Festival Jeden svět představí fikci i virtuální realitu. Boříme hranice, říká vedoucí programu
V úterý večer slavnostně začíná filmový festival Festival Jeden svět tento rok kromě dokumentárních snímků představí i hrané filmy o lidských právech z celého světa. Promítány budou v kinech a na školách ve 48 městech po celém Česku, a to až do 21. dubna. K vidění budou nejen filmy, ale i debaty s tvůrci, protagonisty a obhájci lidských práv. Vedoucí programu Tomáš Poštulka láká mimo jiné i na virtuální realitu.
Na festivalu je letos 96 filmů týkajících se lidských práv. Téma je hodně široké. Nalezneme zde témata týkající se změn klimatu, svobody slova, nezávislosti justice, identity, médií. Je nějaký motiv, který převažuje?
Jeden svět má již 26 let téma stejné a tím jsou právě lidská práva. Letos jsme se rozhodli nemít zaštiťující ročníkový motiv, abychom dali co nejvíc na odiv hloubku, která lidská práva mohou nabývat.
Máme sedm nesoutěžních kategorií, které tematizují různé vrstvy vnímání lidských práv ve 21. století. Z tohoto důvodu se domnívám, že vyzdvihovat nějaké téma by bylo proti rozhodnutí, které jsme učinili a nedávalo by to smysl.
Festival Jeden svět bude promítat i deset snímků ve virtuální realitě, o kterých mluvíte jako o imerzních filmech. Můžete to blíže představit?
Termín imerzní jsme se rozhodli použít právě kvůli tomu, že jsme chtěli podtrhnout vtahující aspekt virtuální reality. Skrze využití virtuální reality se můžou divačky a diváci dostat blíže k tématu lidských práv a prožit konkrétní aspekty tématu.
Berlinale uzavírá jednu éru. Ocenilo bláznivou sci-fi, postkoloniální esej i palestinský dokument
Číst článek
Imerze neboli vtažení do tématu pro nás bylo důležité. Díky speciální umělecké instalaci v galerii Lucerna, kde se projekce virtuální reality odehrává, bude divák jistě vtažen do děje. Prostředí ho bude vybízet k ponoření se do tématu lidských práv co nejhlouběji.
Projekce pro veřejnost zahájí oscarový dokument 20 dní v Mariupolu režiséra Mstyslava Černova. Jak složité bylo domluvit se na jeho promítání, zejména poté, co získal Oscara?
Vzhledem k tomu, že udělování Oscarů bylo až poměrně dlouho poté, co jsme měli na film vyjednaná práva, tak to v podstatě složité nebylo.
Takže jste měli štěstí.
Ano, měli jsme štěstí. Zejména v tom, že film vyhrál a my máme nyní tu čest uvádět ho na festivalu Jeden svět. Mimo jiné jsme na základě toho přidali i jednu projekci navíc, která se bude konat už ve čtvrtek, v malém sále kina Světozor.
Myslím si, že obecně s filmy, které tematizují ruskou agresi na Ukrajině, zvlášť její začátek, je vyjednávání filmových práv o něco jednoduší než za normálních okolností. Filmařky a filmaři velice často chtějí, aby snímek vidělo co nejvíce lidí, aby se tématu věnovalo.
Nově i fikce
Novinkou letošního ročníku je i zařazení fikčních snímků. Jakou roli budou hrát v celém festivalu a proč jste se k této změně rozhodli?
Už nějakou dobu jsme vnímali tendence v audiovizi, že se hranice mezi fikčními a dokumentárními filmy značně smývají.
Již dříve jsme v programu uváděli řadu snímků, které nešly úplně zařadit do jedné nebo druhé kategorie. Proto jsme si řekli, že hranici definitivně rozboříme a nějakým způsobem začleníme fikční filmy mezi ty dokumentární.
To je také důvod, proč jsme se rozhodli je nevyčleňovat zvlášť, nevytvářet speciální kategorii, ale prolnout fikci do nesoutěžních kategorií. Jak jsem již zmínil, máme sedm kategorií a v každé je zastoupen jeden hraný fikční film.
Nejlepším filmem roku je atomový epos Oppenheimer. Divácká srdce ale patří Kenovi
Číst článek
Cílem je postavit fikci na stejnou úroveň jako dokumentární snímky a zbořit hranici, která je stále u mnoha lidí stanovena.
Jak velká je letos účast českých filmů?
V české soutěži máme letos devět snímků, které mají odlišné distribuční statusy.
Budeme uvádět distribuční premiéry, které jdou zároveň s festivalem Jeden svět do kin. Máme na programu světové premiéry, české premiéry, ale třeba i filmy, které v české distribuci už byly. A nyní skrze jeden svět a skrze nabídku, kterou máme v regionálních městech, dostávají takový druhý distribuční život.
Polský host
V rámci doprovodného programu se má už ve středu konat master class polské oscarové režisérky Agnieszky Hollandové. Můžete přiblížit, jak to bude vypadat?
Master class bude moderovat mimo jiné Marek Čermák, který Agnieszce Hollandové dělal asistenta režie na filmu Šarlatán, takže se dobře znají.
Režisérka bude primárně mluvit o tom, jakým způsobem přistupovala k natáčení, mimo jiné svého nového filmu Hranice, ale i o tom, jakým způsobem se téma lidských práv odráží v celé její tvorbě.
Nemělo by tedy jít jen o nejnovější film, ale o celou tvorbu Agnieszky Hollandové. Zároveň by vše mělo probíhat jakýmsi přirozeným rozhovorem mezi režisérkou a moderátorem.
Mladí vnímají, že starší generace o jejich názory nestojí. Je to alarmující, varuje Strachota
Číst článek
Vím, že vybírat ze stovky filmů je velmi obtížné, ale předpokládám, že vy jako vedoucí programu festivalu o filmech víte hodně. Zaujal vás zvlášť některý?
Asi pokaždé doporučuji snímek Virtuální ostrov, který mě zasáhl právě proto, že jsem pravděpodobně nic podobného ještě neviděl.
Je to film, který se kompletně odehrává ve videohře. Natočili ho tři francouzští dokumentaristé, kteří v oné videohře, strávili téměř 1000 hodin a potom sestříhali fascinující pouť po virtuálním světě a především po příbězích lidí, kteří do těchto virtuálních světů unikají.
Filmaři v podstatě hledají důvody, proč to ti lidé dělají a jaké důvody má pak jejich chování v samotné videohře. Je to možná film, který byste na první pohled na lidskoprávním festivalu nečekali, ale má spoustu přesahů za virtuální svět, do příběhů lidí, které ve hře potkáváme jen jako avatáry.
