Když se fanoušci konečně dočkali, dlouhá léta daná karta byla definitivně obrácená.
Poprvé loni, kdy ale hůře postavený Hradec došel až do finále, zatímco vítěz základní části z Pardubic jako favorit na titul skončil už v semifinále. První střetnutí rivalů v play off ale už dopadlo podle papírových předpokladů. Co všechno přinesla premiérová série, v níž očekávanou bitvu o východní Čechy výsledkově ovládly Pardubice v poměru 4:1?
Pozdvižení v regionu
Dalo se to čekat a předpoklad se naplnil. Dny od chvíle, kdy skončilo osmifinále, v němž Hradec jasně ovládl sérii s Vítkovicemi (3:0 na zápasy), přinesly v kraji hokejovou mánii. Pochopitelně vydržela až do konce, zápasy byly vyprodané, hrálo se v elektrizující atmosféře. Nutno poznamenat, že k tomu přispěl i vyrovnaný průběh série.
Fanoušci Hradce Králové.
Vždy maximálně o gól
I vzhledem k rivalitě se asi nedalo čekat, že pardubický favorit svého hradeckého soupeře smázne jednoznačnými výsledky. Že se to nikomu nepovedlo ani jednou, možná už trochu překvapením je. Všech pět zápasů skončilo pouze jednobrankovým rozdílem, dva z nich došly do prodloužení, z toho jeden až k nájezdům.
„Zavládl smutek, můžeme říct, že proti nám stál český gigant a my mu vzdorovali naší urputnou hrou,“ komentoval vyrovnanost série útočník Mountfieldu Oliver Okuliar.
Favorit zvládal koncovky
Druhou výhru v sérii Pardubicím vystřelil Kousal až šest vteřin před koncem základní čísti, v posledním Pardubice rozhodly tři a půl minuty před třetí sirénou. Do toho v prvním lépe zvládly prodloužení. Možná právě závěry zápasů byly jedním z důležitých střípků, které rozhodly ve prospěch postupujícího.
Ještě výraznější by to bylo, kdyby v závěru třetího duelu nepřišla trenérská výzvy hradeckého trenéra. Ta totiž také pár desítek vteřin před koncem základní hrací doby odvolala gól pardubického Pauloviče, který by asi určil vítěze. Hradec pak tento duel jako jediný vyhrál, když byl úspěšnější v samostatných nájezdech.
Zkušenost byla znát
Před dvěma lety Hradec ovládl základní část, aby hned ve čtvrtfinále vypadl. Ne snad že by všechny předcházející účasti v play off skončily pro Hradec propadákem, ale s výjimkou jednoho semifinále nepřišel žádný pronikavější úspěch a vypadnutí v pozici vítěze základní části oživilo slova o tom, že Hradec vyřazovací část moc neumí.
Loni přišel zlom a letošek potvrdil, že to pro Hradec byla zkušenost, která mu pro nejdůležitější část sezony nálepku změnila. Základní částí sice prošel v houpačkovém rytmu a ne vždy v dobrém rozpoložení, ale play off přineslo změnu. Vyřazení Vítkovic v nejkratším možném termínu a více než vyrovnaný následný boj s favoritem ukazují, že doba ústrků v play off je pryč.
Zase ta koncovka
Trápilo je to v několika neúspěšných obdobích základní části a čtvrtfinále to potvrdilo. Často úspěšná snaha o tlak, které nejednou Pardubice čelily, nebyla korunována úspěšnějším zakončením. Výjimkou byl jen první zápas, v němž Hradec nastřílel čtyři góly, pak už to bylo slabší. Přes řadu šancí a střeleckých pokusů, což bylo nejvíc patrné ve čtvrtém zápase.
Hradečtí se prodrali k 54 střeleckým pokusům, více než polovinu z nich ale zblokovali pardubičtí hráči, zbytek pochytal jejich brankář Will. Gól žádný. Nutno ale poznamenat, že hlavně druhý, třetí a čtvrtý duel byly hrány z obou stran velmi obezřetně a dát gól měl problémy i postupující.
Cikán neprošel, Maďar ano?
Shodou okolností se ty dvě události sešly v téměř stejný čas. Ve chvíli, kdy byla trenérovi fotbalistů pražské Dukly Petru Radovi disciplinární komisí zastavena činnost na osm měsíců za výrok „zoufalče cikánskej“, kterým počastoval trenéra brněnské Zbrojovky, přišlo ve čtvrtém čtvrtfinálovém duelu toto: Útočník Pardubic Tomáš Zohorna doprovodil svého slovenského protihráče Olivera Okuliara na trestnou lavici slovy: „Nauč se česky, Maďare.“
Není třeba si dělat iluze, jde o velké emoce a i on sám si možná něco peprného vyslechl na svoji osobu, ale v té chvíli použil něco, co Radův případ více než jasně připomíná. A bylo to bohužel slyšet. Můžeme oprávněně diskutovat, jak tvrdě trestat podobné výroky třeba při srovnání s hrubou a bezohlednou hrou. Proto připomenutí této kaňka na postupu nemá být voláním po trestu. Důrazné upozornění, že tudy cesta k férové hře určitě nevede, ale přijít určitě mělo.
