Na co zírá mašinfíra: Se Sergejem severočeskou uhelnou pánví

Mapa železniční trati mezi stanicemi Ústí nad Labem západ a Žatec

Se seriálem Na co zírá mašinfíra dnes projedeme dvě historické tratě pod Krušnými horami. Uvidíme kraj, který poznamenala těžba hnědého uhlí, a to včetně železnice. Velká část naší cesty proto povede po novodobých přeložkách. Celkově ujedeme 72 kilometrů, většinou po dvoukolejných trasách, ale uvidíme dokonce i čtyřkolejný úsek.

Mezi Ústím nad Labem a Oldřichovem u Duchcova (dnes stanice bez osobního provozu) pojedeme po páteřní trati Ústecko-teplické dráhy, která byla otevřena už v roce 1858, aby společnost mohla vozit uhlí těžené v okolí Chabařovic do přístavu v Ústí nad Labem. O několik let později pak byly koleje prodlouženy do Duchcova (1867) a následně přes Most do Chomutova (1870). Doprava na trati byla už v té době natolik frekventovaná, že jí jednokolejná dráha nestačila, a tak ÚTD musela vybudovat druhou kolej.

V Ústí nad Labem si Ústecko-teplická dráha postavila samostatné nádraží (dnešní Ústí nad Labem západ), aby se nemusela handrkovat se Severní státní dráhou. Na konkurenční trať Praha–Ústí–Podmokly se napojila dvěma spojkami. Při stanici ÚTD vzniklo také největší seřaďovací nádraží v tehdejší monarchii, některé údaje mluví o tom, že v době největší slávy jím ročně prošlo více než 360 tisíc nákladních vagonů.

27 fotografií

Největší změny na trati přišly po druhé světové válce. Masivnímu rozšiřování hnědouhelných dolů musely ustoupit i koleje. V námi projížděném úseku to byly přeložky z roku 1968 za Oldřichovem u Duchcova a z roku 1982 mezi Trmicemi a Bohosudovem.

Druhá část naší cesty (Bílina–Žatec) historicky spadá pod Plzeňsko-březenskou dráhu. Tato dopravní tepna, která zásobovala Plzeňsko severočeským hnědým uhlím, vznikla v roce 1872. Ani této trati se nevyhnuly přeložky, v roce 1968 byla zcela opuštěny koleje mezi Bílinou a původní stanicí Duchcov. Tehdy tam vlastně obě historické tratě (Ústecko-teplická a Plzeňsko-březenská) splynuly v jednu novou.

Gorila 150.007 v čele rychlíku ve stanici Bílina (28. května 1997)

Původní jednokolejná dráha byla v 60. letech 20. století z Obrnic do Postoloprt zdvoukolejněna, úsek mezi Českými Zlatníky a Bílinou dokonce ztrojkolejněn (1979). V roce 1985 se trať z Obrnic do Žatce elektrifikovala.

I dnes je na obou námi projetých úsecích poměrně čilý ruch. Trať z Ústí nad Labem do Mostu brázdí osobní vlaky Českých drah, dráhu ze Žatce do Mostu zase osobní vlaky Regiojetu. Jedinou výjimkou bez pravidelné osobní dopravy je úsek České Zlatníky – Obrnice. Díky Sergeji Kladenské dopravní a strojní si ovšem projedeme i ten.

Trasu z Ústí nad Labem do Žatce si můžete projet zrychleně za 5 minut:

Ve stínu Krušných hor

Naši jízdu začínáme ve stanici Ústí nad Labem západ. Ač to tak na první pohled nevypadá, má Ústí nad Labem turistům opravdu co nabídnout. V severočeské metropoli se můžete vyvézt lanovkou na vrch Větruše s výletní restaurací a rozhlednou. Cestou dolů nesmíte minout středověké popraviště z roku 1543 a také Muzeum civilní obrany. Prohlédnout byste si měli měli všechny tři ústecké mosty, most Edvarda Beneše, novodobou ústeckou dominantu, Mariánský most, a také ocelový příhradový železniční most s lávkou pro pěší.

Na protější straně Labe, u stanice Ústí nad Labem Střekov, je čas od času otevřena historická parní vodárna. Letos to bude třeba 15. června, kdy bude parní vodárna slavit svoje 150. narozeniny. Na stejné straně řeky jsou pak ikony města, zřícenina hradu Střekov a Masarykovo zdymadlo.

V městské části Klíše najdete koupaliště s termální vodou. Stojí za to také obejít legendární Mariánskou skálu do čtvrti Krásné Březno, kde se na svahu rozkládá ústecká zoo.

