Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Už když před lety v Jihlavě jeřáby WOLFF pomáhaly se stavbou „malého zimáčku“, Petr Winkler věděl, že v Jihlavě není naposledy. 
„Seznámil jsem se tehdy s Bedřichem Ščerbanem a domluvili jsme se, že se sem vrátím na stavbu nového velkého stadionu… A povedlo se,“ vzpomíná s úsměvem. Dnes dohlíží na jeřábnickou partu na stavbě Horácké multifunkční arény (HMA).

Hokejová Dukla je pro něj srdcovou záležitostí. „Jsem sice Pražák, ale mám kořeny na Polensku a cítím se tu doma,“ referuje a dodává: 
„Horáckou arénu stavím hlavně pro Duklu. Popřál bych klubu, aby se mu v nové hale dobře hrálo a měl hodně titulů. Pro začátek by bylo skvělé, kdyby se Dukla dostala do extraligy.“ 

S jeřáby Petr Winkler pracuje už 21 let. Své profesní působení dělí na dva úseky – první u autojeřábů, kde byl deset let, druhý u věžových jeřábů. S nimi pracuje dnes už 11. rokem. 
S autojeřábem se dostal na velmi specifická místa. Zmiňuje Pražský hrad, Rudolfinum, přehradu Orlík…

Co se týká věžových jeřábů, zajišťoval je pro velké stavby, jako je komplex AFI Praha, výstavba nové čistírny odpadních vod v Praze…
„Teď pracuji s mnoha jeřáby, ale už nešplhám nahoru. To by mi trvalo strašně dlouho,“ uvádí s úsměvem.

Škola pro jeřábníky?
Přiznává, že k těmto strojům ho přivedla náhoda. „Prostě jsem to zkusil, pak jsem zjistil, že je třeba nebát se výšek, a tak jsem se přestal bát. Všechno je o zvyku,“ říká a naráží na hlavní fakt pro předpoklad jeřábnické práce. Tedy jestliže se vám motá hlava už na třetím schodu, na kariéru jeřábníka zapomeňte. 

„Když jdete nahoru na začátku, tak se držíte všeho „i zubama“. Pak se přestanete držet zubama, pak rukama a pak už musím nadávat chlapcům, že když jeřáb staví, že se neuvážou, protože ztrácí tu obezřetnost. A to je vždycky krok k průšvihu,“ prozrazuje něco ze své zkušenosti.

Žádná škola pro jeřábníky není. Základem je opravdu hlavně skutečnost, že se nebojíte výšek. Samozřejmě, že se hodí i řidičský průkaz skupiny B a C. 
„Když pak nastoupíte do nějaké firmy s tím, že chcete být jeřábníkem, musíte si udělat profesní a jeřábnický průkaz. To znamená, že vás čeká zhruba 400 cvičných hodin na každém typu jeřábu,“ vysvětluje Petr Winkler s tím, že po absolvování „výcviku“ je třeba ještě projít přezkoušením před tříčlennou komisí. Jestli zájemce zvládne i to, má jeřábnický průkaz v kapse. 

Nerozhoduje pohlaví, i když jeřábnic je méně. „Nedávno odcházela kolegyně do důchodu a pro naši firmu pracovala 30 let,“ referuje. V té souvislosti dává za příklad kolegu, který v osmdesáti letech dvakrát do měsíce „vyšvihnul práci“ na věžovém jeřábu za kolegu, který onemocněl.

Více v tištěném vydání JL v magazínu Stavitelství s datem 15. 3.

Diskuze k článku