Praha - Rok a půl natáčela Olga Malířová Špátová spolu s manželem, kameramanem Janem Malířem dokument, ve které zachytili nejen příběh nejstarší tuzemské bigbítové kapele Olympic, ale i rodinné ztráty jejího kapelníka Petra Jandy. Název snímku vznikl podle Jandovy přezdívky Django, kterou mu dal bubeník Jan Antonín Pacák podle francouzského jazzového kytaristy Jeana "Django" Reinhardta. Do českých kin film vstoupí 2. května, tedy v den Jandových 82. narozenin. ČTK o tom za tvůrce informovala Jana Šafářová z distribuční společnosti Bioscop.
Špátovou k natočení dokumentu oslovili přátelé Jandy v době příprav jeho osmdesátin a zároveň šedesátin skupiny Olympic. "Filmařsky i lidsky mě potěšilo, že bych se mohla věnovat příběhu o lásce k hudbě, o posedlosti a zápalu, o přátelství a lásce," uvedla Špátová. Před začátkem natáčení se důkladně seznamovala s archivními materiály a zjišťovala, jak se hudba Olympicu vyvíjela a jak se s každým novým členem proměňovala.
"Archivy České televize nebo Krátkého filmu ukázaly i období, kdy kvalita repertoáru upadala, ale pak zase nabrala na síle," sdělila režisérka. Hudba je podle ní hlavním vyjadřovacím prostředkem ve filmu, příběh vypráví prostřednictvím Jandových písní.
"On (Janda) sám říká, že často skládal písně, když mu v životě o něco důležitého šlo. Ve filmu se jeho písněmi vyjadřuju k dramatickým událostem a zvratům v jeho životě. Když jsme přišli na natáčení, občas se stalo, že nám otevřel v teplácích, nic nezkrášloval. Neříkal, co smím a nesmím natáčet. Jeho upřímnost a otevřenost po celý jeho život je asi někdy bolavá, ale pro pravdivost filmu je vzácně přínosná," doplnila.
Janda se musel v životě poprat s mnoha ztrátami. S první ženou Janou se seznámil v polovině 60. let a v roce 1967 se jim narodil syn Petr, který v lednu 2001 zemřel na mozkový nádor. Deset let předtím Jana Jandová zemřela na rakovinu. Před časem Jandovi zemřel i bratr Jiří. Po smrti je i řada bývalých členů kapely.
"Petr pochoval svoji první ženu, své nejbližší přátele a svého syna - stalo se mu to nejhorší, co může člověk zažít. Pokaždé ale dokázal vstát a jít dál. Jeho lékem byla hudba. Ve svých osmdesáti letech stále skládá, obklopuje se mladými lidmi, zkouší nové věci, jako muzikant na sobě pracuje a vyvíjí se," řekla Špátová.
V dokumentu je mimo jiné scéna na hřbitově u hrobu Jandova syna Petra, jejíž natáčení zpěvák odkládal. "Natáčeli jsme nakonec na hřbitově 15 minut a všem nám bylo těžko. Jsem za to Petrovi (Jandovi) moc vděčná, že nás vzal na pro něj tak citlivé místo, kam často chodí sám," uvedla Špátová.
Špátová natočila tři desítky autorských filmů, za které získala ceny na domácích a zahraničních festivalech. Mezi nimi je množství snímků s hudební tematikou. Například celý rok strávila s Karlem Gottem při natáčení filmu Fenomén Gott u příležitosti jeho 70. narozenin. Jako kameramanka pracovala na filmech režisérky Olgy Sommerové Magický hlas rebelky o zpěvačce Martě Kubišové, Červená o operní pěvkyni Soně Červené, Lehce s životem se prát o Jiřím Suchém nebo dokumentu Michael Kocáb - rocker versus politik.
