Článek
Mnozí o něm tvrdili, že byl zázrakem přírody. „Má neskutečný talent - je to jako nějaké kouzlo, které bychom si přáli mít všichni.“ (Peter Lawford, kolega z filmu Dannyho jedenáctka).
Do místnosti s ním vcházelo napětí, jiskření, přítomní si ukrádali z jeho nakažlivé energie. Udával tempo, hnán vnitřní netrpělivostí a potřebou, aby věci byly neustále v pohybu.
Své dceři Nancy říkával: „Musíš život milovat, baby, protože umírání je děsná otrava.“
Narodil se v prosinci r. 1915 v Hobokenu (New Jersey) jako jediné dítě A. M. Sinatry, přistěhovalce ze Sicílie, a Italky N.D. Gavarantové. Při porodu utrpěl poranění levé strany krku, protržení ušního bubínku, poškození boltce i tváře. Jizvy k němu patřily. Neskrýval je.
Otec, kotlář u paroplavební společnosti, zároveň profesionální boxer, si později otevřel ve městě vlastní bar - Marty O'Brien's Bar and Grill, kam pořídil orchestrion. Malého Franka občas někdo z dospělých vyzdvihl, posadil ho na něj a on s nástrojem zpíval. Zpívání se mu zdálo nádherné. Hluboce se mu vryl do paměti i ten pocit, když dostal za zpěv prvních pár centů.
Na základní škole chodil do sboru, na střední už vystupoval s tanečním orchestrem každý pátek po basketbalovém tréninku. Rodiče si přáli z něj mít stavebního inženýra, jenže Frank, ovlivněný jazzovým mágem Bingem Grosbym, se rozhodl jinak.
Začal v malých klubech a rozhlasových stanicích v New Jersey. V r. 39 ho pro svůj velký orchestr získal Harry James, rok na to se přidal k orchestru Tommyho Dorseye. S rostoucí slávou přišly i první filmové role. Jako sólový umělec se na roky smluvně uvázal společnosti Columbia Records (svoji vlastní společnost Reprice Records si založil na počátku šedesátých let).
O něco dříve, zkraje padesátek, se v domě Humphreye Bogarta a jeho ženy Laury Bacallové v Los Angeles scházeli „největší flamendři Hollywoodu“ a tehdy se začala formovat skupina navzájem se podporujících umělců, proslulá jako „Krysí smečka“. Podnětem k názvu se stala památná věta Bogartovy ženy.
„Vy vypadáte jako nějaká mizerná smečka přiotrávených krys,“ pronesla po jedné čtyři dny trvající pijatice přátel. Až na Franka. Jako vždy byl čerstvý. Nepotřeboval spát. Pokud cítil únavu, zdřímnul si krátce přes den vstoje, aniž by si zmuchlal puky kalhot. Pro cokoliv, co dělal, si stanovil přísná a přesná pravidla. Naučil se, jak správně míchat pití, aby vydržel. Čtyři kostky ledu, na dva prsty whisky, dolít vodou. Stejně tak, jak se dokonale oblékat. Kdy vzít smoking, kdy sako, k nim, jaká košile, kravata, vůně, celé jmění ho stály manžetové knoflíky. Frankovy boty musely být čisté až po podrážky. Svůj osobitý styl podtrhl kloboukem.
„Je rolls-roycem mezi muži!“ prohlásila o něm Marlene Dietrichová.
Brzy se stal Sinatra lídrem smečky a do swingující party, kam patřili Judy Garlandová, Spencer Tracy, restauratér „Princ“, přibyli baviči Dean Martin, Sammy Davise ml., herec Peter Lawford, komik Joey Bishop, Tony Curtis, Kirk Douglas ad. Také Shirley MacLainová, kterou si zvolili za maskota.
Sinatra
Pro Franka bylo přátelství zákonem. Kdyby „maličké“ (Shirley) chtěl někdo ublížit, byl schopen ho zabít. Totéž cítil i vůči nejbližšímu černošskému příteli Davisovi.
