Už nesmíme chybovat. Horníček o kvalifikaci i životě v Portugalsku

„Jsem rád, že jsem tehdy ten krok udělal, neměnil bych,“ říká Horníček, jedna z opor reprezentační jedenadvacítky, s několikaletým odstupem. Za Česko by měl nastoupit v dnešním přípravném střetnutí v pardubické CFIG Areně proti Severnímu Irsku a následně v úterý ve čtvrtém utkání kvalifikační skupiny I o Euro 2025 v Hradci Králové proti Islandu (vždy od 17.30). Lvíčata jsou v ní zatím až čtvrtá za vedoucím Dánskem, Walesem a právě Islandem, horší je jen Litva.

„Naděje vnímám pořád pozitivně, ve hře je ještě patnáct bodů a to je hodně. Stát se může cokoliv, skupina je zamotaná. Budeme bojovat a uděláme všechno pro to, abychom postoupili. Věřím, že na to máme,“ míní Horníček.

Když jste odcházel do Bragy, řešili jste podle agenta Davida Zíky s rodiči prý i nabídku z Valencie. Co převážilo pro portugalský klub?
Jestli se dobře pamatuju, Valencie byla jenom na papíře. Samozřejmě obě dvě nabídky vypadaly krásně, ale asi rozhodlo to, že za mnou přijel Paulo Meneses, hlavní skaut Bragy, a vylíčil mi, jak to se mnou mají naplánované. Tím mě přesvědčil, že má Braga největší zájem a že tam bude dobře postaráno o můj další rozvoj.

Cítil jste tedy, že vás už v podstatě berou za integrální součást kádru, i když to ještě nebylo definitivně hotové?
Určitě. Taky když za mě jsou ochotní zaplatit takovou cifru, znamená to pro ně větší zásah do rozpočtu než pro větší klub typu Valencie. I to mělo nějakou váhu (podle údajů renomovaného webu transfermarkt. com Horníček do Bragy o rok později nakonec přestoupil za milion eur).

Nezdá se to, ale už jste tam skoro pět let. Asi to je pro vás neocenitelná zkušenost, odcházel jste jako teenager.
Ano. Musel jsem se osamostatnit hodně rychle. Bylo těžké zvyknout si na to, že jsem bez rodiny, ale pomáhali mi i mí fotbaloví kamarádi a lidi z Bragy. Když jsem něco potřeboval, všechno zabezpečili.

Od začátku jste tam fungoval sám?
Týden jsem tam strávil s mamkou, ta ale pak odlétala. První dva měsíce jsem bydlel na hotelu, než mi zařídili pokoj na jejich intru. Později jsem se přestěhoval. Postupně jsem se naučil portugalsky a našel jsem si víc kamarádů mezi kluky z devatenáctky Bragy, kde jsem působil. To mi pomohlo se do týmu víc začlenit.

Jak na tom teď s portugalštinou jste? Po více než čtyřech letech už by to mohlo být velmi slušné, mladý mozek vstřebává rychleji...
Měl jsem výhodu a zároveň i nevýhodu, že když jsem po půl roce v Braze začal trénovat s A-týmem, málokdo v něm mluvil anglicky. Jen pár hráčů — ani trenéři, kteří samozřejmě uměli základy, nedokázali v angličtině některé věci vysvětlit. Portugalština byla nezbytnost, zpětně si toho cením. Máme teď další kluky z Francie, Švédska nebo Turecka, jsou tam druhým rokem, a tak dobře se nedomluví, protože v týmu s více národnostmi už se začíná anglicky a francouzsky hovořit víc. Jim to je pohodlné a nemají tu nutnost používat portugalštinu.

