Článek
Pan Karlík nejprve recitoval a později ochotničil v kroměřížském Hanáckém divadle. Bez vědomí rodičů přešel ze sexty gymnázia na Státní konzervatoř v Brně (1946 – 1948) a s celým ročníkem odešel na brněnskou JAMU (1948 – 1950). Po absolvování službě (1951 až 1953) se stal členem Divadla na Vinohradech (1953 – 1954) a poté brněnského Národního divadla (1954 – 1992), odkud odešel na odpočinek, ale stále zde hostoval (do 1997).
Pro svůj temperament, byl obsazován do velkých dramatických i komických postav. K jeho velkému širokému výrazovému rejstříku mu dopomáhala menší podsaditá postava, kulatý obličej, pohybové schopnosti, temperament, expresivita, elán a vrozená inteligence.
Z divadelních her si uveďme: „Dobrý voják Švejk“ (Švejk), „Strakonický dudák“ , „Jindřich IV.“ (Jindřich IV.) atd.
Filmovou tvorbu pan Josef Karlík nemá příliš obsáhlou. Je to dáno jeho mimopražským angažmá a uměleckou zaneprázdněností. Přesto několikrát spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov, Bratislavou a Filmovým studiem Gottwaldov. Ještě jako student se měl objevit v úloze mladíka v dramatu K. M. Walló VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (1949).
K dalšímu filmování se dostal až v polovině 60. let. Byl dále Šrámkem (PERLOVÝ NÁHRDELNÍK), sedlákem panem Kaderkou (AŤ ŽIJE REPUBLIKA), stájným (UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE), politickým předákem JUDr. Herrmannem (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY), myslivcem Vaňkem (RUSALKA),mistrem (MEZI NÁMI KLUKY), , zlým krčmářem Kryštofem (POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU), a převorem (LOTRANDO A ZUBEJDA).
Často hrál ve slovenských filmech (MUŽ NIE JE ŽIADÚCI, SMRŤ PÁNA GOLOŽU, ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY či SPRÁVCA SKANZENU).
A mnoha dalšími.
Jak jsem již napsala pan Karlík byl pracovně velmi vytížen ale spolupracoval i s rozhlasem.
Spolupracoval s brněnským rozhlasem („Egmont“, „Mys dobré naděje“, „Paní Šarlotka“, „Smrt na objednávku“, „Hledání úsvitu luny“, „Dlouhý víkend“, „Muž přes palubu“, „Cesty“, „Zkáza eskadry“, „Hodina ve znamení tmy“, „Roubík“, „Tak jak v ráju“, „Diplom“, „Vor“, „Útěk“, „Hrdelní pře“, „Kavárnička“ či „Balada pro banditu“) i dabingem (VELKÁ ZEMĚ, OPIČÍ KRÁL, BĚSNÍCÍ MĚSÍC, PŘÍZRAK V KŘOVÍ apod.)
Spolupracoval i s Českou televizí ať brněnskou, pražskou i ostravskou televizí (inscenace PTÁČEK, JDI ZA ZELENÝM SVĚTLEM, STRÝČKŮV SEN, PROKOP DIVIŠ, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, DLOUHÁ SILVESTROVSKÁ NOC, O VODĚ, LÁSCE A ŠTĚSTÍ, ZLODĚJ, ANGLIČANKA, OBCHOD BEZ ŘÁDŮ, SLIVOVICE, KOMTESA MARY, PŘÍPAD ŽÁRLIVÉHO MUŽE, MAESTRO či NOČNÍ STRÁŽ i seriály SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, INŽENÝRSKÁ ODYSEA,, SANITKA, BYLO NÁS ŠEST, GOTTWALD, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DETEKTIV MARTIN TOMSA nebo ČETNICKÉ HUMORESKY).
Televizní příležitost získal v německém Zweigově TV filmu SPOR O SERŽANTA GRÍŠU / DER STREIT UM DEN SERGEANTEN GRISCHA (1968) jako seržant Gríša a v komedii Marie Poledňákové JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978) v úloze svérázného dědečka.
Mimo hraní byl i předním pedagogem na brněnské JAMU.
Za své herectví Cenu Oldřicha Stibora (1962), Vyznamenání Za vynikající práci (1964), Cenu Jaroslava Průchy (1966) za výkon v inscenaci „Ďábel a pánbůh“, Státní cenu Klementa Gottwalda (1968), též titul Zasloužilého umělce (1982), Cenu Senior Prix (1993), za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (2001), uvedení do Síně slávy ND Brno (2009) a za celoživotní mistrovství v činohře in memoriam Cenu Thálie (2009).
Jeho manželkou byla velmi známá operní pěvkyně Jarmila Palivcová Karlíková, kvůli které se dokázal servat s jejím původním manželem Martinem Růžkem.
Ke konci života byl v umělecké práci omezován těžkou nemocí a musel se stáhnout do ústraní i se svou manželkou. Josef Karlík zemřel 30. října 2009 v Brně ve věku vysokých jednaosmdesáti let.
