Zpět na výpis článků

Shakespearův Sen na Palmovce? Vizuální LSD trip, městská divočina i popkultura

Zvláštní sen se zdál Michalu Langovi při jeho nedávné zkušenosti s režií Shakespearova dramatu v Divadle Pod Palmovkou. Po úspěšném uvedení Zkrocení zlé ženy (2021) přináší aktuální program libeňské scény inscenaci jedné z nejhranějších Shakespearovských komedií, sváteční svatební hru Sen noci svatojánské v oblíbeném překladu Martina Hilského. Sen, který se zdál v athénském lese na Palmovce, je masopustně barevný, muzikálově bujarý, místy temný a nehostinný, přitom však zůstává rytmicky scénicky zvířený a patřičně liminální do té doby, než na konci představení dojde ke katarznímu znovuobnovení řádu věcí. Inscenačnímu týmu v čele s režisérem Michalem Langem ve spolupráci s polskými umělci, scénografem Miroslawem Kaczmarekem a video designerem Natanem Berkowiczem, se vesměs povedlo zachovat dramatickou a tematickou strukturu Snu a uvést tak v život úspěšnou divadelní aktualizaci klasiky, jejíž inscenování má v Česku bohatou tradici. Klíčovou kvalitou inscenace je její scénické řešení magické vizuality athénského lesa společně s hravou kostýmní výpravou.

Tematickým základem dramatického pretextu i Langovy inscenace je prastará dislokace mezi smyslovým vnímáním a rozumem, přesněji mezi realitou a snem. Tato dualita, chcete-li dvojí vnímání času či dvojí vidění světa, má ve Snu zásadní postavení, protože je stavebním kamenem shakespearovského principu zdvojování a zrcadlení řádu světa ve snovém, obráceném světě „naruby“. Chystané královské manželství Thesea (František Mitáš) a Hippolity (Rosalie Malinská) je světskou a řádnou (tj. společensky stvrzenou) obdobou milostného svazku krále a královny víl Oberona (Karel Veselý) a Titánie (Vendula Fialová), jejichž zjev a pokřivené manželské hodnoty jsou naopak projevem (dramatické) subverze společenského řádu. Fraškovitá ochotnická hra ve hře o Pyramovi a Thisbě zde v podání skladníků hypermarketu zrcadlí ústřední zápletku nešťastné milostné lásky a s ironickým odstupem relativizuje a konfrontuje rámec vznešeného dvora s „nízkým“ uměním.

Právě závěrečná zcizovací scéna divadla na divadle obsahuje v této komedii, která není tak úplně komedií, snad největší dávku humoru a byla zdrojem nejednoho výbuchu smíchu v sále. V této dějové lince, vrcholící premiérou ochotnického představení na dvoře krále Thesea, stojí za to vyzdvihnout výrazný herecký a pěvecký výkon Klubka (Jan Teplý) proměněného v osla materializovaného ve formě masky masopustního kentaura (torzo herce na oslím čtyřnohém pohyblivém těle). Za zmínku stojí také méně důležité, avšak dramaturgicky velmi funkční rozhodnutí obsadit do role Fortela komicky ztvárňujícího lva reálného neprofesionálního herce-hlavního rekvizitáře Divadla pod Palmovkou Davida Hirschkorna. Každý z členů amatérského ansámblu však představuje jiný typ hereckého amatéra-skladníka, který má své místo v harmonii zaměstnaneckého kolektivu i v přidělených rolích z dramatického personálu hry o Priamovi a Thisbě. Komika se v metadivadelní scéně generuje skrze jednoduchý fyzický a situační humor, který stojí na principu alžbětinské genderové záměny, chaotickém počínání herců a záměrném kýči v přemrštěném přehrávání rolí necvičenými „ochotníky“.

Rozporuplné reakce na hranici trapnosti a studu, převážně ze strany mladého publika, které se skládalo převážně ze středoškoláků, vyvolala prvoplánově působící scéna v první čtvrtině inscenace, která představuje muzikálový výstup skladníků hypermarketu v podobě kolektivního zpěvu a taneční choreografe s nákupními košíky. Tato vstupní scéna měl být jednak úvodem do narativní linie ochotnického divadla, jednak jakýmsi aktualizačním komentářem, prostřednictvím kterého je athénská společenská hierarchie transformována do světa konzumerismu a vykořisťování zaměstnanců korporátu-skladníků, jimž implicitně vládne ředitel obchodního centra král Théseus. Mladé diváctvo nakonec však představení i po tomto poněkud rozpačitém začátku, pokud mohu soudit, velmi bavilo. Tvůrčímu týmu se tak úspěšně podařil nelehký úkol zaujmout potenciální cílovku diváctva z generace Z, která Sen v drtivém množství případů přichází navštívit kolektivně jako třída s pedagogickým záměrem rozšíření znalostí z tzv. maturitního kánonu.