Vyrážíme k západu, trať dnes nese číslo 130. Kousek za stanicí se naše koleje stáčejí vpravo. Rovně vede jednak trať na Úpořiny, jednak původní trať ÚTD, která dnes za stanicí Trmice končí na břehu jezera Milada. Pokud bychom jeli po staré trati, mohli byste v Trmicích navštívit tamní zámek s muzeem modelové železnice.

Koleje nové přeložky dvakrát podcházejí a jednou po mostě přejíždějí dálnici D8. Kvůli přeložení tratě bylo v roce 1982 otevřeno nové nádraží Chabařovice, jenže poměrně daleko od města. V roce 2008 ve stanici zastaven osobní provoz a od té doby je opuštěné. Kdyby tam vlaky zastavovaly, mohli byste navštívit chabařovické městské muzeum.

Míjení s vlakem Českých drah

V Krupce-Bohosudově běžné osobní vlaky naštěstí zastavují, byť historické nádraží ÚTD je o pár set metrů dál. Z nové zastávky je to ovšem blíž k největšímu turistickému lákadlu, k lanovce na Komáří Vížku (2,5 km po modré turistické značce). Je to nejstarší sedačková lanovka a zároveň nejdelší visutá lanovka bez mezistanice nás. Z Komáří Vížky doporučujeme udělat si okruh kolem zaniklých hornických děl, navštívit štolu Starý Martin a zavítat do hornického města Krupka.

Projedeme Proboštov a už jsou tady Teplice v Čechách. Za prohlídku stojí samotná nádražní budova, která je (na rozdíl od našich záběrů) čerstvě opravená. V lázeňském městě se můžete vydat do přírodního parku kolem teplického zámku, který byl vybudován už před 400 lety a samozřejmě do zámku, kde najdete sídlo Regionálního muzea.

V Teplicích můžete objevovat také nespočet kašen a fontán a třeba si prohlédnout tajemné Pravřídlo, nejstarší a nejsilnější teplický pramen. Za návštěvu stojí i tamní botanická zahrada.

Stanice Teplice v Čechách před rekonstrukcí nádražní budovy

V Řetenicích se od ÚTD odpojuje severočeská transverzálka, která přes Úpořiny a Radejčín míří do Lovosic, Litoměřic, Českou Lípu a končí až v Liberci. Před zastávkou Jeníkov-Oldřichov, která nahradila nedalekou stanici Oldřichov u Duchcova, se naopak k ústecko-teplické dráze připojuje Kozí dráha z Děčína. Úsek z Telnice do Oldřichova je ovšem v tuto chvíli nesjízdný.

Turistické cíle podél tratě 130 Město Ústí nad Labem Hrad Střekov Parní vodárna Střekov Muzeum Chabařovice Lanová dráha Bohosudov – Komáří Vížka Štola Starý Martin Město Krupka Město Teplice Zámek Duchcov Elektrárna Ledvice Město Bílina Hora Bořeň

Za Jeníkovem-Oldřichovem začíná přeložka z roku 1968. Přejíždíme původní trať a projíždíme okolo nové stanice Duchcov. Památkově chráněná staniční budova v bruselském stylu je uzavřená, takže tento architektonický skvost si můžete prohlédnout jen zvenčí.

Co si ve městě můžete či spíše musíte prohlédnout, je samozřejmě tamní zámek, ve kterém pobýval známý italský milovník, dobrodruh a nakonec knihovník Giacomo Casanova. K zámku přiléhá i rozlehlý park. Další turistovou zastávkou v Duchcově by mělo být i tamní muzeum s expozicemi o historii města nebo kočárcích a šlapacích autíčkách místní továrny HIKO. Zajít můžete také k Duchcovskému viaduktu, o kterém se za minulého režimu museli učit úplně všichni. Během stávky a nepokojích tam v roce 1931 zemřeli po střelbě vojska čtyři lidé.

Už z dálky je ze Sergeje Kladenské dopravní a strojní vidět mohutná elektrárna Ledvice. Může být i ona další turistický cíl? Ano, na budově kotelny ve výšce 140 metrů je totiž vyhlídková plošina. Musíte se sice objednat dopředu, podstoupit krátké bezpečnostní školení, ale ty výhledy stojí za to.

Trať 130 vede v těsné blízkosti elektrárny Ledvice.

Vjíždíme do Bíliny, města výrazně poznamenaného těžbou. Původní nádraží stálo více na sever, budova dávno vzala za své. I nová staniční budova je problematická, opět vidíme halu v bruselském stylu. Několik let se vedl spor o to, zda ji opravit či zbourat. Teď to vypadá, že vyhrála první varianta.

Ve městě si vyšlápněte na věž historické radnice, město budete mít jako na dlani. A pokud byste ho chtěli vidět jako z letadla, vyrazte na Bořeň. Výrazný znělcový masiv nad městem určitě nepřehlédnete. Z nádraží je to po zelené turistické značce čtyři a půl kilometru. Pozor ovšem na převýšení, budete muset nastoupat 365 výškových metrů.

