Návštěvníci se mohou seznámit s kultovními osobnostmi stříbrného plátna, jako byla Lauren Bacallová, její kolegyně Doris Dayová, Lili Palmerová společně s Rexem Harrisonem, Jane Russellová a dalšími.
Nablýskaný svět filmových studií je přitom ironizován reportážními záběry na téma: Kdo pracuje tvrději? „Ruth Orkin srovnává život ženy v salonech krásy, na koktejlových večírcích, na výstavách psů a na filmovém plátně s životem letušek, barmanek, žen zobrazených na ulici,“ říká Katharina Mouratidi, jedna ze dvou kurátorek, které expozici s názvem A Photo Spirit přivezly do Ostravy z berlínské Galerie F3.
Slavné fotografka Ruth Orkin (1921–1985). (21. března 2024)
Díváme se na hollywoodské ikony své doby. Jak tyto fotografie vznikaly a jak je lze představit?
Všechny vystavené fotografie herců zachycují především hollywoodské herečky, které byly na vrcholu kariéry v pozdních 40. letech a na začátku 50. let. Jsou zachyceny a vystaveny ve dvou kategoriích. Jednu z nich tvoří portréty, které tehdy vznikaly formou fotografických setů jako promoční materiál pro propagační využití. Vedle nich vidíme fantastický portrét Lauren Bacallové, jenž byl vytvořen na zakázku pro jeden z časopisů, myslím, že to byl The New York Times Magazine.
Vedle panelu s těmito portréty je pak vystaveno několik fotografií, které vznikaly během natáčení filmů. Což je případ snímku s Doris Dayovou nebo scény, v níž jsou zachyceni Lili Palmerová a Rex Harrison během natáčení filmu Přímá cesta na Broadway.
Jakou část díla Ruth Orkin tyto herecké snímky tvoří?
Je obtížné říci, jakou část díla Ruth Orkin tvoří právě fotografie herců. Vybírali jsme z deseti tisíc fotografií, přitom nemáme šanci obsáhnout celé její dílo, které tvoří další desetitisíce snímků. Nelze říct, jakou část tvoří právě vystavené portréty hereček nebo herců. Víme, že měla právě hodně zakázek, aby portrétovala herce do prestižních časopisů jako právě New York Times, Life či Look. V dokumentu, který na výstavě promítáme, lze spatřit fotografie dalších známých celebrit – herce Marlona Branda, režiséra Alfreda Hitchcocka nebo slavného vědce Alberta Einsteina.
Výstava roku. Ostravu rozjasnil Zářivý krystal malíře Bohumila Kubišty |
Bylo těžké v té době najít pro ženu uplatnění jako fotografka?
Existují záznamy toho, že si Ruth mnohokrát stěžovala na obtížné pracovní podmínky pro ženy. Musela pracovat lépe a výkonněji než její mužští kolegové.
Jak tady funguje konfrontace mezi světem filmu a ulice?
Neřekla bych, že jde o protiklad. Myslím si naopak, že jde o velmi dobré vzájemné doplnění. Nabízí nám tak daleko lépe zrcadlení tehdejší doby, zachycení ducha doby.
Jaká to byla doba?
Bylo to velmi zajímavé, napínavé období, konec 2. světové války, kdy Amerika tehdy patřila k vítězným velmocem. Průmysl a celkově hospodářství se začalo opětovně rozvíjet. Ženy začaly být samostatnější a bylo jim umožněno dosáhnout určitého výdělku a najít uplatnění v rámci svého postavení a společenské práce. Také ony se tak mohly podílet na tomto hospodářském boomu.
Fotografka Ruth Orkin pocházela přímo z filmové rodiny. Zdá se tedy, že její postavení mohlo být lepší?
Její matka Mary Ruby byla hvězdou němého filmu a její otec byl výrobce modelů lodí. Proto byla velmi brzo v kontaktu s herci. Bylo tak pro ni o něco lehčí proniknout přímo do centra filmového dění. Dlouhou dobu pracovala jako skriptka u studia Metro-Goldwyn-Mayer. Matka ji už v dětství brala na premiéry i pohřby hollywoodských osobností. Její životní kariéra přesto nebyla přímočará a musela se nejprve samostatně prosadit. Svůj první fotoaparát získala v roce 1931, když se ve svých sedmnácti letech vydala napříč Spojenými státy americkými na kole, aby mohla navštívit Světovou výstavu v New Yorku.
Fotografie na ulici jako kdyby byly snímány někdy optikou filmových hvězd.
Jsou tu vystaveny dva odlišné žánry, u pouliční fotografie se musíte držet více vzadu, osobnost fotografa musí zůstat více skryta. U filmu je jasně vidět jejich inscenovanost. Přesto je na výstavě vystavena i série snímků z ulice, kde je vidět ironická konfrontace hvězd v každodenním prostředí tvrdě pracujících žen. V dalším cyklu Americká dívka v Itálii z roku 1951 zachytila svou kamarádku a múzu, aby mohla s ironickým nadhledem vyprávět, jaké to bylo cestovat sama jako žena v této době.
V čem je podle vás tato výstava dnes aktuální?
Když se podíváte na snímky, poznáte, že se jedná o vtipné portréty amerických žen v prosperující společnosti, kdy se autorka zabývá velmi soudobým znázorněním žen. Jsou to dámy emancipované a moderní. Ruth Orkin byla ve své době mnohem dále než její současníci. Její fotografie tak zprostředkovávají jiný obraz doby, než na co jsme zvyklí. V tomto je třeba vidět inspiraci i pro dnešní dny. Na jejích fotografiích lze postřehnout velký vliv záběrů ukazujících samostatnost fotografovaných žen, což je v přímém protikladu vůči dobovému obrázku typické ženy v domácnosti.
