Nebudu lhát, že se na ramadán netěším ze sobeckých důvodů: zkrácená pracovní doba. Ano, každý rok se těšíme na tu noc, kdy se zjeví srpek měsíce jako zvěstovatel začátku ramadánu. Určit první den ramadánu není jen tak, do poslední chvíle se neví, zdali bude nový měsíc v odhadnutý den spatřen, nebo ne. Kým? No přece Komisí pro pozorování měsíce, která oficiálně vyhlásí, zda-li srpek viděla.
Pro veřejnost existuje také horká linka, kam může volat každý jouda, zahlédne-li měsíc. Tato komise sleduje lunární dráhu až do konce měsíce, kdy vyhlásí konec Ramadánu a začnou oslavy Eid. Během Ramadánu se muslimové ve dne postí a půst přeruší až po západu slunce. Pak teprve začne ta pravá párty. Po celodenní únavě a scvrklém žaludku nastanou nájezdy do restaurací, nákupních středisek a parků, což se týká i nezletilců, kteří juchají klidně i do tří do rána. Všechny jídelny nabízejí několikachodovou ramadánovou večeři Iftar za zvýhodněnou cenu. Poslední šance něco pozřít a napít se připomene modlitba Fajr, která se koná těsně před východem slunka.
Není divu, že při takovém záběru se půstníci do práce přicházejí hlavně vyspat. Děti se trénují už od raného dětství ke konečnému výkonu celodenního půstu. Tak třeba v šesti letech drží hladovku čtyři hodiny a laťka se postupně zvyšuje. Do školy chodí děti během ramadánu nevyspalé, rozjívené z nočních opičáren a hned se začnou vychloubat, jak budou dnes držet celý školní den půst (5 hodin).
„Mohamede, proč sis přinesl obědář narvaný čokoládou, hranolkama a Coca-Colou?“ ptá se nevinně asistentka „Né, Miss, to mi služka nabalila omylem, já dnes půstuju.“ Mo, dítě s mentálním postižením, se naopak nikoho na nic neptá, přijde do třídy s velkým batohem plným jídla a přede všemi začne hned velkou trojku snídaně, oběd, večeře.
„On jíst, Miss,“ žaluje Fatima. „A tak ho nech. Když jí, tak aspoň nikoho nenapadá s nůžkami nebo sešívačkou.“ Tohle vysvětlení Fatima přijímá. Do hodiny většina dětí začíná na půst házet bobek a vrhá se do obědářů.
„Dobře, děti, vy, kdo držíte půst, běžte do půstové třídy naproti a naše třída je nepůstová. Několik dětí se do půstové třídy přece jenom přesune, ale hned po návratu mají „strašidelná hlad“ a začnou konzumovat stejně. Takže celý den řešíme jídlo. A záchod. Samozřejmě, záchod. A takhle je to celý měsíc. Ramadan Kareem!