Předpokládám, že už jako dorostenec jste v Pardubicích trénoval s koučem gólmanů Martinem Shejbalem. Jak ho znám, nepochybuju o tom, že se vám snažil předat maximum, čeho je schopen, ale v Braze to asi bylo z hlediska přípravy brankářů přece jen zase něco jiného.
Jo jo, s trenérem Shejbalem jsem měl nějaké tréninky už hodně brzo. V tom jsou Pardubice skvělé, že se šel třeba jednou týdně či měsíčně podívat na to, jak se posouváte. Moc mu děkuju. On není člověk, který by vás plácal po zádech, když se zrovna parádně daří. Naopak vás v tu chvíli trochu skopne zpátky na zem a řekne vám, jaké děláte chyby, a snaží se to s vámi dopilovat. Což se mi pak v Braze hodilo, necítil jsem takový rozdíl. V té devatenáctce jsem se cítil fakt dobře, říkal jsem si: Ty jo, jde mi to, mám fazonu. Ale v A-týmu už to samozřejmě bylo něco jiného, ta kvalita je jinde.

Jakou momentálně máte v mužstvu pozici? Kromě jedničky Matheuse jste na soupisce na postu brankáře ještě tři.
Podařilo se mi dostat před Tiaga Sá, který je v klubu od mládí, možná dokonce i 20 let, začínal tam. Ale pořád má velké slovo, jeho role je taková, že tým dává „do latě“ a řeší problémy, které se vyskytnou. A je připravený v záloze, kdyby se Matheusovi něco stalo.

Trenéři Matheuse vytěžují až extrémně, ne? Obyčejně se dvojka mezi tyče dostane častěji, tím spíš, že jste hráli i několik pohárů včetně evropských.
Takhle jsem nad tím upřímně nikdy nepřemýšlel. Ale trenér klade velký důraz na výsledky. Když to týmu nejde, fanoušci jsou nespokojení. Ale to je normální. Cítí, že má velkou zodpovědnost, což je třeba někdy i na můj úkor, že se do zápasu nedostanu tak často. Trenér gólmanů mi jinak věří, ví, že jsem připravený naskočit. Ale asi ještě potřebuju trošku zamakat, abych přesvědčil i toho hlavního.

REPREZENTANT. Lukáš Horníček v dresu české jedenadvacítky.

Sice to nebylo přímo na trávníku, ale účast Bragy v Lize mistrů byla pro vás i tak jistě úžasným zážitkem.
Když jsme hráli doma, bylo to super, naši fanoušci vědí, kdy je třeba nás podpořit. Opravdu to bylo něco jiného. Škoda, že jsme na svém hřišti nedokázali uhrát body s Neapolí a Realem, protože jsme na to měli. Venku už to byla zase jiná písnička. Ale vzpomínám na krásné stadiony, v Berlíně a Madridu přišlo přes 70 a přes 60 tisíc lidí.

Ve skupině jste obsadili třetí místo před berlínským Unionem a v osmifinále Evropské ligy jste pak narazili na Karabach. To byl dost divoký dvojzápas, že?
Srazili jsme se s realitou. Věděli jsme, že to bude těžké, a poctivě jsme se na to připravovali. Dělali jsme opravdu maximum, abychom s Karabachem uspěli. Očekávání bylo velké. Nevím, zda jsme to nezvládli v hlavách. Možná jsme v prvním zápase doma (porážka 2:4) pod dojmem nepříznivého stavu měli velké oči, vrhli síly do útoku a otevřeli to víc, než jsme chtěli. U nich už jsme na to byli mentálně lépe nachystaní. I díky tomu jsme zvítězili a dotáhli dvojzápas do prodloužení (výhra 2:0, v prodloužení porážka 1:2). V posledních minutách už nám jen chyběl kousek štěstí.

V lize je Braga čtvrtá za silnou trojkou Benfica, Sporting a Porto. Odpovídá to představám klubových šéfů, nebo byste se mezi uvedené týmy chtěli víc vklínit?
Na začátku sezony vždycky chceme být co nejvýš. Ideálně ligu vyhrát, víme, že to je možné. Ale musí se sejít všechno. Tým musí šlapat, všechno být správně nastavené odshora dolů. Letos nám sezona nevyšla tak, jak bychom si přáli, bylo to i tím programem — točili jsme hráče kvůli únavě, což nám taky moc nepomohlo. Se čtvrtým místem ale rozhodně spokojení nejsme.

