O tom, že zápas čtvrtého Bzence proti prvnímu Strání o špici tabulky divize E bude velkým šlágrem, se mluvilo už od zimy, kdy z Bzence k rivalovi nečekaně a za všeobecného roztrpčení odešel trenér Vladimír Beker. Jeho návrat na známá místa však o víkendu přebila jiná, podstatně závažnější událost.
Diváky na stadionu uvítalo parte Jaroslava Kasaly, celoživotního fanouška bzeneckého fotbalu a dědy kapitána týmu Petra Kasaly. Na jeho počest se před utkáním držela minuta ticha a domácí hráči nastoupili s černými páskami na rukou.
„Děda mě chodil podporovat na každý domácí zápas. Vždycky jsem ho při rozcvičce vyhlížel, jak sem dojíždí na kole. Pro mě to bylo dnes těžké nevidět ho, jak sem jede,“ hlesl Kasala po zápase.
Trávník opustil se dvěma dětmi v náručí a hned u zábradlí na cestě do šaten zapadl do náručí své rodiny. I lidé kolem měli slzy v očích. Kasala náročný zápas zvládl nejlépe, jak to šlo – dědovi do nebe poslal hattrick, jímž Bzenci pomohl lídra tabulky porazit drtivě 4:0.
„Chtěl jsem dědovi věnovat aspoň jeden gól. Že dám tři se mně nezdálo ani v tom nejlepším snu. Jsem se zápasem spokojený,“ vyprávěl nejlepší střelec divize E.
Když se poprvé prosadil a ve 22. minutě poslal Bzenec do vedení, gratulovali mu i soupeři. S hráči, které pokořil, si Kasala podal ruku, ještě před rozehráním ze středového kruhu mu útočník hostí Luboš Miklovič na uklidnění tiskl rameno.
Přestože spolu závodí o korunu krále střelců probíhající sezony, v níž už oba dali přes dvacet branek, šel nakrátko fotbal stranou.
„Kluci ze Strání mě překvapili, jak se k tomu postavili. Moc jim děkuju, jak se ke mně zachovali. Pro mě bylo překvapení, jak se k tomu postavili oni, rozhodčí, všichni. Miklovič mi řekl, že gratuluje, co víc k tomu říct?“ líčil dojatý kapitán Bzence. Přiznal, že po první trefě z něho spadla velká tíha. „Neskutečná tíha. Splnil jsem, co jsem si předsevzal. V tu dobu jsem začal myslel hlavně na zápas,“ řekl.
Po druhém gólu na začátku druhé půle si svlékl dres a mával s ním před tribunou, za což viděl žlutou kartu. Bez problémů ji přijal. I oslavné svlečení dresu si prý naplánoval. „Kdybych věděl, že dám hattrick, nechám to až po něm. Ale to nikdo nemohl čekat. Škoda,“ pousmál se.
Poslední dědův gól a Páníkovy emoce
Symbolicky i poslední gól, který jeho děda ve svém životě viděl, dal bzenecký kapitán. V Holešově byl jediným střelcem prvního poločasu, po němž byl zápas pro úmrtí diváka předčasně ukončen.
„Určitě jsem pomyslel na to, že to byl poslední gól před jeho očima. Nikdy bych nevěřil tomu, že ho dám já. Dědu jsem miloval,“ pronesl útočník.
Bzenecký kouč Bohumil Páník mu v domácím utkání proti Strání dopřál za hattrick zasloužených ovací a vystřídal ho už v 77. minutě, aby si je Kasala moc sám vychutnat. Čtyřiatřicetiletý veterán si i tuhle chvilku užil naplno a na činovníka, který za lajnou při střídání držel ceduli s jeho číslem, v euforii vyskočil. Páník se k dvojici, která málem spadla na zem, se zatnutými pěstmi a vítězným gestem přiběhl.
„Nemám problém dát najevo emoce,“ pronesl jindy uvážlivý trenérský bard. „V týdnu jsem situaci monitoroval. Že dal ‚Kasy‘ tři góly je důkazem toho, jak perfektní je to hráč a kluk,“ dodal.
Od soupeřovy lavičky zatleskal i trenér Beker, původně ústřední postava vyhecovaného utkání. I když v zimě v dobrém rozhodně neodcházel, hýřil na svém bývalém domácím hřišti dobrou náladou – tedy aspoň před tím, než rozhodčí poprvé pískl do píšťalky.
Po posledním hvizdu naopak těžce kousal debakl. Hráče si svolal do kolečka, jako to dělává sparťanský trenér Brian Priske.
Poprava? To se neděje, řekl koučNapětí před příjezdem Vladimíra Bekera a jeho Strání do Bzence vyostřila i mediální přestřelka v regionálním tisku. Předseda hostí Antonín Popelka vyjádřil obavu, že Strání čeká poprava ze strany rozhodčích, s nimiž má jeho bzenecký protějšek Luboš Drozdy dobré vztahy. „To byl jen takový mediální šum... to se ve fotbale už neděje,“ řekl k tomu Beker po zápase. „Rozhodčí to měl pod kontrolou, co písknul, to písknul,“ ocenil. |
„Na Bzenec jsme byli připraveni, bohužel potrestal naše chyby. To svědčí o jeho útočné síle. Nebudeme z jednoho zápasu dělat vědu, připravíme se na další. My jsme si řekli, že i když to tady bude vyhrocené, nechceme, aby někdo dostal červenou kartu, aby nám chyběl. To se povedlo. Bohužel výsledek se nepovedl,“ shrnul těžkou facku Beker.
Kasalovi za to, jak těžký zápas zvládl, vyjádřil respekt. „Hned poté, co jsem se o události v jeho rodině dozvěděl, jsem mu psal. Odpověděl mi, za což si ho vážím. Upřímnou soustrast jsem mu vyjádřil i na trávníku. Fotbal miluju, dělám všechno pro to, abych v něm uspěl, ale tady šlo všechno ostatní stranou,“ zdůraznil trenér, který Bzenec před pár měsíci rozzlobil.
Jeho bývalý svěřenec dal najevo, že se s „fotbalovou zradou“ z Bekerovy strany už smířil. „Měli jsme nadstandardní vztah. Ne snad, že bych vůči němu teď cítil zášť, ale jeho odchod mě mrzel, šlapalo nám to. Takové věci se ve fotbale stávají, nemám proti němu nic. Ať se mu daří. Pro nás pro všechny bylo motivací vyhrát, podali jsme asi nejlepší výkon v sezoně, namotivovali jsme se na Strání a na trenéra,“ vzkázal soupeřovu kouči Kasala.
Odmítl, že by šel do vzájemné bitvy s cílem porazit Strání proto, aby rival ztratil body a z divize E do MSFL nepostoupil. „Upřímně? My ambici postoupit nemáme. Ať se o to porve, kdo ten zájem má. Loni to vyhrály Kozlovice a nahoru jít nechtěly, tak pokud to chce Strání a divizi vyhraje, tak ať klidně postoupí Strání, to je mně jedno,“ ujistil.