Praha - Loňský propad výroby oceli v ČR o pětinu a její nejhorší výsledek v historii měření, o kterém informovala Ocelářská unie, nemusí znamenat konec ocelářství v České republice. Výrobu nyní vedle makroekonomických vlivů komplikují také cla a dekarbonizace. Uvedli to analytici, které oslovila ČTK. V druhé polovině roku by se podle nich produkce v reakci na oživení trhu mohla zvýšit. Vyšší poptávka a výroba ovšem nemusí vést k vyšším tržbám, oceláři by proto měli začít výrobu modernizovat, míní analytici.
Kromě poklesu stavební a průmyslové výroby v loňském roce, a tedy snížení poptávky, zasáhly české oceláře negativně také vysoké ceny energií či cena emisních povolenek. Výrobci oceli v Evropě pak musí často bojovat s konkurencí z Asie a jiných koutů světa, k čemuž podle analytiků nepřispívá ani zavedená cla na vývoz. Zároveň na oceláře vzniká tlak na dekarbonizaci výroby a odklon od elektřiny vyráběné z uhlí.
"Je pravda, že věda a technika stále ještě nenalezly uhlíkově šetrnější metodu výroby oceli, a tak evropská výroba je trestána skrze uhlíkovou daň za to, že na rozdíl od jiných kontinentů planety do ceny oceli započítává i planetární náklady její výrobky," uvedl datový analytik platformy Datarun Petr Bartoň. I tak je ale podle něj předčasné mluvit o konci českého ocelářství. Lidem momentálně opět rostou reálné příjmy, což by mohlo vést ke zvýšené spotřebě oceli, řekl.
Developeři, kteří využívají velké množství oceli na stavbu svých projektů, se zatím pouští do nové výstavby málo. Úrokové sazby ale klesají a ceny ocele jsou nižší, než byly dříve. Nicméně s vyšší výrobou nemusí nastat vyšší zisky ocelářů. "Ceny oceli jsou letos zatím meziročně nižší o 15 až 20 procent dle typu oceli. Pokud by se udrželi takto nízké ceny po celý rok, tak producenti by navzdory nárůstu objemu výroby mohli zaznamenat pokles tržeb," řekl ekonom investičního portálu Finlord Boris Tomčiak.
S tím souhlasí také Bartoň, podle kterého je třeba výrobu oceli začít modernizovat a zaměřit se na výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Poukázal na to, že například v 50. letech minulého století Sovětský svaz vyráběl více oceli na automobily než USA, její reálná hodnota ale byla proti té americké nižší.
Vedle přeměny na specializovanou výrobu by ocelářům podle analytika investiční společnosti XTB Jiřího Tylečka pomohla také finanční podpora na dekarbonizaci. "Výroba oceli je pod tlakem v celé Evropské unii. Dávalo by mi smysl zavedení či navýšení cel na dovoz oceli ze zemí, které nesplňují požadavky na ochranu životního prostředí. V opačném případě totiž nedává tlak na dekarbonizaci ocelářství v EU smysl," řekl Tyleček.
Hutě v Česku loni vyrobily 3,4 milionu tun surové ocele, což je dosud nejnižší množství ve statistikách Ocelářské unie. Ve srovnání s rokem 2022 produkce klesla o pětinu. Nižší byla i spotřeba ocele, která se dostala na nejnižší úroveň od vrcholu finanční krize v roce 2009.