Ústřední čtveřice láskou omámených milenců připomíná postavy puberťáků z Beverly Hills 90210. Plejáda jejich výstupů a vnějšího vzezření na rovině kostýmů a pohybových schémat je funkčně a hravě aktualizována na společenské parametry a popkulturní odkazy ze současnosti. Duo konvenčně feminní energické Hermie (Pavla Gajdošíková) s roztomilými loknami a Lysandra (Jaroslav Blažek) jako ulízlého pasivního milovníka s vytahaným svetrem s nápisem „no“ v obrysu srdce působí jako athénští „highschool sweetheats“, královna a král maturitního plesu, který se však nekoná, protože Egeus (Ivan Jiřík), Hermiin despotický otec, potažmo celá athénská společnost jejich vztahu nepřeje. Tento láskyplný vztah zrcadlí toxický pár outsiderů Heleny (Barbora Kubátová) a Demetria (Jakub Albrecht). Jejich vztah je pro dramatický děj klíčový, protože je z podstaty konfliktu neudržitelný. Helena v podání Barbory Kubátové reprezentuje tropus depresivní sebelítostivé emo hipsterky, která je posedlá namachrovaným hulvátem Demetriem. Ten s bílím renesančním okružím na krku a ve volánovém bílém kostýmu působí více jako politováníhodný klaun než jako seriózní partie pro Helenu. Demetrius ovšem Helenu stejně kategoricky odmítá a sám si agresivně nárokuje ruku populární krásky Hermie.

Komediální ztvárnění pobledlé Heleny jako postavy s černou čepicí, martenskami a koženou bundou, pod kterou skrývá svatební šaty, mě v Langově inscenaci zaujal nejvíce z celé hvězdné čtveřice. Za povedený považuji zejména její muzikálový cover známé písně od Radiohead I’m a creep v situaci, kdy si uvědomuje svou mizérií a neštěstí v neopětované lásce. Mladí milenci si v dialozích zachovávají typickou hyperbolickou mluvu jazyka Hilského překladu v podobě vzájemného veršovaného košatého spílání a vzývání, což vytváří sebeironický komický efekt a odstup od jejich jinak snad až příliš naivně působících zamilovaných manýrů.

Scénografické řešení chronotopu athénského lesa obývaného vílami a všemožnou havětí více než bukolicky kouzelný les v inscenaci připomíná zelený palouček městské divočiny při východu z metra na Palmovce. Toto místo v noci, kdy se čarovná záměna mileneckých párů odehrává, vzbuzuje strach, po setmění se tu pohybují pofidérní existence a dějí se tu zvláštní věci. Král víl Oberon a jeho dvorní šprýmař Puk (Tereza Dočkalová) kují pikle u stolu zhotoveného z pneumatik mezi pahýly dřeva rozmístěnými po jevišti. Oba jsou ve výrazných červených semiformálních kompletech, čímž připomínají nafrčené showmeny silvestrovských estrád či archetypální duo devadesátkového gangestra a jeho vychytralého poskoka.

Shakespearovské dvojí vidění a vrstvení snu na sen je v inscenaci ztvárněno pomocí psychedelického video artu a 3D projekce a videomappingu na polopropustné plátno, napnuté na forbíně jako jakési zhmotnění „čtvrté stěny“ mezi jevištěm a hledištěm. Poblouznění milenci se navzájem marně hledají, zatímco je Puk mate záměnami identity, když se jejich klonové v životní velkosti zhmotňují a zmnožují ve vrstvících se projekcích.

Dominantou režijního řešení a hlavní kvalitou inscenace je specifická vizualita představení primárně v inovativním ztvárnění chronotopu lesa. Surrealisticky iluzorní vidomapping ve své dynamice měnících se obrazů udává inscenaci potřebné tempo a zpřítomňuje snový mentální stav jednotlivých postav, kdy se na scéně zhmotňují divoké výtvory jejich podvědomí, nad nimiž postavy v psychedelickém opojení čarovného spánku nemají žádnou kontrolu. To vytváří velmi spektakulární vizuální efekt, který místy působí jako solidní bad trip, ale zároveň si skvěle rozumí s magií, hrozbou, zrychlenou časovostí, chaosem lesa a prahovým stavem mezi bděním a sněním, jež jsou příznačné pro fikční svět Shakespearova Snu.

Autorka je studentkou 3. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.


  • DIVADLO POD PAMOVKOU – Sen noci svatojánské
  • Překlad: Martin Hilský
  • Režie: Michal Lang
  • Dramaturgie: Iva Klestilová
  • Scéna a kostýmy: Miroslaw Kaczmarek
  • Video design: Natan Berkowicz
  • Hudba: Sebastian Lang
  • Pohybová spolupráce: Maćko Prusak
  • Hrají: František Mitáš, Rozálie Malinská, Jaroslav Blažek, Jakub Albrecht, Pavla Gajdošíková, Barbora Kubátová, Ivan Jiřík, Martin Hruška, Jan Teplý, Jakub Albrecht, Martin Němec, David Hirschkorn, Daniel Krečmar, Ondřej Veselý, Vendula Fialová, Denny Ratajský, Martina Krátká, Vojtěch Fülep

Premiéra 21. dubna 2023 v Divadle pod Palmovkou, psáno z reprízy 25. ledna.

FOTO: Martin Špelda