Málokdo nemá rád čaje a každý ví, o jaký nápoj se jedná. Ale co takové čáje…? Čáje chocholaté, statní ptáci z Jižní Ameriky, patří mezi poměrně hojně chované druhy v zoologických zahradách. Odchovy mláďat jsou však stále ojedinělé. Zoo Zlín letos dokázala navázat na úspěšné odchovy v letech 2023 a 2015. Rodičovský pár čájí nyní pečuje hned o dvě mláďata, která zdárně prospívají. Jedná se o velký chovatelský úspěch. Zlínská zoo je zřejmě jedinou zoo na světě, která má v kolekci všechny zástupce čeledě kamišovitých. To znamená, že kromě čájí chocholatých návštěvníci v areálu zoo uvidí také vzácně chované čáje bělolící, a především kamiše růžkaté.
Zoo Zlín chová čáje chocholaté (někdy zvané i obojkové) od roku 2004. Trvalo dlouhých 11 let, než zahrada mohla slavit úspěšný odchov. »První mládě se nám podařilo odchovat v roce 2015. Byl to pro nás mimořádný úspěch, věřili jsme, že jej dokážeme zopakovat. Jenže následovala dlouhá pauza, i když jsme se snažili pro čáje vytvořit co nejlepší chovatelské podmínky,« popsal průběh chovu zoolog Václav Štraub. Zahrada nejprve přesunula čáje do rozhlehlé voliéry, následně přistoupila k úpravě krmení. »Čáje jsou dlouhodobě považovány za takový chovatelský oříšek. V našem případě jsme zavedli řadu změn, krmnou dávku vylepšili zeleným krmením v podobě polníčku, rukoly, listového špenátu. Možná právě toto vše pomohlo k odchovu dvou mláďat v roce 2023. To, že jsme dokázali letos odchov zopakovat, znamená opravdu významný chovatelský počin,« doplnil Štraub.
Čáje chocholaté letos zahnízdily v druhé polovině ledna, kdy samice snesla tři vejce. »Dvě vejce byla oplozená, odchov jsme od samého počátku ponechali na rodičovském páru. Mláďata se vylíhla na začátku března. Rodičovský pár se naprosto osvědčil, malé čáje zdárně prospívají a jsou ve skvělé kondici. V době hnízdění a odchovu mláďat však nesmíme pár vůbec rušit. Při ohrožení totiž ptáci neustupují, ale aktivně útočí. Často se tak stává, že při obraně na mládě šlápnou nebo jej poraní ostruhou na křídle,« vysvětlil Štraub.
Domovem čájí chocholatých jsou močálovité krajiny Bolívie, jižní Brazílie až po střední Argentinu. Patří do čeledi kamišovití, což je zvláštní podřád řádu vrubozobých. Jsou to robustní ptáci, dospělí jedinci váží kolem 4 kilogramů a dorůstají i do výšky až 90 centimetrů. Zvláštností u všech druhů »kamišů« jsou dvě velmi ostré, dlouhé a zahnuté ostruhy v ohbí křídel. Ty používají při soubojích mezi sebou, ale také k obraně. Čáji však nemají ve volné přírodě mnoho nepřátel. Jejich houbovité maso není chutné, a proto nejsou loveni. Domorodci jim ale vybírají z hnízd vejce, což není pro domorodce tak jednoduché, jak by se zdálo. V době hnízdění vytváří pár čájí teritorium a svou snůšku, a po sléze i mladé, při vyrušení neopouští, ale urputně ji brání. Domorodci také občas chytají kuřata, která si snadno zvyknou na domestikaci, a pak zastávají funkci hlídacího psa, neboť hlasitě křičí při setkání s něčím novým nebo při potenciálním ohrožení. Pro čáje je typický pronikavý hlas, který se nese až 3 kilometry daleko. Odtud pramení i jejich anglický název screamer (křikloun).
Reálné nebezpečí pro čáji představuje pouze postupující likvidace jejich biotopů odlesňováním a přeměnou mokřin na zemědělskou půdu.
Jde o dobré letce i plavce. Vyjma dutých a odlehčených kostí a houbovitého masa, které obsahuje vzduchem vyplněné buňky, jsou čáje vybaveny i specializovanými vzduchovými kapsami pod kůží, jež jim umožňují vznášet se na vodní hladině. Podkožní vaky na hrdle jim také slouží k vytváření tišších hlubokých tónů, kterými komunikují mezi sebou ve skupince nebo druh s družkou.
Disponují také dlouhými a poměrně mohutnými prsty na nohách, které jsou uspořádány tak, aby rozložily váhu ptáka i na nestabilním bažinatém povrchu.
Mimo dobu hnízdění žijí v menších hejnech, které však tvoří jednotlivé páry. Partneři spolu zůstávají po celý život, společně si také staví mohutné hnízdo z vegetace v mělkých vodách. V případě nepřítomnosti snůšku v hnízdě zakrývají trávou. Partneři se také střídají na sezení na vejcích a společně také pečují o mláďata. Mláďata jsou schopna brzy po vylíhnutí ihned chodit i plavat, před nebezpečím utíkají do vody. Rodiče je společně vodí za potravou a ochraňují.
Mimo dobu hnízdění a péče o mladé odpočívají nikoli na vodě či souši, ale poposedávají na stromech, kde také přespávají. Dožívají se až 10 let.
Strava čáje obojkové se ve volné přírodě skládá hlavně z listů, stonků, květů a kořínků vodních rostlin, ale hrabou také v hlíně, příležitostně žerou různá semena, hmyz a členovce, vzácně menšími druhy živočichů a to zejména v době hnízdění.
Zvláštním znamením kamiše růžkatého je nápadný až 15 centimetrů dlouhý chrupavčitá výrůstek čnící dopředu z čela hlavy. Samice mají růžek o něco kratší, ale mláďata se rodí bez něj a vyroste jim teprve později. Při soubojích nebo nárazu se může chrupavčitý výrůstek částečně nebo celý ulomit, i když je pružný. Postupně však zase doroste.
Marcela Špičková
FOTO – Zoo Zlín, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Murray Foubister, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/Cláudio Dias Timm, commons.wikimedia.org/ CC BY-SA 4.0/Charles J. Sharp, commons.wikimedia.org/ CC BY-SA 4.0/Vincent Vos Bolivia, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Hector Bottai