Pár metrů přede mnou kráčí divná postava v pršiplášti, osvětlená mdlým světlem čelovky. Občas se zastaví a otáčí podivnou železnou konstrukcí, jako by chtěla rozhrnout černou hradbu džungle.
Hlasy z přítmí pralesa
Vyčerpán dvoudenní cestou a horečkou se tak každým dalším krokem filipínskou džunglí propadám do vlastního světa stínů a zvuků. Ze změti prapodivných myšlenek mě vytrhne zatahání za ruku. „Slyšel jsi to? Teď… zase… Tos musel slyšet!“ sundá si postava kapuci a promění se v mladou zooložku. „Mili, já tě blbě slyším. Víš přece, že mám zalehlé obě uši!“ „No jo, ale tos přece musel slyšet. To je tvoje první nártouní volání!“ usmívá se Mili a já v té chvíli přesně nevím, jestli si ze mne nedělá blázny. „Jsi unavenej, nebo se podíváme ještě na hřeben?“ kopne doktorka do mé mužské ješitnosti. „Néé, v pohodě, ještě můžeme pokračovat!“ lžu jí i sám sobě. Následuji ji nočním pralesem a nechám si odkrývat tajemství telemetrického sledování nártounů filipínských. „Tady je signál silnější… teď slábne… tady, tady to bude."
V rámci monitorovacího projektu zapisuje Mili, tedy RNDr. Milada Řeháková, vedoucí projektu Tarsius, údaje z „džípíesky“ do rozmoklého notesu. Když mě pak znovu nechává na stezce daleko za sebou, říkám si v duchu: „Vidíš, třeba se ti tu před objektivem rodí nová Jane Goodallová.“
Nártouní peklo
Na filipínském ostrově Bohol probíhá projekt Tarsius, jehož cílem je ochrana a výzkum nártouna filipínského. Akce, které jsem se účastnil, se uskutečnila v rezervaci Philip pine Tarsier and Wildlife Sanctuary poblíž města Corella. Šlo o telemetrické sledování nártounů pomocí miniaturních vysílaček, nahrávaní zvukových projevů nártounů a ochranářsko osvětovou činnost. Malý hmyzožravý primát je ohrožený hlavně úbytkem svého přirozeného životního prostředí i svou roztomilostí. Malý tvor, velký asi jako dlaň, s drobnými přísavkovitými prstíky ze všeho nejvíc připomíná džunglového skřítka. Ideální domácí mazlíček. Pro mnoho lidí ideální doslova, protože vám uhyne dříve, než se stihne omrzet.
Pro svou drobnost ideální pro černý obchod se zvířaty. Vždyť je tak snadné zavřít malého tvora třeba do kokosového ořechu… Nevím, jestli existuje nějaké nártouní nebe, ale já měl příležitost nahlédnout do nártouního pekla… Každý den se v pravidelném rytmu střídali čeští vědci a dobrovolníci v pozorování nártounů, ve dne i v noci. Většinou se potkávají pouze v dřevěném přístřešku, aby se společně najedli, prohodili pár slov a jedni šli spát a druzí do terénu. K příjemným rituálům takových chvil patří hrnek horkého čaje, někdy ochucený trochou filipínského rumu. Jí se místní strava, připravovaná na otevřeném ohni. Při vaření se střídáme, podle toho, kdo má zrovna volno.
Směr Loboc
Turistické centrum na řece nabízí projížďky lodí, všemožné aktivity a hlavně… nártouny! Vše je zde ve znamení těchto drobných zvířátek. Kšiltovka s nártounem. Tričko s nártounem. Trenky s nártounem. Nártoun jako přívěsek. Nártoun jako… živý neživý tvor na stromku v květináči. Velké kulaté oči bez jiskry života, drobné tělíčko na větvi drží snad zázrakem, prsty zakončené bambulkou visí z větve dolů. A zástupy turistů proudí a proudí… Lidé cpou své mobilní telefony do těsné blízkosti polomrtvých zvířátek, aby si vyfotili tvora, jehož duch džungle už dávno opustil.
Podívejte se, jak šikovní jsou nártouní lovci
Jarda a nový přírůstek
Nártouni v ohrožení
Tihle tvorové patří mezi nejohroženější primáty světa
Nártoun filipínský, jediný druh žijící na Filipínách.
Nártoun západosundský je doma na Borneu, možná Sumatře a dalších ostrovech.
Nártoun drobný nezvěstný od roku 1921 do roku 2008, kdy ho vědci znovuobjevili na indonéském ostrově Sulawesi.
Tarsius tumpara nově druh popsaný v listopadu 2008, patří mezi 25 nejohroženějších primátů světa. Vyskytuje se jen na vulkanickém ostrově Siau. Domorodci je oblíben jako svačinka tola-tola, kdy si ho ugrilují.
Tarsius sangirensis z ostrova Sangihe.
Tarsius pelengensis z ostrova Peleng.
Tarsius lariang druh popsaný roku 2006 západního a středního Sulawesi.
Nártoun celebeský nejprozkoumanější druh žijící na Celebesu a přilehlých ostrovech.
Nártoun Dianin z vnitrozemských pralesů Celebesu.
V pralese je příšerné horko. Lezeme téměř po čtyřech hustou džunglí do prudkého svahu. Batoh s fotoaparáty se mi zachytává do podrostu a ztěžuje lezení. Na chvíli si sedneme a Mili zkouší sílu signálu z minivysílačky připevněné na krku nártouna, kterého jsem při včerejším pozorování pokřtil na Jardu. „Už musí být někde hodně blízko“ šeptá Mili a ukazuje mi sílu signálu. Po deseti metrech nacházíme Jardu asi metr a půl nad zemí, ukrytého mezi listy. Sedáme si asi tři metry od něj, abychom s ním strávili nějaký čas. Zvíře si tak na člověka pomalu přivyká. Tomuto procesu se říká habituace. Jarda o nás velice dobře ví, přesto po pár desítkách minut usíná, což je znamení, že se i v naší přítomnosti cítí poměrně v bezpečí. Tiše si povídáme, když se pralesem ozve: „Miláááádááá! Miláááádááá!“. To volá Carlito z protějšího svahu. Je zdejším odborníkem na nártouny a v první fázi projektu pomáhal Mili s odchytem. „Co může chtít?“ V této chvíli je to stejně jedno, protože mu nemůžeme odpovědět, abychom Jardu nevyrušili. Po návratu na stanici zjišťujeme důvod. Carlitovi se podařilo odchytit dalšího nártouna. Zvířátko je schované v hadrovém pytlíku. Když ho Mili opatrně vyndává, vůbec nepřipomíná roztomilého skřítka. Cení řadu ostrých drobných zoubků. Myslím, že inspiroval mnoho filmařů při tvorbě hororů typu Critters nebo Gremlins. Když se nártoun trochu uklidní, připevňuje mu Luboš na krk miniaturní vysílačku, vyrobenou na zakázku.
Nejnovější zprávy projektu Tarsius jsou povzbudivé. „Zrušila se centra předvádění nártounů, zvířata se podařilo zabavit a přemístit do mnohem lepších podmínek. Navíc se povedly i nové odchovy," potvrdila vedoucí projektu Milada Řeháková.
Zdroj: Světový svaz ochrany přírody, Philippine Tarsier Sanctuary, tarsiusproject.org, Petr Slavík
