsa, Adam Michnik i například Agnieszka Holland. Dalších osm jmen je ale v našem prostředí neznámých. Proč jste si je vybral a můžete je co nejstručněji představit?

Chtěl jsem ukázat názory širokého spektra lidí, v Polsku vesměs nějak známých, takže takhle možná vejdou trochu ve známost i u nás. Jsou tam dnešní ministr spravedlnosti, bývalý ředitel Muzea historie polských Židů POLIN, šéfredaktorka levicového média i konzervativní politik, organizátorka demonstrací a nejznámější tvář za práva žen, odborník na zahraniční politiku, katolický intelektuál a mladá studentka.

Knihu jste psal ještě před tím, než koalice Donalda Tuska po letech porazila v loňských podzimních volbách Kaczyńského Právo a spravedlnost, a vyšla krátce po nich, to se ještě prezident Duda pokusil oddálit jmenování Tuska premiérem. Zažije Polsko za čtyři roky stejný zvrat jako Slovensko s Ficem a my příští rok pravděpodobně s Babišem?

Čtyři roky jsou dlouhá doba, Poláci ale velmi lpí na svobodě a nemyslím, že by se Kaczyńského systém vrátil.

A na závěr: jste bývalým velvyslancem ve Francii – a stále ještě novinářem. Nemáte náhodou v plánu napsat nějakou knihu o současné Francii?

Uvažuji o něčem takovém.