Až se budete vracet zpět, pokračujte po zelené, dovede vás do bývalých bílinských lázní, které vznikly v roce 1761 a brzy konkurovaly nedalekým Teplicím. Dnes je v provozu už jen stáčírna tamní kyselky s infocentrem, ale můžete se projít lázeňským parkem a zavítat do Lesní kavárny. Ta sídlí v dřevěném pavilonu, který byl do Bíliny převezen z pražské jubilejní výstavy v roce 1891.

Na jih k Žatci

Za Českými Zlatníky se náš vlak stáčí vlevo, což znamená, že nedojedeme do Mostu, jako běžné osobní vlaky, ale do Obrnic. Tudy obvykle jezdívají jen náklady. Obrnice bývaly kdysi významnou železniční stanicí, dnes má nádražní budova tu smůlu, že stojí nedaleko vyloučené lokality.

Vydáváme se na jih, teď už po trati 123. Tento úsek je dokonce čtyřkolejný. Levá kolej patří Švestkové dráze, další lokálce do Loun a poslední dvě koleje trati do Postoloprt. Pokud budete jízdu sledovat pozorně, uvidíte tři druhy kilometrovníků, každá trať má přece vlastní číslování. Všechny tři dráhy se dělí na jednom místě, v našem kilometru 229,3 (Plzeňsko-březenská dráha je totiž číslována ze Železné Rudy).

Opět můžeme pozorovat přibližující se elektrárnu, tentokrát to jsou Počerady. Ve stejnojmenné stanici odbočovala zrušená trať přes Havraň do Vrskmaně, kterou jsme vám před lety představili v seriálu Zaniklé tratě. Z Počerad (8,5 km) a možná ještě lépe z další zastávky Výškov (8 km) se můžete vydat na nedaleký vrch Raná. Právě tam se začala psát historie tuzemského bezmotorového létání. Ostatně paraglidisty můžete na Rané potkat i dnes.

Trať 123 vede těsně kolem elektrárny Počerady.

Turistické cíle podél tratě 123 Město Most Švestková dráha Zaniklá trať Počerady – Vrskmaň Vrch Raná Město Louny Archeoskanzen Březno u Postoloprt Město Postoloprty Zámek Stekník Letecké muzeum Korea-Merkur Město Žatec

Před Postoloprty projíždíme železničním trianglem, kolej vlevo míří přímo do Loun, kolej vpravo do Postoloprt a dál do Žatce. Triangl vznikl už v letech 1904–1905, hlavně kvůli tomu, aby se nákladní vlaky od Loun dostaly na seřaďovací nádraží v Obrnicích bez nutnosti úvrati ve stanici Postoloprty.

Postoloprty jsou z turistického hlediska oříšek. Tamní zámek už několik let chátrá, o obnově zámeckého parku město řadu let mluví, a stejné je to s objektem památkově chráněného pivovaru. Město jakoby stále něco tížilo. V květnu 1945 tady Čechoslováci bez soudu postříleli stovky internovaných Němců, kteří původně žili v okolních městech a obcích. Masakr se sice později několikrát vyšetřoval, ale nikdo nebyl za tuto vraždu souzen. Kontroverzní téma je v Postoloprtech stále tabu.

Nicméně naše jízda pokračuje. Přímo naproti postoloprtskému nádraží z tratě odbočovala vlečka na někdejší žatecké letiště. Byla postavena za druhé světové války, měřila osm a půl kilometru, ale před dvaceti lety byla vytrhána.

V koncové části naší cesty doporučujeme vystoupit v zastávce Dolejší Hůrky. Jen tři a půl kilometru od ní totiž stojí zámek Stekník, jedna z neprávem opomíjených památek. Stekník přitom patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám u nás. A pokud popojdete ještě pět kilometrů po tzv. Mariánské cestě, dorazíte k Leteckému muzeu Korea-Merkur. Tam si připomenete slavnou minulost žateckého vojenského letiště.

Sergej T679.1365 v čele nákladního vlaku ve stanici Žatec (14. dubna 1988)

Těsně před Žatcem se k naší trati připojují koleje bývalé Buštěhradské dráhy z Lužné u Rakovníka. Ve stanici Žatec naše dnešní jízda Sergejem Kladenské dopravní a strojní končí.

Na turisty se v Žatci valí chmel ze všech stran. Čeká na vás Regionální muzeum s expozicí chmelových známek, Muzeum pivovarnictví Žatecka, Chmelařské muzeum, Chrám piva a chmele s rozhlednou Chmelový maják či Chmelovým orlojem. Nudit se rozhodně nebudete, stejně jako my na cestě vlakem z Ústí nad Labem.