Odehrává se ve společnosti Hudsucker Industries, na jejíhož šéfa jsou prostě všechna ta čísla a honba za úspěchem moc, a tak vyskočí ze čtyřiačtyřicátého (nebo pětačtyřicátého?) patra. Sidney Mussberger, jenž sedí ve správní radě, přijde s nápadem dosadit na uvolněný prezidentský post totálního ňoumu, kvůli kterému akcie klesnou, načež si je lidé z vedení nakoupí, společnost zase převezmou a vystřelí ji zpátky k úspěchům. Jestli je Norville Barnes, který v budově právě nastoupil na podřadné místo, kde není potřeba praxe, tupý a hloupý, anebo jenom naivní a důvěřivý, se s jistotou nedozvíme. Podstatné je, že v obou případech se ideálně hodí Mussbergerovi do plánů. Jenže Pulitzerovou cenou vyznamenané novinářce Amy Archerové na tom všem něco nehraje …
Tvorba bratří Coenů si našla dostatečné zástupy příznivců a příznivkyň, kteří nemají pražádný problém s tím, že mají jednak specifický smysl pro humor, a jednak mají tendence jednoduché, přímé příběhy vyprávět komplikovaně, čímž jim chtějí dodat na intelektuální hloubce. V momentě, kdy na to z větší části rezignují, vznikají velice kvalitní věci jako Barton Fink nebo V nitru Llewyna Davise. V Záskoku není pochyb, že si všechno dopředu promysleli a ani o jejich filmařské zručnosti logicky nemůže být sporu. Přesto se jedná o jeden z těch projektů, jehož rozuzlení jest zřetelně čitelné už po přečtení synopse. Vzhledem k tomu, že se jedná o komedii, to patrně mnozí a mnohé rádi odpustí. Nicméně když známe odpovědi na otázky ‚kdo‘, ‚kde‘, ‚kdy‘ a ‚proč‘, tak prostě musí stát za to ono ‚jak‘.
Začíná se pohádkově, totiž hlasem vypravěče, který nám poví něco málo o tom, že se ocitáme v New Yorku roku 1958. Zároveň nám to napoví, že se možná, asi, pravděpodobně, můžeme dočkat i něčeho nadpřirozeného. Skutečně nadpřirozeného, nikoli nepřirozeného, jelikož trikové vyvedení pádu z budovy bylo oproti rovněž satirickému Robocopovi updateováno, tím pádem působí celkem přirozeně. Film navíc nese odkazy počiny z 30. a 40. let, nicméně zařazení do subžánru screwball komedie není tak docela namístě, neboť srovnání s takovou Leopardí ženou prakticky není možné (ovšem není pochyb, že občasnou grotesknost dodal spoluscenárista Sam Raimi).
Záskok určitě není absolutní pecka, ovšem pořád se daří k titulům, ve kterých si každý a každá může najít to svoje. Pozoruhodné jsou kupříkladu sekvence při prezentování podnikatelských záměrů s hejbletem/obručí, brčkem (ze kterého se, pravda, dalo vytěžit víc) a s frisbee. Jiní by patrně uvítali více vtípků ve stylu toho s dvojitým švem na kalhotách. Každopádně v momentě, kdy si beru za cíl stvořit satiru nejen na nenažrané hospodaření velkých korporací, musím – protože nejsem v tomto směru první – přijít s něčím sofistikovanějším a v opravdickém slova smyslu katarzním. A toho se v Záskoku nedočkáme. Jakkoli je hezké a trefné, nikoli však překvapivé, že v Hudsucker Industries se nikdo neplazí.
FOTO: cinema.de