Ramenatý obránce se od šestnácti rval o šanci v juniorce, dřel na sobě, poznal hvězdy, dokonce i kapitánskou pásku navlékal.
„Ale do nominace na zápas áčka jsem se dostal jednou a nakonec mě z ní odvolali,“ hořce se usměje třicetiletý chlapík, když mu skončí šichta ve frýdecko-místeckém barbershopu Palec: „Dělám, co mě baví. Práce mě chytla, jsem pořád mezi lidmi, popovídám si. Přitom je pořád co zdokonalovat a co se učit.“
Tak co je těžší: naučit se dobře střihat, nebo se prosadit v Liverpoolu?
Střihat, samozřejmě! (smích) Dělám si srandu, to se nedá porovnat. Prorazit v takovém klubu je mnohem složitější, ale je fakt, že barberství se u nás v posledních letech hodně rozjelo, konkurence je velká. Aby se k vám lidi vraceli, musíte něco umět.
Takže byste si teď troufl ostřihat třeba Salaha, kudrnatou liverpoolskou hvězdu?
Jasně, není problém! Postup je v zásadě pořád stejný. Poradil bych si.
Najednou kolem mě chodily hvězdy z áčka, mluvil se mnou Benítez, dával najevo, že mě opravdu chtěli. Ne že by mi říkal: Kamaráde, ty budeš za půl roku hrát, ale cítil jsem, že mám důvěru.
