Babiš se bez Prchala obejde, o kampaň se mu stará vláda

Jednání Sněmovny o opozici jako bezpečnostní hrozbě Babiš využil do poslední vteřiny. Hrozbou není kvůli Rusku, ale protože jeho zaměstnanci nemají na jídlo.

Vláda nemá, co by v zemi řešila. Vše je vyladěné k dokonalosti, a tak se ve Sněmovně „týden“ řešil Andrej Babiš, protože poslal e-mail, kam neměl. Dozvěděli jsme se, že mluví jako kanál, stejně jako většina politiků, a že sbírá informace na jiné politiky, taky jako většina politiků… Je volbou současné vlády, že z toho vytvořila téma. Andrej Babiš příležitost využil a na půdě Sněmovny si střihl dvou a půlhodinový projev, ve němž se vypořádal s útoky vládních stran, se sebou coby bezpečnostní hrozbou i populistou.

Z jeho projevu lze označit za potenciálně nebezpečné opakující se útoky na média, zvláště na Českou televizi, dále pak stále živou averzi k Pirátům. Ty v závěru projevu vylíčil coby feťáky, neomarxisty, zelené fanatiky a podporovatele Palestiny. Byl to vlastně sympatický popis nějaké strany, která v našem parlamentu i vládě chybí.

Babiš se s hlavním obviněním vyrovnal opakováním vět, že patříme do Evropské unie i do NATO. Na adresu Ruska pak důrazně prohlásil, že pokud si něco zkusí, NATO ho vymaže z mapy. To jsou slova, na jaká by si politici typu Fico nebo Orbán netroufli ani pomyslet.

Babiš pak zúčtoval také s nálepkou populisty. Přečetl z Wikipedie význam pojmu populismus a ke všem bodům se přihlásil, protože jeho strana podle něj zastupuje lid a stojí proti elitám, což je znak jím vybrané definice populismu.

Babišův výstup pohřbil naděje koaličních stran udělat z něj hrozbu. Pokud Babiše chtějí nějak ohrozit, budou se muset věnovat reálné politice. Nicméně Babiš si naběhl v následné tiskové konferenci, kdy řekl, že v jeho Agrofertu pracuje bývalý policista, který hlídá, jestli nějaké ženy neodnášejí ve spodním prádle kuřecí maso. To je skutečná hrozba, kterou Babiš reprezentuje. Miliardář odírající z kůže zaměstnance způsobem, že musí krást jídlo. Miliardář, který ohrožuje demokracii tím, že je miliardář. Obojí by šlo vyřešit třeba razantním zvýšením minimální mzdy a masivním zdaněním nejbohatších, ke kterým patří. To jsou ale témata, kterým se vládní strany vyhýbají. A tak jim nezbývá nic než kolovrátek vyprázdněných replik.

 

Čtěte dále