„Desetiletý Honzík měl dvě mámy, otce, babičku a nevlastního bratra Káju. Měli hodně divokou domácnost. Táta často pil, babička s macechou křičely,“ uvádí příběh v Historii českého zločinu Bronislava Janečková.
Při pohledu do archivních materiálů a trestního spisu si můžeme aktéry přiblížit lépe. Jan Kůrka starší se narodil v červnu 1906, takže mu v osudných dnech bylo necelých 35 let. Se svou první ženou Annou zplodil syna Honzíka. Rodiče pili oba, ale matka to zřejmě snášela hůř než otec, takže onemocněla „na játra“ a pak skončila v blázinci.
Otec se oženil znovu s tehdy 26letou Vilmou, která se ovšem také ráda napila, a měl s ní v roce 1940 teprve dvouletého Káju. V nájemním bytě v brněnských Starých Černovicích žili pohromadě i s Kájovou babičkou, 56letou Vilminou matkou Marií Burešovou. A právě tato tchyně Kůrku přemluvila, ať svého staršího chlapce Jana neposílá do sirotčince v Kuřimi, kde to už bylo dohodnuto, ale ať ho vezme k nim.
Ani prezident Emil Hácha nebyl tentokrát milosrdný, takže vrah na svou popravu čekal v brněnské věznici na Cejlu, kde je ve dveřích cely smrti možné dosud přečíst vyrytý nápis: Oběšen Kůrka.
