Rozhodnutí o bombardování tehdejší SRJ (Svazová republika Jugoslávie) bylo poprvé v historii učiněno bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN a rozkaz tehdejšímu veliteli spojeneckých sil, americkému generálu Wesleymu Clarkovi, vydal generální tajemník NATO Javier. Solana.
Clark později v knize „Modern Warfare“ napsal – nejen, že plánování letecké operace NATO proti SRJ bylo v polovině června 1998 zintenzívněno, ale také to, že bylo dokončeno na konci srpna téhož roku.
SRJ byla napadena pod záminkou, že nese vinu za neúspěch jednání v Rambouillet a Paříži o budoucím statutu provincie Kosovo a Metohija.
Poté, co bylo rozhodnutí nepřijmout cizí vojáky potvrzeno parlamentem Srbska, který navrhl, aby síly OSN sledovaly mírové urovnání konfliktu v Kosovu, 24. března 1999 v 19:45 zahájilo NATO útok řízenými střelami a leteckými nálety na několika oblastech Srbska a Černé Hory.
Clark později v knize „Modern Warfare“ napsal – nejen, že plánování letecké operace NATO proti SRJ bylo v polovině června 1998 zintenzívněno, ale také to, že bylo dokončeno na konci srpna téhož roku.
SRJ byla napadena pod záminkou, že nese vinu za neúspěch jednání v Rambouillet a Paříži o budoucím statutu provincie Kosovo a Metohija.
Poté, co bylo rozhodnutí nepřijmout cizí vojáky potvrzeno parlamentem Srbska, který navrhl, aby síly OSN sledovaly mírové urovnání konfliktu v Kosovu, 24. března 1999 v 19:45 zahájilo NATO útok řízenými střelami a leteckými nálety na několika oblastech Srbska a Černé Hory.
Devatenáct zemí Aliance začalo bombardovat z lodí na Jadranu, ze čtyř leteckých základen v Itálii, podporovaných strategickými bombardéry, které startovaly ze základen v západní Evropě a později z USA. Nejprve byly cílem kasárna a jednotky protivzdušné obrany armády SRJ v Batajnici, Mladenovaci, Prištině a dalších místech.
V Srbsku není téměř žádné město, které by během 11 týdnů útoků nebylo alespoň několikrát cílem sil NATO.
Při bombardování bylo zničeno a poškozeno 25.000 obytných budov, vyřazeno 470 kilometrů silnic a 595 kilometrů železnic. Bylo poškozeno 14 letišť, 19 nemocnic, 20 zdravotních středisek, 18 školek, 69 škol, 176 kulturních památek a 44 mostů, přičemž 38 bylo zničeno.
V noci 23. dubna 1999, dvě hodiny a šest minut po půlnoci, NATO zaútočilo na budovu RTS a zabilo 16 pracovníků. Byl to první případ, kdy byla mediální společnost prohlášena za legitimní vojenský cíl.
Během bombardování bylo provedeno 2.300 náletů na 995 objektů po celé zemi a 1.150 bojových letounů odpálilo téměř 420.000 raket o celkové hmotnosti 22.000 tun.
NATO odpálilo 1.300 řízených střel, použilo 37.000 „kazetových bomb“, které zabily asi 200 lidí a několik stovek zranily, a použilo zakázanou munici s ochuzeným uranem.
Byla zničena třetina kapacity elektřiny v zemi, bombardovány dvě rafinerie - v Pančevu a Novém Sadu a síly NATO také použily takzvané grafitové bomby k vyřazení elektrického systému z provozu.
Bombardování po několika diplomatických nátlacích skončilo podepsáním Vojenské technické dohody v Kumanovu 9. června 1999 a o tři dny později začalo stahování sil SRJ z Kosova a Metohije.
Generální tajemník NATO vydal 10. června rozkaz k zastavení bombardování, v ten dopadly poslední rakety na oblast obce Kokoleč ve 13:30.
V ten den přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1244 a do provincie bylo vysláno 37.200 vojáků KFOR z 36 zemí, kteří mají za úkol střežit mír, bezpečnost a návrat stovek tisíc albánských uprchlíků, dokud nebude definován nejširší stupeň její autonomie.
Generální tajemník NATO vydal 10. června rozkaz k zastavení bombardování, v ten dopadly poslední rakety na oblast obce Kokoleč ve 13:30.
V ten den přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1244 a do provincie bylo vysláno 37.200 vojáků KFOR z 36 zemí, kteří mají za úkol střežit mír, bezpečnost a návrat stovek tisíc albánských uprchlíků, dokud nebude definován nejširší stupeň její autonomie.
(rp,prvnizpravy.cz,informer,foto:arch.)
