Článek
Marii Uchytilovou jsem osobně neznala. Potkávala jsem se však s ní prostřednictvím její bohaté a rozmanité tvorby. Pokládala jsem si za čest, když mi jednoho dne zavolal tehdejší ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl a vyslovil nečekané přání, abych se jako spoluautorka podílela na sestavení publikace o této významné akademické sochařce.
Bez váhání jsem souhlasila. Zvláště poté, co jsem se dozvěděla, že na knize se bude podílet také Sylvia Klánová, sochařčina dcera.
Nastaly dny a týdny usilovné práce. Shromažďování podkladů, fotodokumentace, sestavování textů, popisků pod snímky… Všichni jsme k úkolu přistupovali s úctou k významné tvůrkyni a s pokorou. I kvůli památce 82 dětí, smutně a s nadějí přes údolí hledících k místu, kde před osudným 10. červnem 1942 stávala jejich škola a jimž nebylo dopřáno vychutnat si radostné dětství, učit se, růst, plnit si přání, dospět, poprvé se zamilovat…
Významná medailérka
Marie Uchytilová-Kučová se narodila 17. ledna 1924. V sedmnácti letech začala studovat sochařství u prof. Otakara Waltera v Plzni. Později u prof. Otakara Španiela v Praze. Osmnáct let, do roku 1969, vyučovala sochařství a figurální kresbu na Odborné výtvarné škole v Praze na Hollarově náměstí. Za své práce postupně sbírala ocenění. Například za pomník Boženy Panklové-Němcové v nadživotní velikost pro Českou Skalici obdržela první cenu.
Významnou část její umělecké tvorby mj. tvoří medaile: Jana Masaryka, J. J. Ryby, arcibiskupa J. Berana, Jiřího z Poděbrad a mnoho dalších
Jako první žena na světě pro svou vlast vytvořila platidlo. Vyhrála soutěž o československou jednokorunovou minci. Motiv mladé ženy sázející lípu nejpoužívanější čs. platidlo zdobil třicet šest let. Od roku 1957 do roku 1993.
Autorka o své práci prohlásila: „… jaká to příležitost pro umělce, své srdce celému národu položit do dlaně!“
Málo kdo asi ví, že sochařka skládala krásné básně, které jsme do knihy rovněž zařadili.
S každým lidickým dítětem musela zemřít
Veškerou práci Marie Uchytilové zcela zastínilo jedno jediné sousoší.
„Z vyprávění mé maminky mi v paměti utkvělo snad všechno. Asi nejvíce na mne zapůsobily její vzpomínky na květen roku 1945, spojený s koncem druhé světové války. Spolu s ostatními se radovala na plzeňském náměstí, kde potkala spolužačku. Ta jí vyprávěla o hrůzných prožitcích z války a strašlivé příběhy o dětech, které jí trpěly nejvíce.“
Podle slov Sylvie Klánové to maminku hluboce zasáhlo. Natolik, že se rozhodla celému světu předat poselství dětského utrpení uprostřed běsnění zbraní. Postupně v ní dozrával nápad. Ztvárnit jeden konkrétní válečný zločin z tisíců, spáchaných na těch nejbezbrannějších. Na dětech z Lidic.
Monumentální dílo je výslednicí práce srdce, mozku, rukou, nezměrné vůle a úsilí. S každým jedním dítětem musela jeho osud prožít, musela s ním i zemřít.
Marie Uchytilová, od jejíhož narození letos uplynulo sto let, po sobě zanechala nesmazatelnou stopu, vzkaz, na nějž je její dcera hrdá a který je v současnosti, opět ohlušené bitevním řevem, nanejvýš aktuální.
„Po sochách posílám poselství srozumění národům – Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům!“
Zdroj: Můj život byl… My Life Was… průřez tvorbou Marie Uchytilové Overview of the Work by Marie Uchytilová, kolektiv autorů, Pro Památník Lidice vydal Ivan Ulrych, Nakladatelství VEGA-L, Nymburk, 2016