Kdo kromě gólmanů Matheuse a Tiaga Sá má ještě v týmové hierarchii výsadní postavení? Hádám, že třeba Konžan Simon Banza, který vás táhne gólově, bude mít rovněž neotřesitelnou pozici...
Zrovna Banzu bych nevypíchnul. Je to skvělý fotbalista, ale ne člověk, který by dokázal tým vyburcovat. Snaží se, ale portugalština není jeho jazyk, takže ať se pokouší, jak chce, není to ono. Zmínil bych kapitána Ricarda Hortu a Abela Ruize, který ho teď při zranění v té funkci nahradil. Ten to taky umí nahecovat. Sé Fonte, Joao Moutinho, takovíhle zkušenější hráči. A pak právě Tiago Sá, i když by to do něj lidi třeba neřekli. Ten si umí zjednat respekt a je uznávaný.

Naposledy jste chytal 10. ledna při porážce v poháru s Benfikou (2:3). Jak náročné je nachystat se při malém herním vytížení na reprezentaci s Lvíčaty?
Musíte být silný v hlavě, protože trénovat a hrát je pochopitelně něco jiného. Ale zároveň už jsme ve věku, kdy bychom na to měli být zvyklí. A měli bychom se s tím dokázat poprat, máme už nějaké zkušenosti. Potřebujete určitě tak dvě tři minutky na to, abyste si zvykl na hřiště. Ale to se hnedka vrátí.

Tenhle sraz, kdy sídlíte v hotelu v Dřítči, hrajete přátelák v Pardubicích a ostrý kvalifikační duel v Hradci, je pro vás coby rodáka z Vysokého Mýta vítaným návratem domů, viďte?
Polovinu rodiny mám z okolí Mýta a druhou v Pardubicích, takže rozhodně budu mít o to větší motivaci se před nimi ukázat. A můžu to zkombinovat i s tím, že je uvidím.

Kolik budete mít na příbuzenstvo času?
Co jsem viděl program, je dost nabitý, hodně aktivit. Ale po večeři bývá volněji, takže v tu dobu snad bude prostor s nimi poklábosit.

V zemi boha Haalanda. Světoobčan Kubr o Norsku, Česku a fotbalových snech

Pokud jde o vývoj ve vaší kvalifikační skupině, patrně se shodnete s trenérem Suchopárkem, že už klání s Islandem bude dost klíčové, i s ohledem na to, že vás doma na úvod skupiny 2:1 porazil.
Ano, ale my ztratili body i v dalších zápasech s lepšími týmy skupiny, takže to bude o to horší, že už nesmíme chybovat. Musíme to povinně sbírat za tři.

Severské týmy často hrají doma úplně jinak než venku. Co od Islanďanů čekáte?
Myslím, že my budeme tlačit a oni spoléhat na protiútoky, čekat na nějaké zaváhání v naší obraně.

Dá se počítat s tím, že kdo odchytá „generálku“ proti Severnímu Irsku, měl by jít do brány i s Islandem. Bylo by celkem kruté, kdybyste to neměl coby pardubický odchovanec být vy. Cítíte to podobně?
Taky mi to chodí v hlavě, ale jsem tu jako člen týmu, vzal bych to sportovně i v případě, kdybych nechytal.

Jak moc důležitý moment je, že se do týmu vrátil stoper Martin Vitík?
Je to velká vzpruha, další lídr týmu. Má už něco odkopáno, díky tomu nám může hodně pomoct a to utkání můžeme zvládnout s větším klidem.

Určitě budete spoléhat i na útočníka Václava Sejka.
On, Vitík nebo Adam Karabec jsou tahouni. Schází nám Matěj Jurásek kvůli kartám, ale tým je i tak hodně silný a věřím, že tři body zůstanou doma.

V nominaci jsou i tři hráči z Pardubic: další gólman Antonín Kinský, obránce Denis Halinský a záložník Marek Icha. Vyzvídal jste, jak to teď ve vašem bývalém klubu funguje?
Co jsme se bavili, s podmínkami jsou moc spokojení. Od doby, co jsem odešel, se to výrazně posunulo. Ze snímků, co jsem viděl na sociálních sítích, je znát, že to tu roste, a doufám, že to bude pokračovat.