Za slova #3: Tyjátr Život

Začalo to potleskem. O tvůj zadek.

Rozhrnuls stydkou oponu a vykoukl z backstage do záře reflektorů.

–„Tak co jste si pro nás připravil?“  –„Buuááááááááhhh!“

Vyfásls postavu a dva scenáristy.

A od té doby to jede.

Život. Ohromná divadelní hra, která nejde stopnout.

 
 

V zajetí příběhů

 
Bloudíme kulisami nekonečně složitého jeviště. A v zoufalé snaze se zorientovat si vyprávíme příběhy.

 

Příběhy, kdo jsme.

Všichni jsme boží děti.

Všichni jsme jedno vědomí.

Všichni jsme sexem puzení primáti na roztočené kouli levitující ve vzduchoprázdnu.

 

Příběhy, o co tady kurva jde.

Choď do práce. Vydělávej peníze. Utrácej je. A budeš šťastný.

Najdi si jednoho partnera na celý život a už nikdy nespi s nikým jiným. Mějte děti. A budeš šťastný.

Hraj si. Tvoř. Sdílej. Pomáhej. A budeš šťastný.

Přestaň chtít být šťastný a budeš šťastný.

 

Už zase chceš být šťastný? Proč myslíš pořád jenom na sebe? Dej ségře taky líznout.

 
 

Nikdo tě nezná

 
Vrážíme do sebe. Zároveň herci, zároveň publikum. Vždycky v hlavní roli, vždycky v první řadě.

Převlékáme masky a kostýmy. Hromadíme rekvizity. Skáčeme z role do role.

A nikdy se nepoznáme.

Máme jen dojmy.

 

Pro každého jsi jen postava v reflektoru jeho pozornosti. A vidí, co chce vidět.

 

Máma se na tebe dívá a vidí někoho jiného.

Člověk, co o tebe tře svoje genitálie, vidí někoho jiného.

Týpek, kterého jsi vyhodil z kupé, protože máš rezervaci, vidí někoho jiného.

Ty se na sebe díváš a vidíš někoho jiného.

 

Jsi tisíce postav v tisících očích. A v každých jiná.

Takže co jsi doopravdy?

A co je to doopravdy?

 

Co je za tím?

Co je herec bez postavy?

Co před spaním kouká do stropu, když ležíš v posteli s rukama na peřině?

 
 

Show must go on

 
Zkus říct: „Seru na to,“ sundat si kostým a jít na cigáro.

Zkus zakřičet: „STOP! STOOOP!“

Nic.

Pořád to jede.

 

Příběh vedle příběhu.

A kterému uvěříš, ten si prožiješ.

 

A když je strhneš, najednou… tu není nic.

Nic, čeho se chytit.

–„Tak co jste si pro nás připravil?“  –„Buuááááááááhhh!“

 

Budík.

Další dějství.

 

Tak běž.

Napudrovat.

Úsměv.

 

Ať tleskaj i na konci.

 
 
 
 
Vyšlo v Pravém domácím časopise 03/2019. Ilustrace Kateřina Čápová.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

 
 
 
 

Tenhle článek se mohl stát skutečností díky Pravému domácímu
i podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Ordinace Dobromysl | Michal Boháč | Atreia | Dominik Tyl | Adriana | Anna Ackermann | Anna Benešová | David Švejda | Jan Gruncl | Jan Trávníček | Jaroslav Mareš | Jiří Boháč | Marie Čermáková

Barbora Buchalová | cestadomesta | Dagmar Janoušková | Filip Mrkvička | František Löffelmann | Laura Dräxler | Lukáš Dudek | Magdalena Papežová | Martin Rada | Michaela Stará | Michal Novotný | Michal Zeman | Natálie Schejbalová | Ne ToNejsemJa | Ondřej Sika | Petr Zrunek | Radka Hrotková | Tomáš Král | Zdeněk Svoboda | Zdeněk Pazourek | Šimon Bilina | neexistuju | Tereza Valnerová | Sislíci | Tereza Pospíšilová | Lukáš Venclík | Martin Kašpárek | Karolína Jeřábková | Jiří Robinson Roup | Jiří Lopatka