„Udělám pro tebe cokoli, jsem tvůj kamarád na život a na smrt,“ ujišťoval ho. A to také dělal. Kolegy z jejich umělecké skupiny Rat Pack přiměl, aby nepodporovali podniky, kde odmítali Sammyho Davise ml. obsloužit. Zasadil se o desegregaci nevadských hotelů a kasin. Pokud bylo třeba, své přátele podpořil i penězi. S Deanem Martinem měli společné kořeny v Itálii, i když v různých oblastech. Lišili se i povahově. Dean byl klidný, vyrovnaný, Frank temperamentní, plný vášní. I tak se pobratřili krví z naříznutých palců.
O Sinatrovi se vědělo, že není rád sám. V noci trpěl úzkostmi.
„Jsem vděčný za cokoli, co mi pomůže přežít noc. Ať je to modlitba, prášky na spaní nebo láhev Jacka Danielse.“ A tak mobilizoval „své vojsko“, které s ním pod jeho velením sedělo, pilo, kouřilo, smálo se. Hosté jeho luxusního separé v Palm Springs - Yul Brynner, David Niven, Bogart, scénarista Kurnitz, vydavatel Bennett Cerf, filmový producent Armand Deutsch, hledali zoufale postel, kde by si odpočali, zatímco kapitán upíral ostříží zrak na všechny východy. Když je navečer zval, připomínal jim, ať si nezapomenou vzít sluneční brýle.
Za svou výjimečnost Sinatra draze platil. V jeho magnetickém poli se chtěl hřát každý. Muži se snažili napodobit Frankovo „umění žít“ a ženy ho jednoduše zbožňovaly.
Přitom, jak stárl, si čím dál víc uvědomoval, že na samém počátku měl všechno, co později stále jen hledal. Rodinu, lásku, pochopení. S Nancy Barbatovou se poznali jako náctiletí. Vzal si ji ve třiadvaceti. Pro společné děti (Nancy, Frank a Christine) zůstal oddaným otcem a svou první ženu choval v úctě po zbytek života. Rozešli se po jedenácti letech manželství, protože potkal „tu pravou“, Avu Gardnerovou. Jejich osmiletý vztah ničila zhoubná vzájemná žárlivost. Trpěl pro ni. Třetí manželství s o třicet let mladší Miou Farrowovou trvalo dva roky. Počátkem sedmdesátých let poznal bývalou královnu krásy a lasvegaskou tanečnici Barbaru B. Marxovou, s níž zůstal až do své smrti v r. 98.
Během své kariéry získal Sinatra jedenáct cen Grammy, včetně cen za nejlepší album roku za Come Dance With Me (59), September of My Years (65) a Strangers in the Night (66). Opakovaně ho volili čtenáři časopisu Down beat jako zpěváka roku (jmenovali ho jím i kritikové), vyhrával osobnost roku i mužského vokalistu. V roce 1980 byl uveden do Síně slávy big bandů a jazzu, 2001 ho BBC Radio 2 jmenovalo „největším hlasem 20. století“.
Ačkoliv neměl Frank Sinatra odborné předpoklady stát se takovou hvězdou, stal se jí. Vsadil na přirozenost. Věřil jen své intuici. Díky ní měl nad svými výkony naprostou kontrolu. Režiséři brzy pochopili, že sám nejlíp pozná, jestli byl dobrý. Točil zásadně na první či druhý záběr. Na natáčení přilétal helikoptérou, odehrál, co měl a za hodinu byl pryč. V r. 1953 obdržel Oscara za vedlejší roli ve válečném dramatu Odtud až na věčnost. Filmy Frajeři a saze, Muž se zlatou paží, Dannyho jedenáctka, Mandžucký kandidát ad., kde září, patří ke kultovním. Stal se i ikonou v historii kinematografie.
Jméno Franka Sinatry, blízkého přítele J. F. Kennedyho, ponese nejspíš dál stín pochybností ohledně jeho vazeb na mafii. Obvinění odmítal. Přes objemný spis vedený na něj FBI, se nikdy neprokázalo, že by za životem umělce stál organizovaný zločin. Jisté je jedno. Málokdo naplňuje význam slova legenda tak, jako muž, který si „dělal věci po svém“.
Zdroje:
David Wills: Filmové dědictví Frank Sinatra
Bill Zehme: Frank Sinatra a jeho umění žít
